Veřejný prostor pro Chrudim

Prahu navštívil Aj Wej-wej. Prostor před Veletržním palácem oživila jedna z kopií jeho Zvěrokruhu. Informace o návštěvě Aj Wej-weje i jeho dílech lze nalézt na stránkách Národní galerie a především na YouTube, kde je možno shlédnout řadu dokumentů a projektů, jako třeba i Sunflower Seeds a její instalaci v londýnské galerii Tate Modern. Pražská výstava se dotýká i tématu umění ve veřejném prostoru a sdílení kultury. Přeneseně pak i tématu kvality veřejných prostor českých měst. Jaká je jejich kvalita?

Do Prahy zavítá projekt Artscape Norway, který přibližuje uplatnění drobné architektury, skulpturálních a výtvarných prvků ve veřejném prostoru krajiny Norska. Tedy téma blízké i nám. I tímto způsobem lze rozvíjet péči o kulturní krajinu, zpříjemňovat a zkvalitňovat život v ní, nenásilně ji zpřístupňovat a vytvářet krajinou návštěvnickou infrastrukturu. V Norsku se z tohoto přístupu či životního stylu a vztahu ke krajině vyklubal světový fenomén nejen v architektuře. Konkrétní instalace pro konkrétní místa. Zvyšuje se estetické povědomí o krajině. Projekt Artscape-Norway je představen na stejnojmenných webových stránkách, výstava je rovněž k vidění v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze.

Když keramické máčky Paula Cumminse obklopily londýnský Tower, vypadalo to, jako když hrad vyrůstá z červeného pole květů uprostřed města. Bývalý příkop ožil k nepoznání. Nejen Chrudim, ale i Pardubice mají kulturu – muzeum a galerii – přímo uprostřed města. To co v Pardubicích vzniklo na valech kolem zámku a v okolí stále nějak tu pardubickou renesanční perlu hyzdí a chtělo by to po těch mnoha letech už nějak dotáhnout. Zdejší realizace mi přijdou pořád na 50%. Člověk může být rád za něco nového, ale ne zas tolik, aby o tom z té druhé půlky nepochyboval. A tak místo výstavního prostoru a galerie pod širým nebem, místo kultury uprostřed metropole, tu na kousku zámeckých valů pobíhá ve zbytečném a nevkusném oplocení nějaká koza, na neudržované svahy byly vysázeny další keříčky, doplněno bylo typizované vybavení, sloupy světel trčí z valů k nebi, a když bylo postaveno jedno, uvažuje se o dalším novém parkovišti . . . Kultura se zatím odvíjí v těchto smutných dimenzích. Česká města jsou vesměs nudná. Výtvarná díla se nemusí schovávat a zavírat po baracích, mohou být součástí života měst a krajiny, života lidí, mohou být užitečná, mohou být součástí vybavenosti a veřejného prostoru. I díla na pomezí architektury a umění se ve svých nesčetných podobách mohou podílet na vzniku krásných míst. Kultura by měla být především živá.

Drobná architektura a vybavenost v krajině a obcích, tedy když tam vůbec nějaká je, má obecně v Česku velmi nízkou úroveň. Stačí zůstat v Chrudimi a okolí. Na řadě míst vybavení chybí, je to spojeno i s nevlídnou podobou příměstské krajiny a její chybějící obnovou. Když už vybavenost je, odbude se namnoze škaredou typizovanou věcí, která má s prostředím a přírodou společné snad jen to, že je takový výtvor z přírodního materiálu, tedy ze dřeva. Jinak nemívá s místem a jeho duší nic společného.

Stačí se projít do Slatiňan, navštívit třešňovku, zajít ke Kočičímu hrádku, navštívit Chlum apod. Něco se opraví a vedle se hned šoupne šeredné typizované lesní odpočívadlo. Co člověk v Česku na svých cestách potká? Škaredé typizované lesní či zahradní stavby, bez invence a vztahu k místu. Stavby namnoze hyzdící krásná místa a krajinu, místo aby byly její součástí a doplňovaly ji. Málokdo se zamýšlí nad tím, jestli někde vybavení musí být, stejně jako nad tím, jak nejlépe vytvořit harmonický vztah s místem. Jaký je potenciál českých lesů i podniku Lesy České republiky? Proč jsou bez myšlenek přejímány lesnické “architektonické“ standardy? V antikvariátech lze dodnes objevit zaprášená skripta a knihy z první poloviny 20. stol. zabývající se krajinou a lesnickou estetikou v souvislostech udržitelnosti přírodního prostředí, které už tehdy mělo pro tyto úvahy zásadní význam. Možná by lesníci měli oprášit učebnice stejně jako návrháři odpočívadel u všech těch tzv. cyklotras. Tvůrci altánků a nezbytných informačních tabulí o každé prkotině se stále v dnešním mobilním věku řídí heslem čím víc, tím líp, jeden zahradní altánek a pět informačních tabulí a jeden odpaďáček a ještě pár laviček kolem a ještě jeden stojánek na kolo a ještě parkovišťátko u leza a tam se to zase vše opakuje. Putování krajinou může mít spoustu rozměrů a odstínů, tenhle zatím moc pěkný není.

Tvůrcům městské a především drobné návštěvnické infrastruktury a vybavenosti v krajině, lze přát citlivější vnímání v Česku devastované kulturní krajiny. I zpřístupnění krajiny, stále ještě ohromného veřejného prostředí, bez plotů a zákazu vstupů, může mít nejen svou estetickou kvalitu, ale může být národní kulturní hodnotou srovnatelnou s dědictvím předchozích dob, včetně té barokní. To by mohla být aspoň pro začátek i nastavená laťka.

Možnosti utváření veřejného prostoru města, venkovní instalace, výtvarně funkční díla a architektonické artefakty, skulpturální počiny s přesahem do městské vybavenosti jsou jedním z témat, ke kterému se stojí zato vracet. Bylo tu před časem zmíněno v souvislosti s pražským projektem pro veřejný prostor Sculpture Line (http://www.sculptureline.cz/), s projektem Umění ve městě v Českých Budějovicích (http://www.umenivemeste.cz/), s činností “Áček“ v Českém Krumlově a jinde (http://aapage.info). Galerie měst pod širým nebem jsou dostupné všem a v souvislostech, které sklepení či sebelepší místnost nenabídne. Dnešní pozvánka do Prahy je tedy vítaným pokrčováním. 

poznámka závěrem:

Když se člověk dívá na krajinu Norska a vůbec krajinu severu a krajinu kolem nás musí se nutně pozastavit nad tím, co si tady tak usilovně od r. 1989 stále ničíme. Cennější než architektura je nezastavěné území a krajina. To bohužel řada politiků a architektů stále neví. Stejně tak je třeba se zamyslet nad nadbytečnou legislativou, stavebním zákonem, zákonem o ochraně přírody krajiny. Nemělo by být přirozené, že v malém česku partička developerů a politiků změní za pět minut barvičky územního plánu. Veškerá legislativa by měla podpořit jako nejvyšší hodnotu krajinu a území, které zatím nebylo zastavěno. Územní systémy ekologické stability a podobně dobře míněné věci jsou v dnešní době přežité. Nelze podle zákonů vyhlašovat donekonečna chráněná území a památky. Česko je jedno území a jedni lidé, kteří tu žijí.