|
|
Začátek velkého výletu Kontroluji teploměr a čekám, až začne přituhovat. Na tuhle výpravu, ale
i na jiné výpravy po okolí města je totiž nejlépe se vydat v zimě, když
půda zamrzne. A je to tu. Zvažuju expediční výbavu nejméně na čtrnáct dní.
Nakonec obouvám pohory, beru foťák, do kapsy placatku a slovník a vyrážím. Stoupám
vzhůru do krajiny náhorní plošiny nad městem. Míjím tři věže, které tu
zanechala nějaká dřívější starověká civilizace. Mrzne a na zemi křupe tenký
sněhový poprašek. Na okraji civilizace potkávám ještě domorodce s dětmi a
pár psů. Vcházím do agrární pustiny polopouště, která se záhy mění
v chrudimskou poušť. Vítr se lehce zvedá. Průzkumné expedice do této
oblasti byly zahájeny již dříve. Některé se prý i vrátily. Jsem tedy jeden
z mnoha. Vzpomínám na Gobi. Možná tu potkám kozorožce, divoké velbloudy co
jedí sníh, kost dinosaura a nedej bože Olgoje Chorchoje. Našel jsem ve sněhu
nějaké stopy. Fotím si je. Snad tudy kdysi prošli nějací domorodci. Historie
každé poušti sahá do minulosti, jinak by asi nevznikla. Ale tady se území
vlivem člověka změnilo opravdu za půl století k nepoznání. Dokládají to i
družicové snímky NASA, které před takovouhle výpravou bylo nutno prozkoumat. Jak
je vidět, nejde o klimatické změny, jde přímo o chování vyšších primátů
z rodu Homo ke svému teritoriu. Možná tu jako v poušti Karakum čeká
nějaká hořící Brána do pekla. Uprostřed pouště jsem potkal jednadvacáté
století. Asi jsem u cíle. Nevhazovat reklamy Mám na kaslíku cedulku “nevhazovat reklamy“. Nedávno jsem však jednu
vytáhl. Jaký pak neodbytný obchodní dům vydává reklamu na křídovém papíru.
Dívám se na neuvěřitelně hloupou fotky z titulní strany. Je na ní měsíční
krajina rozestavěné silnice, kterou fotograf zachytil někdy v minulosti věků,
když se seznamoval s foťákem. Konfrontace reality s minulostí? Dneska to
vypadá o poznání jinak. Ale co když to je záměr, jak to u reklam bývá. Určitě
má lidem něco připomenout. O slevu nejde. Už jsem se k tomu dolistoval. Je
to o připomínce neslavné minulosti, na kterou bychom neměli zapomínat, protože
ji i po osmdesátém devátém vesele a stále žijeme. Tohle je výzva k expedici. Reklama o zeleném městě Z reklamy jsem se dozvěděl, že teprve a jen díky obchvatu města se
zazelená i město samo. Čím víc asfaltu, betonu a ničení všeho kolem města, tím
víc bude uvnitř stromečků a keříčků. Možná už na radnici raší z okapů. Ale
aby potom člověk vůbec v té záplavě vegetace uvnitř města někam trefil a dokázal
přežít v takhle výbušném prostředí a nadýchnout se. Město otevře novou
plynárnu pro plnění kyslíku do lahví. Snad se člověk dokáže přizpůsobit
nadbytku kyslíku v atmosféře zeleného města, který dalece překročí 21% a především
zajistit z jeho okolí nadprodukci oxidu uhličitého pro městskou zeleň,
která to tu všechno pravděpodobně ovládne. Možná budeme muset už tenhle rok
začít v zeleném městě také rychleji dýchat, donutit k tomu
v noci i kytky, rozšířit průmyslovou zónu o kvasné kádě, postavit nové
komíny, posílit energetiku, odmontovat filtry a katalyzátory, inspirovat se
vznikem atmosféry Venuše, zvýšit respirační koeficienty, zajistit nepřetržitý
provoz aut kolem města a nechat běžet motor po zaparkování. Možná se Chrudim stane
průkopníkem nového života na Zemi a přejmenuje se na urbis Oxygenium. V jeho
organizmu se už podle reklamy uhnízdili první zelení náhradníci, šest kousků
střemchy obecné, deset keřů svídy krvavé a na sídlišti celých dvacet pět dubů.
