témata,projekty,realizace atlas města,mapový manuál lidé,podněty

Veřejný prostor pro Chrudim

témata, projekty, realizace

ODKAZ KARLA IV. DNEŠNÍ PRAZE – PŘÍLEŽITOST ROZVOJE ZNIČENÉ ČÁSTI MĚSTA VE 21. STOLETÍ

Inspirující dědictví Karla IV. metropoli - příležitost rozvoje města z odpadu lidské destruktivní civilizace


ZROD NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO A JEHO OPEVNĚNÍ

Karel IV. žije v Praze pořád. Jak velký byl ve svých vizích, tak dlouhý má život. Karel IV. založil Nové Město. Měl zásadní vliv na promyšlené koncepci a urbanistickém plánu ještě před založením, na charakter uspořádání, na způsob a organizaci výstavby, na pobídky a ekonomiku výstavby, na obsazení řemesel, dílen, cechů, na obchod, fungování apod. V dubnu 1348 začala parcelace. Doba výstavby domu byla do osmnácti měsíců. Český král a římský císař vydal svůj majestát 8. března roku 1348. Základní kámen byl položen ve zdi hradeb 26. března 1348. Karlovo náměstí – dříve Dobytčí trh se stal největším náměstím své doby v Evropě a od roku 1354 rovněž jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy s Kaplí Božího Těla uprostřed. V letech 1382 až 1393 nahradil dřevěnou stavbu Václav IV. zděnou, která zde na osmicípém půdorysu stála do zboření v roce 1789/91. Opevnění pražských měst včetně Nového Města se stalo nejrozsáhlejším té doby v království. Úsek obklopující Nové Město se stavěl přibližně v letech 1348 až 1350.

 

Karel založil Nové Město, nejvýznamnější stavební projekt Českého království své doby a neméně významný projekt evropský. Náměstí je dlouhodobě díky politikům a památkářům zubožené. Už dávno nejde o náměstí světové, ani středoevropské, ale provinční, lokální, hnusné a cíleně devastované, stavem, podobou, provozně, pobytově, technicky ani jinak nevyhovující. Zodpovědní si neuvědomují, že záměrně a svévolně snižují životní úroveň obyvatel a podnikatelů, vytvářejí za peníze poplatníků neudržitelné a nedůstojné veřejné prostranství.

 

Karel IV. vytvořil pro Prahu 21. stol. spoustu příležitostí rozvoje veřejných prostranství, kromě jiného proměnu Karlova náměstí na nejúžasnější evropské náměstí, proměnu hradebního pásu na nádherné místo pro všechny . . . ale obyvatelé a jejich politici to nechtějí . . . .

 

 

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VYHLÍDKOVÉ SADY PRAHY 1827 - 1873, PRVNÍ VEŘEJNÝ (PROMENÁDNÍ) PARK

V letech 1653 až 1730 nahradilo středověké opevnění barokní s baštami pojmenovanými podle svatých patronů. V roce 1827 místodržící hrabě Karel Chotek (nejvyšší purkrabí Království českého 1826–1843) inicioval zpřístupnění hradeb, proměnu hradeb z podoby utilitárně fortifikačního zařízení na veřejné prostranství, na promenádní a vyhlídkové sady v celém ohromném úseku hradeb a bastionů od Poříčí po dnešní Národní muzeum. (Jeho otec Jan Rudolf – nejvyšší pražský purkrabí v letech 1802 – 1805 otevřel veřejnosti Královskou oboru - 1804.) Karel Chotek uložil purkmistru Petru Sporschilovi (purkmistr 1826–1838) a městskému hejtmanství upravit hradby a zřídit sady, s čímž se začalo téhož roku.Promenádní sady v úseku od Koňského trhu (Václavské náměstí) po Poříčí byly zřízeny v letech 1827 – 1830. Jako veřejný prostor a zeleň města byl upraven i vnitřní pás navazující na hradby v tomto úseku. Promenádní sady jako nově zpřístupněné veřejné prostranství bylo jedním z největších a zároveň jedním z prvních veřejných parků města plnící svou funkci ať už v lepší či horší kondici 46 let! (Oficiálně první veřejný park Prahy byl založen týmž Karlem Chotkem v r. 1832 – dnes Chotkovy sady.)

 

V rámci Prahy a městských částí se jednalo o jedinečný prostor i když nadále představoval liniovou stavbu s fortifikačním charakterem (oddělující jasně definovanou urbanistickou stavební strukturu města uvnitř hradem a navazující měnící se příměstskou hospodářskou, výletně-rekreační a rovněž postupně urbanizovanou krajinu vně hradeb) byl nově a cele v koruně hradeb a u paty směrem do města upraven a otevřen obyvatelům jako jedinečný veřejný, kulturní, společenský, zelený, vyhlídkový, multifunkční prostor. Tedy hradby přestaly z tohoto pohledu rozdělovat město a venkov, přestaly být bariérou, staly se multispolečenským sdíleným prostorem – spojnicí – na hranici města a měnícího se okolí. I když byl pohyb prostorem jasně definován průběhem a půdorysem hradebního pásu cca. ve směru sever-jih, šlo o místo nejen pohledů na město a okolí, ale moderní, promenádní veřejný prostor s odpovídající vybaveností.

