Veřejný prostor pro Chrudim

Kde jsou východočeské Benátky?!

Jaká je dnešní podoba a soužití lidí s vodou? Jaká je podoba řeky ve městě, jejího okolí a chrudimských nábřeží? Chrudim byla kdysi jedním z českých měst, která měla k vodě velmi blízko. Práce a životy spousty lidí na vodě závisely. Lidé využívající vodu ji doslova umožnili, aby prostoupila město. Během staletí se tak stala jeho neodmyslitelnou součástí a jako lidská každodennost se vepsala a zhmotnila do urbanizmu města. Člověk tady mohl přibližně do přelomu 19. a 20. století potkat vodu na každém kroku. Jenže to je minulost. Život s vodou se změnil a voda od té doby z města ustupuje. Měnící a rozvíjející se město začalo vodu, která ztrácela pro lidi původní význam, vytěsňovat ze svého života a tento trend stále trvá.

To co bylo jedinečné, skoro zmizelo. Těžko se v každé době domýšlí budoucí souvislosti, o kterých člověk v tu chvíli neví, nebo má jen mlhavé představy. Staré věci, u kterých momentálně není schopen objevit hodnotu a smysl, jsou pro něj v danou chvíli bezcenné, bez opodstatnění, souvislostí, přinášející jen výdaje na údržbu. V lepším případě hledá, jak s dědictvím po předcích žít. Z množství náhonů a celé té živé vodní sítě zbyla řeka.

Řeka jako stoka?!

Voda má mnoho podob. Voda protékající Chrudimí má přinejmenším dvě. Jedna polovina řeky tekoucí městem od mostu u zimního stadionu a kolem sportovišť se proměňuje v městskou stoku směřující smutně do centra města k muzeu. Řeka tady tvoří nepřívětivý kanál vymezený dopravou, auty a parkovišti, podél ulice Na Ostrově pak i nadzemním horkovodem. Auta lidí co tu nebydlí, projíždějí nábřežím zbytečně sem a tam, vozí se za sportem do městských sportovišť, zkratkou za nákupy, po městě a z města . . . Řeka je tady kanálem sevřeným do pevného obětí silnic, odstavných ploch a vůbec řady nevzhledných míst. Zkuste si vnímat město z řeky nebo sejít k vodě ve městě.  Na nábřeží Karla Čapka v centru města si můžete nechat o vodě rovněž akorát zdát. Je to tak trochu výsměch autorovi, který už před osmdesáti lety psal o problémech doby a měst daleko lépe to, co já teď jen opakuju a připomínám.

Velkou vodu a povodně nelze podceňovat. Kromě několika dní po většinu roku však voda nepředstavuje nebezpečný a nepřátelský živel, ba naopak. Soužití s vodou je fajn. Tak proč se stále nedá k vodě ani jít, pobývat u ní, žít s ní? Proč se od ní stále nějak oddělovat, jako kdyby tady nebyla a neexistovala?

Chci jen říct, že by se už konečně mohl překročit stín dědictví, které přinesla regulace řeky ve městě a jeho okolí, probíhající od počátku 20. století do období mezi světovými válkami. Začít opět žít s vodou. Udělat konečně příjemnějšími dosud nevlídná nábřeží města. Přetvořit nábřeží v kultivovaný veřejný prostor pro lidi, kde člověk při jeho použití má minimálně stejné právo na život jako auto. Kultivovaná dopravní kultura kolem řeky chybí, ale to je jen dílčí problém dopravní politiky města. Ostatně je dost pěkných příkladů z Čech i světa, kde to s vodou umí a mají krásná nábřeží, zákoutí a místa, mají nápady jak udělat tento veřejný prostor lepší. Ano, Povodí Labe, když půjde velká voda, potřebuje koryto pro 70, 90 či více kubíků. Ale opravdu nejde nic dělat s tím, aby řeka nevypadala jako stoka, nábřeží byla okrasou města, byla pěkná a pro lidi? Doporučuji udělat si výlet nejen po chrudimských nábřežích, ale přímo korytem Chrudimky.