Ovšem nejde jen tak o nějakou obyčejnou vegetaci. Reklama na zeleň říká, že jde
o vegetaci náhradní. Jde tedy o něco náhradního, co v dnešní době
nahrazovaných a náhradních věcí je předurčeno být se stejnou samozřejmostí
nahrazeno zase něčím náhradním, výkonnějším a lepším. Reklama nás vychovává, že
jde o to stále něco nahrazovat, aby to vůbec bylo. Národní specialita Dopraví stavba je dopravní stavba, související s vážným
rozhodnutím. To je vše. V Česku je národním zvykem maskování. Když už se
rozhodne se vší vážností o silnici a ta se udělá, tak se musí zamaskovat vší
možnou zelení, aby zapadla. Vžitý nesmysl, který souvisí se ztrátou hodnot
prostředí, které by mělo vytvářet stavbu, s hodnotami vypovídajícími o úrovni
stavební kultury i vývojovém stupni člověka. Srozumitelně řečeno, když něco
blbě postavím, nemá cenu to maskovat. Nehledě k tomu, že maskování dokáže
upozornit na nedostatky. Silniční svahy, zářezy a volná místa doplňuje
hitparáda zeleně, řady stromečků a keříčků začleňující teprve se vší
opravdovostí tyto stavby do těch správných a krásných souvislostí tohohle
světa, dneška a krajiny. Zajíček, králíček, srnka a ptáček to určitě ocení,
zelená prý uklidňuje i agresivitu řidičů. Reklamní leták říká, že podél silnice
mohou lidé obdivovat 1600 nových stromků a 43 000 keříků. Jenže tahle
politická zelená reklama, už nic neříká o zničeném okolí, ani o tom, proč se po
roce 1989 sídelní krajina nemění k lepšímu. Obchvat je hodně slabou náplastí na
nečinnost a zhoršující se okolí města. Očekávání změn Pánové z ředitelství silnic říkají lidem jen to, že dopravní stavby
bezvýhradně a na 100% zlepšují životní prostředí lidí. Říkají dobře zaplacené
věci z pohledu automobilové, dopravní a silniční lobby. Jenže chtě nechtě
obchvat a každá velká dopravní stavba zničí i pořádný kus krajiny. A když už se
to stane, mělo by se opravdu bedlivě sledovat, jak se bude smysluplně obnovovat
a zlepšovat zničená krajina kolem města, včetně obnovy drobností jako je prostupnost,
hospodaření, krajinné a vegetační prvky, návštěvnická a rekreační
infrastruktura atd. Měla by se bedlivě sledovat dopravní politika města, nová
městská dopravní kultura, humanizace městských dopravních stok, zlepšování
života uličních a souvisejících veřejných prostorů, krásné proměny uličních
parterů už jen k lepšímu. (Možná by se jen musel zakázat vstup dopravním
inženýrům zpět do města.) Mosty přes městské příkopy Člověk si nejprve musí udělat příkopy, aby přes ně mohl udělat lávku. A
pak se uvidí. Lidé používali rozestavěný obchvat pro procházky, jezdili tam na
kole, svého času to byla největší in-line široko daleko. Co tam ale vůbec
dělali? Obdivovali rozestavěnou stavbu? Možná jen se v okolí nedá nikam
dost dobře jít a rozestavěná silnice to umožňovala. Kousek silnice jsme
dokončili. No sláva! Auta přivezla papaláše a krajinou, kudy se nedá chodit, je
zase limuzíny odsvištěly. Politická agitka Z reklamního plátku na nový obchvat na mě kouká pan Sobotka. Každá
doba to má stejné. A protože neřekl všechno, tak to za něj dopovím . . . A protože jste tady byli hodní, tak jsme vám
přes příkop udělali lávku. A když ještě chvilku počkáte, tak se na tu lávku
taky možná někdy přes oraniště dostanete. A když počkáte ještě chvilku, tak vám
