|
|
Politici jezdí každý rok řečnit o tragédii, zabitých,
mrtvých do pietního území, které je na cca. 10 ha mrtvé. Má to být inspirující,
nebo odstrašující? Něco není v pořádku a léta běží. ÚDRŽBA Pietní území (raději nemluvím o širší krajině) se řeší po sametové
revoluci podle detailů, různě sourodých a nesourodých věcí a předpokládá se, že
tento postup vytvoří nějakou dlouhodobou vizi, celostní koncept, cíl. V praxi
řešení krajiny a většího území to vesměs nefunguje. Jde o postup od nahodilých
jednotlivostí k neznámému. Kde mohlo být pietní území po roce 1989 za 34
let? Dopis MK-ČR Č.j. : MK 47646/2022 SOM z 22. srpna 2022
na tyto skutečnosti sám upozornil. Neřeší se Zárubka a okolí, s Žákem je
nakládáno s neznalostí, podobně s výsadbami a tím co mají
představovat, řeší se odvodnění na pozemcích bývalého mlýna podle tuctového
inženýrského díla, které nemá s minulostí ani Žákem nic společného, vymění
se dřevěný kříž, restaurují se nápisy a památníky, upraví se hráz rybníka, rekonstruuje
se silnice III. tř. (2022), která to zrovna nepotřebuje, ale slouží ve 21.
stol. pietní vzpomínce, která je produktem dnešní konzumní doby . . . . Území v minulosti přešlo pod MK-ČR a jeho příspěvkovou
organizaci Památník Lidice. Do té doby se o území starala obec Miřetice.
V území postupně dochází k řešení historického dluhu absentující,
zanedbávané a nevyhovující údržby. Týká se výše uvedeného, pěstebních zásahů,
obnovy stavebních objektů, míst hrobodomů s náhrobky, vegetačních prvků, drobných
venkovních věcí, ostatního. Zcela v pořádku. Lze provádět rutině a stále.
Pokud nevím, kam jdu, tak tam vesměs nedojdu. Když to vím, mohu se o to
pokusit. Rutina bez vizí a koncepce udělala z ochranného pásma památky
nebezpečné území pro lidi. Stát a jeho organizace a všichni zodpovědní placení z peněz
lidí jej nechali zničit. Ale každý rok přijedou trousit moudrá slova. KONCEPCE Opakuji, že pietnímu území, ochrannému pásmu či širším
vztahům v krajině chybí po roce 1989 celostní a dlouhodobá koncepce, kam
by se na základě znalostních analýz a doplňovaných poznatků mohlo ubírat,
rozvíjet, vyprávět příběh v dnešní době. Koncepci má stát, kraje, města, obce, statky Unesco, jiné
významné statky. Území Ležáků chybí základní koncepční materiál, jakým může být
Management plán, Master plán, územní studie, regulační plán a jiné
v souvislostech stavební, památkové aj. legislativy. Dlouhodobě chyběl
stavebně historický průzkum, aktualizace není. Ležáky a pietní území je
významným statkem, kde se prolíná rovina historické tragédie a jedinečná umělecko-architektonická
a krajinářská hodnota, která nadčasově předběhla svou dobu. Bez koncepčního materiálu se dál budou řešit dílčí věci, dílčí
obnovy, opravy, údržby, také hloupé soutěže, které platí poplatník spolu se
lživými informacemi. Údržba nepotřebuje cíl, je cílem sama. Lze ji provádět
rutinně, stále, opakovaně, dokola. Úkolem údržby není koncepce a tvorba vizí.
Údržba, její způsoby, pietní akt apod. je pouze segmentem z celé řady
segmentů dnes neexistující koncepce. Koncepci je nutno vytvořit. MÍSTO KONCE Nebezpečí údržby může spočívat v tom, pokud se jejím
jménem začne v území vytvářet a kupit nesoulad, nesourodost, dílčí nové
věci z neznalosti, které do určité doby mohou s územím koexistovat, soužít,
ale mohou být v rozporu. Problém je, když se údržbou takhle začne nahrazovat
koncepce a vize. |
|
Komentáře k tématu