 

 

VZNIK NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ A JEJICH VEŘEJNÝCH BUDOV V BÝVALÉM HRADEBNÍM PÁSU PO ROCE 1873

 

Roku 1866 císař František Josef I. svolil po návštěvě Prahy ke zbourání hradeb a otevření Prahy. V roce 1873 se začalo s bouráním hradeb. V roce 1876 byl odstraněn poslední úsek hradem v prostoru Vrchlického sadů – dnes předprostor hlavního nádraží.

 

Po zbourání hradebního pásu od Koňského trhu až k Těšnovu a řece Vltavě dochází v rozmezí let cca. 1880 – 1885 k založení a úpravě ohromného veřejného prostranství města. Došlo k propojení tehdy Královského hlavního města Prahy (vytvořeného r. 1784) s navazujícími tehdy samostatnými předměstskými městy a obcemi, které v návaznosti tohoto kroku zažívaly stavební boom (města Královské Vinohrady, Žižkov, obec Karlín), které se po vzniku první republiky staly administrativně v r. 1922 součástí Velké Prahy.

V místech bastionů a hradeb došlo k založení velkorysého konceptu, reprezentativního a vzájemně propojeného veřejného prostranství jehož součástí byly od Vltavy Sad Na Těšnově – Vrchlického sady – Čelakovského sady. Součástí těchto významných veřejných prostranství se zároveň staly v rozmezí let 1885 – 1909) nejvýznamnější stavby občanského vybavení Prahy a republiky – Muzeum Prahy (1896-1898) – novorenesanční (1871) a secesní (1901 – 1909) vlakové nádraží – Národní muzeum (1885 – 1891). Veřejné prostranství přenesené z koruny hradeb na zem se stalo pro obyvatele provozně všesměrným, propojujícím město ve směru sever – jih rovněž východ – západ, propojujícím město s nově se rozvíjejícím předměstím a postupně urbanizovanými městskými částmi v návaznosti. V prstenci hradeb bylo založeno jedno z nejvýznamnějších veřejných prostranství v urbanizmu novodobé Prahy s lokálními navzájem propojenými ohnisky.

 

Sad Na Poříčí a Muzeum Prahy

V letech 1880 – 1882 v místě zbouraných hradeb byl založen tzv. Malý městský park / Městské sady Poříč, později nazvané Švermovy sady (autor Fr. Malý). V roce 1876 začal provozovat kavárník E. Ponec v mítě kavárnu. V letech 1896–1898 byla v místě postavena neorenesanční budova Muzea Prahy (autor Antonín Balšánek).

 

Vrchlického sady a hlavní nádraží

V letech 1883 – 1885 zpracoval Ferdinand Malý – tehdejší ředitel městských sadů v Praze - plán úpravy Velkého parku – Vrchlického sadů, realizaci vedl do roku 1883, poté ji dokončil jeho nástupce A. Mareš. (Ferdinand Malý - byl - působení v Praze 1874–1878). V roce 1871 zahájilo provoz Nádraží císaře Františka Josefa – novorenesanční objekt navrhli Vojtěch Ignác Ullmann a Antonín Barvitius. V letech 1901 – 1909 byla podle návrhu Josefa Fanty postavena současná secesní budova nádraží.

Vrchlického sady a nádraží hlavního města

 

Čelakovského sady a Národní muzeum

V roce 1882 po zboření hradeb byl realizován před stavbou Národního muzea v místě dle plánu Fr. Malého nový sad, který po svém založení dostal název Čelakovského sady. Od roku 1885 probíhala podle projektu Josefa Schulze do slavnostního oficiálního otevření v roce 1891stavba novorenesančního objektu Národního muzea. V roce 1890 zpracoval Fr. Thomayer plán rekonstrukce stávajícího sadu, v témže roce se začalo s realizací.

 

 

BEZRADNOST ZNIČENÉHO ÚZEMÍ MĚSTA PO ROCE 1989

 

Celé území bývalého hradebního úseku Václavské náměstí – Těšnov bylo v průběhu doby degradováno dopravní a inženýrskou infrastrukturou, došlo k odlidštění. Došlo ke zničený dílčích reprezentativních veřejných prostranství, která spolu přestala komunikovat. Dopravní aj. infrastruktura místo všesměrné spojnice městských částí (především ve směru V-Z) s promenádním a reprezentativním charakterem vytvořila nové hradby a novou bariéru a vrátila Prahu před rok 1827, kdy hrabě Karel Chotek dal podnět k zpřístupnění hradeb, rovněž před rok 1866, kdy císař František Josef I. svolil ke zbourání hradeb a otevření Prahy, což se naplňovalo od roku 1873, kdy začalo bourání hradeb.