Řeka jako příroda?!

Druhá podoba řeky, či spíše řek začíná za muzeem. Mám na mysli celý úsek od muzea po železniční most přes řeku na Májově. Řeka je tady obklopena průmyslovými areály, ale i zbytky sídelní přírody a městkou zelení. Podoba řeky, či spíše řek a náhonů je rovněž vesměs dílem člověka. Řeka je tady vnímána jako přírodní a to určitě po právu, i když jde zatím spíše o budoucí závazek města pro zlepšení stavu tohoto území.

Problémem je tady prostupnost pro lidi kolem vody, nemožnost ani projít kolem vody, řek a náhonů. Byť v centru města, k vodě se tady jen tak nedostanete. Jen málo měst má přitom přímo uvnitř takové bohatství a potenciál. Tohle je ta správná forma uchování a rozvíjení? Voda je přístupná dnes pouze v parku na Střelnici. Břehy řeky, náhonů a “ostrovy“ jsou většinou neprostupné, neudržované, zarostlé nálety, jsou místem nejrůznějšího odpadu, listí a větví z přilehlých zahrad. Přírodní kousky vody tady místy těsně obklopuje a doprovází průmysl a o to větší hodnotu by měl mít tento zelený prostor uvnitř města pro obyvatele.

Lidé jezdí zatím do Slavické obory, do Pekla, k údolí Doubravy a jinam a přitom krásu řeky mohou obdivovat přímo v Chrudimi, mají to takříkajíc pod nosem. Nejedná se o to umožnit tady nějaké masové procházení spojené s výstavbou nových betonových nábřeží a parků a místa kolem řek zničit. Nejedná se o nic víc, než o možnost projít, pobýt, spočinout v klidu v zeleni u vody a to přímo v centru města, při ponechání věcí či uskutečnění minimálních úprav spočívajících především v úklidu. Umožnit šetrně objevit skrytou krásu přírodního území přímo v centru města tak, aby se nepoškodila, nevyprchala, zůstala a přetrvala dál.

O severní části Ptačích ostrovů za Maleckou ulicí jsme psali. Je to mj. cenný prostor přechodu města do navazující krajiny, do říční nivy Chrudimky směrem k Habrovu dnes navíc protnuté estakádou. Krásná říční niva, břehy a okolí řeky Chrudimky opouštějící město je špatně průchozí. Je to na úkor potenciálu rekreačního využívání či možností poznávat město a jeho přírodu a okolí.

Drobný příklad z praxe.

Hledáním dnešního vztahu k vodě a jejímu dědictví odráží i revitalizace či lépe řečeno nová podoba náhonu či “strúhy“. Památkáři mohou mít dobrý pocit, že zachránili historický náhon protékající městem. Ekologové, že přinesli městu tu správnou přírodu a přinejmenším místo náhonu romantickou meandrující horskou bystřinu. Pozitivní na tom vidím především to, že voda z města nezmizela, její stopa se tady udržela a lidé ji mohou využívat pro příjemné chvíle a v budoucnu s ní mohou dále dle budoucího uvážení a poznání pracovat a dál rozvíjet a formovat její život a tvář. 

Voda - příležitost nebo hrozba?!

Voda jako osa městského života vytváří spojitý veřejný, urbanizovaný i přírodní prostor, respektive přepestrou mozaiku a skládanku míst s úžasným potenciálem, které jsou jako korále či perly navlečeny na náhrdelníku věnného města. S tímto potenciálem, nabízejícím rovněž nejrůznější možnosti soužití lidí s vodou, se zatím bohužel celostně nepracuje. Uvidíme, co se v budoucnu přihodí. Snad se voda bude brát jako příležitost a snad se tento náhrdelník promění v ozdobu města či v něco, na co Chrudim bude moci být pyšná.