Veřejný prostor pro Chrudim

Jsou drobná, bezvýznamná a pod rozlišovací schopnost radnice. Když je míjíme a i když jsou na očích, nejsou téměř vidět. Jsou po celém městě. Jsou v jádru města, stejně jako na sídlištích či v okrajových částech. Zapomenutých míst, která z různého důvodu přišla o duši či život je spousta. Jsou dědictvím předchozích demolic domů, zbytečných asanací a vzniknuvších proluk, jsou dědictvím různě nepovedených předešlých úprav. Vznikají ztrátou péče, zájmu, myšlenek a především bezradností co s nimi. Někdy místa vznikají i tak, že studie či projekty zadané městem je přehlížejí, neřeší nebo je v tom horším případě produkují. S tím má problém třeba studie Lázeňské ulice a jí podobné. Plochu za sochou Mistra Jana musel vzít do ruky přírodní živel, musel shodit pár jehličnanů a říct, že tam nepatří. Plocha prokoukla a už se lze jen těšit, jak děti z Růžovky budou mít kolem školy hezké prostředí třeba na svačinu, blbnutí a nevím co. Stejným evergreenem je prostor kolem kostela sv. Michala a Obchodní akademie. Podobně proluka v majetku města vedle kostela Nanebevzetí Panny Marie, parc. č. 3088, která vznikla po zboření domů čp. 54, 55/1 a 53/1 po roce 1898. Prostor terasy “balustrády“ řešila bez zjevného úspěchu dnes zapadlá architektonická soutěž. Jak lehké je něco z města odstranit a jak těžké něco smysluplného do něj zpět vložit a něco zase vytvořit. Ale naším cílem jsou místa ještě menší a nenápadnější.

Různě zapomenutých míst je celá řada. Lidé s nimi žijí ve svém okolí a ví o nich víc než já, mají je za prahem. Jsou součástí venkovního prostoru před jejich domy. Tak se podíváme jen na některá v centru města. Uděláme si malou procházku kolem hradeb. Krásné místo a krásné pohledy na město a okolí je z ulice Na Kopanici. Je tu plácek kolem sochy sv. Jana Nepomuckého, která sem byla přemístěna r. 1993. Město tady má nejenom tento plácek, ale i navazující zalesněné svahy. (Jde o pozemky města navazující na cestu -  parc. č. 2693/2, o parcely č.: 462/6, 462/15, 462/2, 462/7, 462/14, 462/1, 3765, 475, 3763, 3761.) Popojdeme dál do Soukenické ulice a jsme na dalším krásném místě rovnou pod renesančním Mydlářovským domem, který v r. 1571 koupil a pak nechal přestavět Matěj Mydlář. (Pozemek města parc. č. 399/1.) Projdeme prostorem pod hradbami, aniž bychom něco komentovali a jsme na třetím místě. Jsme v Lázeňské ulici. (Pozemek města parc. č. 49/1.) Když lidé nevědí co s místem, přijde třeba zahradník a udělá tam zeleň, keře, jalovce, mochny, skalníky a jiné roští pokud možno bez myšlenky a bez údržby. Jenže někdy je situace obrácená, místo se osází trvalkami a cibulovinami všeho druhu, jenže lidé jsou z toho obdivování květinové přehlídky jaksi v zárodku vyloučeni přesto, že prostor je výzvou pro samotné řešení, pro lidi a myšlenky, nikoli jen pro kytky. (Pozemek města parc. č. 42.) Jenže co je jednodušší? Prošli jsme Lázeňskou ulicí pod Pardubickou fortnu. Okruh městem skončíme na Žižkově náměstí. Prostor kolem Novoměstské kašny, Růžovky a Širokými schody také čeká na své lepší zítřky a inspiraci. Anežka moc inspirativní pro roli umění není. Navíc se mi to slovo moc nelíbí tak raději není inspirativní pro další instalace, sochy, artefakty apod. I vybavenost, venkovní nábytek, sochy, různé instalace, intervence, drobnosti a kreativita souvisí s veřejným prostorem města. Sochy a výtvarné objekty jsou či měly by být jeho přirozenou součástí. Kromě jiného jsou dnes k vidění instalace výtvarných děl ve veřejném prostoru třeba v Praze v rámci projektu Sculpture Line (http://www.sculptureline.cz/) nebo v rámci projektu Umění ve městě v Českých Budějovicích (http://www.umenivemeste.cz/). V “galerii“ města pod širým nebem jsou dostupné všem.

Lidé by měli objevovat místa denního či společného života a mít možnost s nimi něco k lepšímu dělat. Mohli by mít svá místa, která je baví a město třeba tak trochu otravují a jsou pod jeho rozlišení. Mohli by mít možnosti s něčím přijít, přinášet podněty, spolupodílet se na utváření, či realizaci apod. Něco jiného než moderované schůzky nad projekty, kde se vesměs řeší předem dané záležitosti i výsledek. Zatím v Chrudimi tento prostor chybí. Obtížné může být i to, že to nezapadá do koncepcí, úvah a plánování drobných městských prostorů, a ještě to vypadá jako socialistická či postsocialistická aktivita, pro kterou se teprve hledá místo. Lepším partnerem je zatím developer či podnikatel v zóně, než mnohdy nesrozumitelně formulované podněty lidí natož nějakých partiček zoufalců. Na druhou stranu jsou místa, kde lidé něco udělali, byť drobnost ve svém okolí, jenže o tom nikdo neví, protože to nemá potřebné PR.

Myšlenka nebo peníze? Protože míst je celá řada, bude město argumentovat tím, že nemá na všechno logicky peníze. Ale jde v těchto případech “jen“ o peníze? Možná jde především o nápady a chuť věci řešit. A myšlenky mohou být, světe div se, když ne rovnou nadčasové, tak aspoň levné, praktické, funkční, jednoduché nebo aspoň zábavné.

I v Chrudimi jsou věci, které lidi a oči potěší, ostatní minimálně neurazí – ryba v náhonu, laně, kamzíci a zvířata “Áček“ poskakující po zašlých zdech města. K vidění rovněž v Českém Krumlově a jinde (http://aapage.info/) .

I když nepovšimnutá, stojí za povšimnutí. Jsou to místa pro lidi, nápady, oživení, hraní, nevšednost vybočující z městské všednosti. Jsou krásná s úžasným potenciálem. Je fajn, že tato místa město má a ví o nich i o tom, co pro město znamenají nebo mohou znamenat.