Veřejný prostor pro Chrudim

Chrudimská media věnovala pozornost drobné realizaci s názvem: „Rekonstrukce schodiště pod Myší dírou - Chrudim“. Chci poukázat na věc, která zmíněna nebyla a trápí Chrudim řadu let. Chrudim se totiž stává městem, kterému chybí nadčasová architektura či nadčasový detail. To se bytostně týká realizací veřejného prostoru uplynulých let. Přijde mi, že město krátkozrace kráčí bludně odnikud nikam. Zkusím se tedy podívat proč. Tento drobný příklad je přímo modelový, jde přímo o kabinetní kousek. 

Kde je zakopaný pes?

Možná hned v uvažování radnice, které bylo proměněno v tuto realizaci. Ta byla odůvodněna přibližně následujícím vyjádřením. Proč se to dělalo? Dělalo se to proto, že schodiště mělo statické poruchy, docházelo k vyvracení lamp veřejného osvětlení. Souběžně se řešilo i nejbližší okolí, tak aby vznikl ucelený a upravený celek. A zbývá jen dodat, že nakonec vše doplní stromečky a keříčky, které vytvoří takový ten příjemnější ráz zeleně kolem náhonu v centru města. Vše za cca 1,6mil (cca 1,9mil s DPH).

Rychlokurz projektování pro starší a pokročilé a radniční pozorovatele

Místo složitého úvodu a analýz. Nebudeme pitvat složitě historii a všechny možné souvislosti. Podíváme se namátkou rychle na to, co tu je. Je tu město, hradby, svah, je tu voda a pak drobnosti.

Město, jeho hradby a svah si představte na cestě časem a třeba jako by tu krom bývalých objektů nic nebylo, a kde časem vyrostlo pár stromů. Představte si celý ten ohromný svah pod hradbami táhnoucí se od Široké ulice po Široké schody. Takže místo k zadání a k řešení máme. Pak tu máme vodu či spíše to, co zbylo z bývalé chlouby města a jeho ramen a náhonů. Ekologové nad pseudo-ekologickou revitalizací náhonu jásají, milovníci kulturního dědictví a někteří ostatní už méně. Důležité je, že voda tu pro budoucnost zůstala, jde s ní pracovat, ať má dnes podobu jakoukoli.

Nyní si představíme širší vztahy. Teď si buď vylezte na věž kostela a rozhlédněte se, nebo si raději obejděte město kolem hradeb. Stručně řečeno: Lázeňská ulice je dneska zničena a nová revitalizace ji nepřidá, jen změní povrch, prostor letního kino po většinu roku pro veřejnost nefunguje a zažívá fiasko restartu. Pod okresním soudem projdete, ale kolem ramene Chrudimky už ne. Jak vypadá a bude vypadat prostor za klášterními zahradami a celé východní předpolí starého města mezi řekou Chrudimkou, Opletalovou a Sladkovkého? A jsme na Kopanici. Jak dneska vypadá Kopanice? Jak vypadá plácek kolem sochy sv. Jana Nepomuckého a navazující svahy? Je to pěkný pohled? Ulicí Na Sádkách, nebo ohavným kouskem Koželužské dojdeme zpět pod Široké schody a do Soukenické. Dostali jsme se do zničeného bezprizorního prostoru pod Muzeum loutkářských kultur. Procházka je přehlídkou smutných pohledů, střídajících se zničených míst zatím bez duše a života. Proč o tom mluvím? Jaká je koncepce veřejných prostor kolem městského centra? Vážení, není žádná. A jsme tam, kde jsme - u rekonstrukce jednoho schodiště. Nezpochybňuji nutnost dožívající věci rekonstruovat. Jak vypadá v uvedených souvislostech jedno obyčejné schodiště ve svahu pod městem? Je to opravdu pořád tak nepodstatná věc, která nestojí za úvahy směřující k něčemu důstojnějšímu, nadčasovějšímu a lepšímu, než k banální a rutinní rekonstrukci?

