|
|
Za drahé peníze vzniklo kdysi v Chrudimi Muzeum
barokních soch (MUBASO). V letech 2009-2011 byla opravena část areálu
kapucínského kláštera, kostel sv. Josefa, klášterní zahrady. Z původního
rozpočtu 67 mil. už byl jen kousek ke
100 mil. Dotační programy mají časem nemoci – jejich plánované
ambiciózní poslání, kulturní, muzejní, společenské, vzdělávací, hudební,
divadelní, filmové, výstavní, odpočinkové a jiné akce začnou zadrhávat. Všední
obyčejné každodenní využití, fungování a život začne pokulhávat a onemocní. Nekomerční
i komerční aktivity chytnou chřipku. Běžné a dostupné občanské vybavení,
veřejná vybavenost pro všechny se svým posláním začne vytrácet. A když se
vytratí fantazie zbude třeba výdusek. Celé prostředí se už dávno nepotkává s potřebami města
a regionu, jde o areál nevyužitých příležitostí všeho druhu, od zmíněného
kulturního, společenského, vzdělávacího, výstavního, volnočasového a jiného
potencionálu. Po většinu času jde o mrtvolu, která reinkarnuje během roku či
měsíce na pár dní, aby si šla dát zase šlofíka, než se znovu probudí
v nějakém tom cyklu a sféře hladových duchů. MUBASO je institut míjejících
příležitostí. Stačí se podívat na segment vzdělávacích institucí, chrudimských
školiček a škol. Stačí se podívat na nevyhovující prostředí chrudimské ZUŠ.
Pokračovat v promarněných příležitostech nemá cenu, to je na jiný
příspěvek. Volně přístupné venkovní veřejné prostranství v roce
2023 zcela rozstřelilo betonové umění. Z MUBASA se stalo BUBESO – muzeum
betonových soch. Vzhledem k umění, tomu, co představuje, kulturnímu
rozměru, přínosu veřejnému prostranství, celkovému kontextu umění ve městě, regionu
a světě jde o MUBAHO – muzeum barokních hoven. Z MUBASA se pod dohledem chrudimských vidláků stalo
MUBAHO. A barokní betonová hovna budou provázet hloupou chrudimskou společnost
a její venkovní prostor možná do doby, dokud je příroda neobroste mechem a
lišejníkem, nebo dokud vidláci neopustí radnici. Možná trans, drogy, kulty a
rituály spojené s výdusky, mícháním pojiva, cementu, plniva, kamenné, křemičité
aj. drtě, písku, vody a přísad jsou mocné a barokní, snad upozornění na
antickou historii stavebního materiálu. Jde o umění ve městě? Měnící se venkovní galerii? Jde o
současné umění? Jde o připomínku minulosti, tradic, technik? Jde o formát
sochařského festivalu? Jde o živé nebo mrtvé umění? Jde o výchovu a vzdělání?
Jde o inspiraci? Jaký je výtvarný, estetický, účelový a funkční rozměr? O co
vlastně jde? Jde o alegorii umění, o zastřené a skryté podobenství jedné
z forem kompozitu a betonu? K čemu nám to sem město dalo? Takže milé děti,
studenti, dospělí, spolubydlící i návštěvníci, dalo nám všem město prostor a
pajduláky pro hry, příležitost svobodně se vyjádřit, možnost pracovat
s hroudami betonu? Kde jsou stojánky se sprejem, s barvičkou,
s ostatním materiálem, výtvarnými i nevýtvarnými prostředky, které doladí tóny,
podobu a myšlenky betonových sochařů, stojánky s dlátky, míchačkou,
lopatou, majzlíky, kladívky . . . . Když už město vyhazuje peníze za kraviny,
tak ať to za něco stojí! Kam tohle umění patří a o co jde prozradí kovový štítek na
soklu každého jednoho betonového “uměleckého“ díla! MAJITEL: HOTEL ARIA PRAHA A
HOTEL U ZLATÉ STUDNĚ PRAHA. A přesně tam možná tohle “umění“ patří. V klášterní zahradě si klidně kvetou betonové sochy Do Chrudimi přišlo jaro. Radničním vidlákům před
rozkvetením sadu konečně kvetou v klášterní zahradě betonové sochy!
Umění v Chrudimi a jeho veřejných prostranstvích konečně kvete! Barokní
umění zatím jen bílými cementovými květy. Betonová alegorie ročních období
promluvila. Jak budou sochy s lidmi komunikovat v čase Velikonoc, jak
vykvetou a obléknou se na Květnou neděli, Modré pondělí, Žluté úterý,
Sazometnou středu, Bílou sobotu, Červené pondělí? Během roku kalendář také nabízí dost
příležitostí.
V Chrudimi konečně s jarem v zahradách vykvetlo
“umění“, vykvetla i blbost. Betonové výdusky se obalily květy bílé barvy.
Zahrada kvete.
Nedostatky v zahradě může vidět i oko laika Jak už to ve správném vidlákově bývá, stupidní betonové
umění a kvetoucí pajduláci jen dotvářejí charakter, nedostatky i absurdnosti
tohoto místa. Odhlédnu-li od těch vážnějších, které vidí lidé z profese,
drobných si musí všimnout i laik. O mladé ani staré ovocné stromy se
v zahradě dlouhodobě nikdo nedokáže adekvátně postarat, ořezat je, ošetřit,
jsou zanedbávány. Na tato přírodní díla, která je nutno pravidelně udržovat,
když už tu jsou a rostou, městští politici a sochaři zapomněli, s těmito
díly pracovat neumějí. Jiné stromy se po městě každoročně nesmyslně przní,
nesmyslně stříhají, nesmyslně ošetřují, ze zoufalství raději umírají, pak kácí.
V chrudimské klášterní zahradě raději po zimě kvetou betonové výdusky,
když se o stromy nikdo nestará. Odkazy:
|
|
Komentáře k tématu