|
ZROD NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO A JEHO OPEVNĚNÍ Karel IV. žije v Praze pořád. Jak velký byl ve svých
vizích, tak dlouhý má život. Karel IV. založil Nové Město. Měl zásadní vliv na
promyšlené koncepci a urbanistickém plánu ještě před založením, na charakter
uspořádání, na způsob a organizaci výstavby, na pobídky a ekonomiku výstavby,
na obsazení řemesel, dílen, cechů, na obchod, fungování apod. V dubnu 1348
začala parcelace. Doba výstavby domu byla do osmnácti měsíců. Český král a
římský císař vydal svůj majestát 8. března roku 1348. Základní kámen byl položen
ve zdi hradeb 26. března 1348. Karlovo náměstí – dříve Dobytčí trh se stal
největším náměstím své doby v Evropě a od roku 1354 rovněž jedním
z nejvýznamnějších poutních míst Evropy s Kaplí Božího Těla uprostřed.
V letech 1382 až 1393 nahradil dřevěnou stavbu Václav IV. zděnou, která zde na
osmicípém půdorysu stála do zboření v roce 1789/91. Opevnění pražských
měst včetně Nového Města se stalo nejrozsáhlejším té doby v království.
Úsek obklopující Nové Město se stavěl přibližně v letech 1348 až 1350. Karel založil Nové Město, nejvýznamnější stavební projekt
Českého království své doby a neméně významný projekt evropský. Náměstí je
dlouhodobě díky politikům a památkářům zubožené. Už dávno nejde o náměstí
světové, ani středoevropské, ale provinční, lokální, hnusné a cíleně
devastované, stavem, podobou, provozně, pobytově, technicky ani jinak
nevyhovující. Zodpovědní si neuvědomují, že záměrně a svévolně snižují životní
úroveň obyvatel a podnikatelů, vytvářejí za peníze poplatníků neudržitelné a
nedůstojné veřejné prostranství. Karel IV. vytvořil pro Prahu 21. stol. spoustu
příležitostí rozvoje veřejných prostranství, kromě jiného proměnu Karlova
náměstí na nejúžasnější evropské náměstí, proměnu hradebního pásu na nádherné
místo pro všechny . . . ale obyvatelé a jejich politici to nechtějí . . . . NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VYHLÍDKOVÉ SADY PRAHY 1827 - 1873, PRVNÍ
VEŘEJNÝ (PROMENÁDNÍ) PARK V letech 1653 až 1730 nahradilo středověké opevnění
barokní s baštami pojmenovanými podle svatých patronů. V roce 1827
místodržící hrabě Karel Chotek (nejvyšší purkrabí Království českého 1826–1843)
inicioval zpřístupnění hradeb, proměnu hradeb z podoby utilitárně
fortifikačního zařízení na veřejné prostranství, na promenádní a vyhlídkové
sady v celém ohromném úseku hradeb a bastionů od Poříčí po dnešní Národní
muzeum. (Jeho otec Jan Rudolf – nejvyšší pražský purkrabí v letech 1802 –
1805 otevřel veřejnosti Královskou oboru - 1804.) Karel Chotek uložil
purkmistru Petru Sporschilovi (purkmistr 1826–1838) a městskému hejtmanství
upravit hradby a zřídit sady, s čímž se začalo téhož roku.Promenádní sady
v úseku od Koňského trhu (Václavské náměstí) po Poříčí byly zřízeny
v letech 1827 – 1830. Jako veřejný prostor a zeleň města byl upraven i vnitřní
pás navazující na hradby v tomto úseku. Promenádní sady jako nově
zpřístupněné veřejné prostranství bylo jedním z největších a zároveň
jedním z prvních veřejných parků města plnící svou funkci ať už v lepší či
horší kondici 46 let! (Oficiálně první veřejný park Prahy byl založen týmž
Karlem Chotkem v r. 1832 – dnes Chotkovy sady.) V rámci Prahy a městských
částí se jednalo o jedinečný prostor i když nadále představoval liniovou stavbu
s fortifikačním charakterem (oddělující jasně definovanou urbanistickou
stavební strukturu města uvnitř hradem a navazující měnící se příměstskou hospodářskou,
výletně-rekreační a rovněž postupně urbanizovanou krajinu vně hradeb) byl nově
a cele v koruně hradeb a u paty směrem do města upraven a otevřen obyvatelům
jako jedinečný veřejný, kulturní, společenský, zelený, vyhlídkový, multifunkční
prostor. Tedy hradby přestaly z tohoto pohledu rozdělovat město a venkov,
přestaly být bariérou, staly se multispolečenským sdíleným prostorem – spojnicí
– na hranici města a měnícího se okolí. I když byl pohyb prostorem jasně
definován průběhem a půdorysem hradebního pásu cca. ve směru sever-jih, šlo o
místo nejen pohledů na město a okolí, ale moderní, promenádní veřejný prostor s
odpovídající vybaveností. VZNIK NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ A JEJICH
VEŘEJNÝCH BUDOV V BÝVALÉM HRADEBNÍM PÁSU PO ROCE 1873 Roku 1866 císař František Josef I. svolil po návštěvě Prahy
ke zbourání hradeb a otevření Prahy. V roce 1873 se začalo s bouráním
hradeb. V roce 1876 byl odstraněn poslední úsek hradem v prostoru
Vrchlického sadů – dnes předprostor hlavního nádraží. Po zbourání hradebního pásu od Koňského trhu až k Těšnovu
a řece Vltavě dochází v rozmezí let cca. 1880 – 1885 k založení a úpravě
ohromného veřejného prostranství města. Došlo k propojení tehdy
Královského hlavního města Prahy (vytvořeného r. 1784) s navazujícími
tehdy samostatnými předměstskými městy a obcemi, které v návaznosti
tohoto kroku zažívaly stavební boom (města Královské Vinohrady, Žižkov, obec
Karlín), které se po vzniku první republiky staly administrativně v r.