Zadávací podmínky. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi důležitý prostor města, měl by být doprovázen zodpovědným přístupem – tedy odpovídajícím zadáním a jasně specifikovanými podmínkami. Bude se tedy řešit v souvislostech celého svahu od Širokých schodů po Širokou ulici, v souvislostech urbanistických, historických i přírodních. Prostor bude vyřešen do všech detailů od průchodnosti, cest, vybavení, po inženýrskou infrastrukturu, po dodnes bezprizorní místa, po maximální rozvoj příležitostí lepšího života těchto zapomenutých a ztracených míst bez duše, života a myšlenek. Jedním z cílů bude, aby město a lidé objevili a mohli vést diskuzi o významu těchto míst a upravovat je k lepšímu a to nejen v souvislostech města a jeho historie, ale dokázali je využívat k všednímu, každodennímu či společenskému životu a odpočinku. Takže i když zatím nepovšimnutá, stojí za povšimnutí a budou řešena jako místa pro lidi, nápady, oživení, hraní, nevšednost vybočující z městské všednosti. Jsou to místa krásná, cenná a mají úžasný potenciál a ten bude citlivě rozvíjen. Atd. Takže podmínky pro zadání by byly. 

Zadání veřejné zakázky. Teď máme několik možností, jak pokračovat dál. Buď to zadám panu arch. Fišerovi, nebo jinému architektu z ruky, buď to vysoutěžím jako běžnou veřejnou zakázku, buď budu soutěžit o návrh, tedy vypíšu ideovou či projektovou, vyzvanou či veřejnou architektonickou soutěž. Či to budu řešit v rámci předem daných a celostních úvah o podobě území po krůčcích, dlouhodobě a postupně. Nebo budu postupovat jinak dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Možností je rovněž spojení soutěžení o návrh se získáním dotací na jeho realizaci. Možností je zkrátka řada. Vzhledem k rozsahu a důležitosti místa ve městě není zadání jedné osobě dobrým způsobem a ještě horší je zadat jedné osobě jeden stavební objekt, bez znalosti a souvislostí řešení celku. To umí jen genius. 

Rekapitulace toho, co vyplynulo z rychlokurzu projektování: Město stanovilo nekvalitní zadání a podmínky pro práci s významným veřejným prostorem v historickém centru. Z řady možností zadání veřejné zakázky, město zvolilo tu nejméně vhodnou. Otázkou zůstává, jestli krátkozraké řešení a podobné nakládaní s městem proinvestované peníze vůbec dokážou vyvážit. Tedy zda je finanční cena adekvátní za něco, co mohlo být vizitkou města? Je tohle opravdová investice do budoucnosti města? Tohle jednoduše není počáteční investice do opravdové a vážně míněné proměny veřejných prostor kolem centra města k lepšímu! 

Nedostatky realizace: Špatné zadávací podmínky, krátkozraké a špatné zadání veřejné zakázky, neřešení odpovídajících souvislostí, materiálová nesourodost, zbytečné řešení terénních úprav a zeleně, zbytečné hrátky na zahradníčky, stromečkaření a způsob výsadeb v centru města, bezradnost atd. Celá realizace, byť je drobná, představuje problém pro celostní a odpovědný přístup k řešení celého území pod hradbami, ať architektonickou soutěží či jinak za minimální spoluúčasti veřejnosti odborné i laické. Pokud tedy Chrudim nebude řešit zase stejný architekt a nic proti němu. Selhání role hlavního architekta. Podpora průměrných, podprůměrných, fádních a vyčpělých řešení bez invence atd. 