 

Území hradebního úseku od Národního muzea po Florenc a řeku Vltavu má potenciál stát se opět jedinečným, má neuvěřitelný rozvojový potenciál, je příležitostí a budoucností rozvoje Prahy! Jakoukoli část tohoto území je nutno řešit nejen v souvislostech dnes oddělených, jednotlivých a nekomunikujících veřejných prostranství, ale v urbanistických souvislostech celého bývalého pásu hradeb od Václavského náměstí k Vltavě, v souvislostech nového rozvoje, obnovy a propojení.

 

Bylo by vhodné vytvořit koncept rozvoje území bývalého hradebního pásu v úseku Václavské náměstí – Těšnov řeka Vltava. Cílem by mělo být jednak umožnit etapovitou obnovu území jako celku, umožnit obnovu zničených dílčích veřejných prostranství, vytvořit podmínky jejich opětného vzájemného propojení a komunikace, a především vytvořit propojení celku tohoto veřejného prostranství bývalého hradebního pásu opět s městem a jeho strukturami.

 

 

NEPOCHOPENÉ ÚZEMÍ

NEPOCHOPEN – území zůstalo nepochopeno - slovo, které lze číst tam a zpět, tedy od Václaváku k Vltavě a zase zpátky. Problémem zůstávají rovněž dílčí veřejné a mezinárodní soutěže HLAVNÍ NÁDRAŽÍ, FLORENC apod., které spolu nekomunikují. Problémem jsou všechny dílčí realizace v území, které spolu rovněž nekomunikují. Viz. realizace stanice metra Florenc a jiné. Rozhodování představitelů města, vedení a rady jsou krátkozraká a nesmyslná. Celé velké území nemá vizi, jednotící koncept ani cíl. Co jsi Karle zanechal Praze dnešní doby, jak s tím generace po tobě naložily a co z toho zbylo? Zatím jen NEPOCHOPENÁ budoucnost Prahy! Zničené město, otřesná úroveň veřejných prostranství, otřesná životní úroveň, otřesný životní prostor.

 

Potenciál historického a urbanistického dědictví zůstal rozvrácený díky politikům, díky rozvoji veřejné, dopravní a ostatní technické infrastruktury především 20. století. Od roku 1348 se stavěly hradby,

 

Hloupá politická rozhodnutí brzdí rozvoj veřejných prostranství měst včetně hlavního města Prahy

Kromě jiných hloupých rozhodnutí Rady hl. m. Prahy, kde se kromě nekoncepce zadávání a utváření veřejných prostranství rozhoduje o různě velkých miliónech poplatníků, které budou vyhozeny, bylo vydáno 22. května 2023 další. Rozhodnutí místo jednoduché koncepce řešící problematiku postupné revitalizace naprosto zničeného města v úseku bývalých hradeb od Václavského náměstí přes Vrchlického sady s hlavním nádražím po Muzeum Prahy a Těšnov, dál hloupě kouskuje město, zároveň ukládá kraviny a nesmysly Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), starostům dotčených městských částí, stejně institucím technických služeb (TSK), technologie (THMP), dopravy, kolektorům, správě železnic aj.

 

Žádné politické vedení města (přeneseně pak zřizované instituce jako v Praze IPR) by nemělo bránit postupné obnově a rozvoji města, byť v režimu dílčích, postupných a finančně únosných a smysluplných intervencí, nemělo by bránit únosným záměrům, projektům a realizacím. Nemělo by blokovat realizace s odvoláním čekání na nesmyslné stovky miliónů a miliardy, které se musí někdy v rámci “šetrného“ hospodaření Prahy nesmyslně proinvestovat. Neschopní politici by neměli bránit obnově zničeného území bývalého hradebního oblouku od Václaváku po Vltavu !!!! Neměli by konzervovat komunistický stav území !!!! Čím dříve si to lidé, obyvatelé a politici uvědomí, tím lépe pro Prahu a všechny.

 

Pozn.:

PROMENÁDNÍ A VYHLÍDKOVÉ SADY 1827 - 1873

Šlo o promenádu hradeb v úseku od Vltavy po dnešní Národní muzeum (úsek hradeb: bastion XXI – bašta - sv. Jana Křtitele + bastion XXII – bašta - sv. Kryštofa (dnes park Těšnov) - bastion XXIII - bašta sv. Mikuláše (dnes ul. Hybernská) - bastion XXIV bašta sv. Petra a Pavla (dnes Vrchlického sady) - bastion XXV -bašta sv. Jindřicha (dnes ul. Politických vězňů poblíž Státní opery) - bastion XXVI - bašta sv. Štěpána (dnes Národní muzeum a Čelakovského sady).

Komentáře k tématu

K tomuto tématu zatím nikdo nenapsal zádný komentář. Buď první!