1922 součástí Velké Prahy. V místech bastionů a hradeb došlo k založení velkorysého
konceptu, reprezentativního a vzájemně propojeného veřejného prostranství jehož
součástí byly od Vltavy Sad Na Těšnově – Vrchlického sady – Čelakovského sady.
Součástí těchto významných veřejných prostranství se zároveň staly v rozmezí
let 1885 – 1909) nejvýznamnější stavby občanského vybavení Prahy a republiky –
Muzeum Prahy (1896-1898) – novorenesanční (1871) a secesní (1901 – 1909)
vlakové nádraží – Národní muzeum (1885 – 1891). Veřejné prostranství přenesené
z koruny hradeb na zem se stalo pro obyvatele provozně všesměrným, propojujícím
město ve směru sever – jih rovněž východ – západ, propojujícím město s nově se
rozvíjejícím předměstím a postupně urbanizovanými městskými částmi v
návaznosti. V prstenci hradeb bylo založeno jedno z nejvýznamnějších veřejných
prostranství v urbanizmu novodobé Prahy s lokálními navzájem propojenými
ohnisky. Sad Na Poříčí a Muzeum
Prahy V letech 1880 – 1882 v
místě zbouraných hradeb byl založen tzv. Malý městský park / Městské sady
Poříč, později nazvané Švermovy sady (autor Fr. Malý). V roce 1876 začal
provozovat kavárník E. Ponec v mítě kavárnu. V letech 1896–1898 byla
v místě postavena neorenesanční budova Muzea Prahy (autor Antonín
Balšánek).
Vrchlického sady a hlavní
nádraží V letech 1883 – 1885 zpracoval
Ferdinand Malý – tehdejší ředitel městských sadů v Praze - plán úpravy Velkého
parku – Vrchlického sadů, realizaci vedl do roku 1883, poté ji dokončil jeho
nástupce A. Mareš. (Ferdinand Malý - byl - působení v Praze 1874–1878).
V roce 1871 zahájilo provoz Nádraží císaře Františka Josefa –
novorenesanční objekt navrhli Vojtěch Ignác Ullmann a Antonín Barvitius.
V letech 1901 – 1909 byla podle návrhu Josefa Fanty postavena současná
secesní budova nádraží. Vrchlického sady a nádraží
hlavního města
Čelakovského sady a Národní
muzeum V roce 1882 po zboření hradeb
byl realizován před stavbou Národního muzea v místě dle plánu Fr. Malého nový
sad, který po svém založení dostal název Čelakovského sady. Od roku 1885
probíhala podle projektu Josefa Schulze do slavnostního oficiálního otevření v
roce 1891stavba novorenesančního objektu Národního muzea. V roce 1890 zpracoval
Fr. Thomayer plán rekonstrukce stávajícího sadu, v témže roce se začalo s
realizací. BEZRADNOST ZNIČENÉHO ÚZEMÍ MĚSTA PO ROCE 1989 Celé území bývalého hradebního úseku Václavské náměstí –
Těšnov bylo v průběhu doby degradováno dopravní a inženýrskou
infrastrukturou, došlo k odlidštění. Došlo ke zničený dílčích
reprezentativních veřejných prostranství, která spolu přestala komunikovat.