Místo nadčasové architektury má Chrudim schody do díry

Tahle realizace pro mě vůbec není o nějakých padesáti šesti žulových schodech, ani všech jiných nesourodých materiálech použitých kolem, ani o a pár stožárech osvětlení a několika stromečcích podporujících tuhle srandu a srandovní uvažování. Dům si taky jen málokdo bude stavět od schodiště, které může být přežité, i když se může tvářit nově. Navíc pokud budu řešit domeček, mám široký výběr jak schodiště řešit či dokonce neřešit. Pro mě je to pochybné investování do lepší budoucnosti a podoby města. Město asi nestojí o nadčasové, či lepší intervence do zlepšení svého veřejného prostoru, a to ani v historickém centru. Podle mého jakákoli a to ani drobná rekonstrukce nemůže nahrazovat zodpovědnost k lepšímu přístupu k veřejným plochám, a to nejen v centru města. Opravdu nejde věcem věnovat odpovídající pozornost, dělat je lépe a v potřebných souvislostech? A to už si netroufám zatěžovat něčím, jako je třeba provázanost místa, funkční architektury a umění ve veřejném prostoru. Nechci Chrudim srovnávat s Litomyšlí. Ta sice umí prezentovat architekturu téměř jako v galerii, jenže ve stínu glorifikace a aureoly této východočeská meky architektury se skrývají úplně běžné dopravní, architektonické a jiné stavební problémy. Jenže na rozdíl od Litomyšle Chrudim vůbec neví, kam jde, nebo má jít. Stačí se podívat na zmíněné veřejné prostory města – jedno velké zoufalství tonoucí v moři úžasného potenciálu.

Chtělo by to lék na zkostnatělost a na rostoucí osifikaci radnice. Některá města trpí neexistující kontinuitou záměrům, když se politici střídají po čtyřletkách jak na běžícím pásu. Chrudim trpí naopak dlouholetým politickým angažmá a vládou stejných lidí. Já přes svou profesi to mohu sledovat právě na těchto příkladech měnícího se města k horšímu.

Názor na podobu celého prostoru pod hradbami neexistuje. Na jeho lepší podobu nezbývá než nějaké to desetiletí počkat. Jenže prostor do té doby vyplní a zničí podobné drobné realizace a jejich nesourodost. Realizaci vidím jako promrhanou příležitost, pohřbenou výzvu, fádní a smutné utváření veřejných prostor. Realizace je jako unavenej, nemastnej a neslanej tvrdnoucí gumovej rohlík, jenže z toho jde udělat aspoň strouhanka, vaječná smaženka, obalit řízečky a něco dalšího. 

Místo závěru

Nová příležitost řešit věci lépe se oddálila zbytečně o řadu let. Lidé mohou být pyšní, že Chrudim má aspoň úřednickou nálepku “Zdravé město“, protože úplně obyčejné město a jeho lidé by se zajímali o celkové a smysluplné zlepšení tohoto významného a cenného životního prostoru a jeho architektury v centru města v celé délce svahu pod hradbami místo rekonstrukce schodiště bez souvislostí. Ale aspoň člověk ví, jak radnice pojímá město a jaké má přístupy k jeho obnově a budoucnosti. Věci mohou být funkční a mohou být rovněž dělány do krásy a pro radost lidí už dnes, už dnes to může městu slušet. Tato místa dělají a budou dělat město městem. Je škoda, že to někteří nevidí a spokojí se s touto nízkou úrovní. Možná chybějí ve městě lepší příklady a lidé zatím pro tyto a jim podobné nic jiného neznají. Heslem radnice je, že rekonstrukce nic nezkazí, ale je to opravdu tak?

Není rekonstrukce jako rekonstrukce. Prostor pod městskými hradbami je otřesný. Dlouhodobě se jeho zanedbaný stav neřeší. Rekonstrukce schodiště je opravdu málo. Navíc podobné realizace mohou nepříznivě a to i finančně zatížit budoucnost lepších a celostních řešení území. Jde o krátkozrakost a promrhanou šanci. Snaha o nadčasovou intervenci a inspirace pro lepší utváření města pro budoucnost žádná. Proč se tedy v Chrudimi jen tak člověk nedočká nějaké funkční, krásné a nadčasové intervence do veřejného prostoru? Odpovědí může být i schodiště do díry.