to tady uděláme tak krásné, až vám oči budou přecházet. Takovou venkovskou
krajinu jakou budete mít tady, kam se hrabou ty krásné fotky z nějaké
Anglie a Evropy. Sem si tu českou krajinu budou teprve jezdit všichni fotit. Před
tím to nešlo obnovit. To dá rozum. Nejdřív jsme museli udělat silnici a utratit
stovky miliónů. A teď teprve přišel ten správný čas, kdy budeme hledat drobáky
do toho vašeho prostředí. Půlka peněz do obchvatu to spraví? A když nebudete
moc zlobit, tak vám uděláme třeba ještě jednu lávku, anebo klidně i dvě. Mám to
v emailu. Kocourkov v péči o městské okolí Jak poznamenal činovník z reklamního plátku, okolí města se
významně mění. Jen zapomněl dodat, že to co je kolem města, se od
osmadevadesátého mění výrazně k horšímu. Okolí obyvatele a jejich politiky
moc nezajímá, tedy kromě silnic a nových hal a je jedno jestli to politik
pojmenuje svět průmyslu, služeb a obchodu. Problém je, že teprve zničení může
předcházet nějaké obnově. Problém je, že z Chrudimi do Pardubic už dnes
vede krajinou jedna asfaltka vedle druhé a pořád to někomu bude málo. Možná se
i všechny cesty mezi Chrudimí a Topolem obnoví pěkně asfaltem a betonem.
Inspirací mohou být i nedaleké megaasfaltky a silnice III. třídy, ve které se
proměnily Vlčnovské polňačky. Dnešní výlet totiž zapadá do skládanky ubohosti
městských myšlenek a plánování. Je to úplně stejný přístup města jako
v kauze obnovy krajiny a zpřístupnění Podhůry lidem z Chrudimi a to
nejen nějakou jednou tzv. asfaltkou, která se bude nazývat zase přihlouple
cyklostezka. Nejen, že město tu cestu z Chrudimi do Říště má (parc. č.
2807/2), ale o to nejde. Jde o to, že není schopno čtvrt století krajinu mezi
městem a lesem celostně obnovovat a rozvíjet spolu s dalšími správci a
vlastníky krajiny. (Římskokatolická farnost, Státní pozemkový úřad, atd., atd.).
Stejně tak, proč stále tak zoufale vypadá území kolem dnes už nevyhovující
cesty podél řeky Chrudimky dnes už v aglomeraci Chrudim-Slatiňany. Vrcha,
Skřivánek a Markovice, tam je lepší o děsivé situaci mlčet. A aby toho nebylo
málo, nedaleký Habrov byl skoro vykácen a lesáci budou tvrdit, že hospodařit na
kousku lesa nejde jinak. (Les parc. č. 192/15 kú. Topol vlastní Město Chrudim! Město
je kromě LČR a soukromé osoby vlastníkem lesa v Habrově. Rozsah paseky na
Podhůře je něco jiného než v Habrově) Okolí města začalo být opravdu děsivé. Lidé
si to možná zaslouží. Za to, kde žijí, si můžou sami a tohle je možná opravdu
to pravé a nemá cenu na tom nic měnit a snažit se obtížně vytáhnout nohu z bahna
či oranice minulosti k nějakému kroku. Mají, co chtějí Stojím na mostě nad propastí nad novou silnicí a dívám se do toho našeho
jednadvacátého století. Smutný pohled, smutná a pustá realita. Čtvrt století
zase uteklo v hlouposti. Vracím se pouští zpátky do civilizace, do
rezervace na jejím okraji. Lidé, když vylezou ze své mnoha poschoďové jurty, tu
mají, co chtějí a co si zaslouží. Jak jsem mohl pozorovat kousky parkovišť,
asfaltu, pár stromečků a oranice všude vůkol činí tyto domorodce vcelku spokojenými,
jejich život zdá se šťastný, radostný a harmonický. Prostředí kde žijí, jim
totiž spoluvytváří dle hvězdné konstelace politika a politici. Zápisky jsem
napsal pro další expedice, ať vědí, do čeho jdou. |
|
Komentáře k tématu