Dopravní aj. infrastruktura místo všesměrné spojnice městských částí (především
ve směru V-Z) s promenádním a reprezentativním charakterem vytvořila nové
hradby a novou bariéru a vrátila Prahu před rok 1827, kdy hrabě Karel Chotek
dal podnět k zpřístupnění hradeb, rovněž před rok 1866, kdy císař
František Josef I. svolil ke zbourání hradeb a otevření Prahy, což se
naplňovalo od roku 1873, kdy začalo bourání hradeb. Území hradebního úseku od Národního muzea po Florenc a
řeku Vltavu má potenciál stát se opět jedinečným, má neuvěřitelný rozvojový
potenciál, je příležitostí a budoucností rozvoje Prahy! Jakoukoli část tohoto
území je nutno řešit nejen v souvislostech dnes oddělených, jednotlivých a
nekomunikujících veřejných prostranství, ale v urbanistických souvislostech
celého bývalého pásu hradeb od Václavského náměstí k Vltavě, v souvislostech
nového rozvoje, obnovy a propojení. Bylo by vhodné vytvořit koncept rozvoje území bývalého
hradebního pásu v úseku Václavské náměstí – Těšnov řeka Vltava. Cílem by
mělo být jednak umožnit etapovitou obnovu území jako celku, umožnit obnovu
zničených dílčích veřejných prostranství, vytvořit podmínky jejich opětného
vzájemného propojení a komunikace, a především vytvořit propojení celku tohoto
veřejného prostranství bývalého hradebního pásu opět s městem a jeho
strukturami. NEPOCHOPENÉ ÚZEMÍ NEPOCHOPEN – území zůstalo nepochopeno - slovo, které lze
číst tam a zpět, tedy od Václaváku k Vltavě a zase zpátky. Problémem
zůstávají rovněž dílčí veřejné a mezinárodní soutěže HLAVNÍ NÁDRAŽÍ, FLORENC
apod., které spolu nekomunikují. Problémem jsou všechny dílčí realizace
v území, které spolu rovněž nekomunikují. Viz. realizace stanice metra
Florenc a jiné. Rozhodování představitelů města, vedení a rady jsou krátkozraká
a nesmyslná. Celé velké území nemá vizi, jednotící koncept ani cíl. Co
jsi Karle zanechal Praze dnešní doby, jak s tím generace po tobě naložily
a co z toho zbylo? Zatím jen NEPOCHOPENÁ budoucnost Prahy! Zničené město,
otřesná úroveň veřejných prostranství, otřesná životní úroveň, otřesný životní
prostor. Potenciál historického a urbanistického dědictví zůstal
rozvrácený díky politikům, díky rozvoji veřejné, dopravní a ostatní technické
infrastruktury především 20. století. Od roku 1348 se stavěly hradby, Hloupá politická rozhodnutí brzdí rozvoj veřejných
prostranství měst včetně hlavního města Prahy Kromě jiných hloupých rozhodnutí Rady hl. m. Prahy, kde se
kromě nekoncepce zadávání a utváření veřejných prostranství rozhoduje o různě
velkých miliónech poplatníků, které budou vyhozeny, bylo vydáno 22. května 2023
další. Rozhodnutí místo jednoduché koncepce řešící problematiku postupné
revitalizace naprosto zničeného města v úseku bývalých hradeb od
Václavského náměstí přes Vrchlického sady s hlavním nádražím po Muzeum
Prahy a Těšnov, dál hloupě kouskuje město, zároveň ukládá kraviny a nesmysly
Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), starostům dotčených městských
částí, stejně institucím technických služeb (TSK), technologie (THMP), dopravy,
kolektorům, správě železnic aj. Žádné politické vedení města (přeneseně pak zřizované
instituce jako v Praze IPR) by nemělo bránit postupné obnově a rozvoji
města, byť v režimu dílčích, postupných a finančně únosných a smysluplných
intervencí, nemělo by bránit únosným záměrům, projektům a realizacím. Nemělo by
blokovat realizace s odvoláním čekání na nesmyslné stovky miliónů a
miliardy, které se musí někdy v rámci “šetrného“ hospodaření Prahy
nesmyslně proinvestovat. Neschopní politici by neměli bránit obnově zničeného
území bývalého hradebního oblouku od Václaváku po Vltavu !!!! Neměli by
konzervovat komunistický stav území !!!! Čím dříve si to lidé, obyvatelé a
politici uvědomí, tím lépe pro Prahu a všechny. Pozn.: PROMENÁDNÍ A VYHLÍDKOVÉ
SADY 1827 - 1873 Šlo o promenádu hradeb
v úseku od Vltavy po dnešní Národní muzeum (úsek hradeb: bastion XXI –
bašta - sv. Jana Křtitele + bastion XXII – bašta - sv. Kryštofa (dnes park
Těšnov) - bastion XXIII - bašta sv. Mikuláše (dnes ul. Hybernská) - bastion
XXIV bašta sv. Petra a Pavla (dnes Vrchlického sady) - bastion XXV -bašta sv.
Jindřicha (dnes ul. Politických vězňů poblíž Státní opery) - bastion XXVI -
bašta sv. Štěpána (dnes Národní muzeum a Čelakovského sady). |
Komentáře k tématu