Veřejný prostor pro Chrudim

NAJDOU LIDÉ V PARDUBICÍCH NĚKDY “RUDOARMĚJCI“ - PAMÁTNÍKU OSVOBOZENÍ Z ROKU 1957 - STOJÍCÍMU ZÁMĚRNĚ UPROSTŘED PERNŠTEJNSKÉHO DĚDICTVÍ V CENTRU PARDUBIC LEPŠÍ A DŮSTOJNĚJŠÍ MÍSTO? V CENTRU MĚSTA ZDE BYL V ROCE 1952 ODHALEN ZÁKLADNÍ KÁMEN STALINOVA POMNÍKU. SNAHA VYBUDOVAT STALINŮV POMNÍK TU BYLA HNED OD ROKU 1949. V ROCE 1952 BYLA USTAVENA KOMISE PRO POSTAVENÍ POMNÍKU J. V. STALINA. V LETECH 1953 – 1956 KOMISE PRO POSTAVENÍ POMNÍKU S. STALINA A S. GOTTWALDA. V ROCE 1956 – 1957 PAK KOMISE PRO POSTAVENÍ PAMÁTNÍKU OSVOBOZENÍ V PARDUBICÍCH. PAMÁTNÍK RUDOARMĚJCŮM MĚL BÝT PŮVODNĚ JINDE. PO PŘEVRATU BYLO V ROCE 1950 NÁMĚSTÍ PŘEJMENOVÁNO NA STALINGRADSKÉ, PO ODHALENÍ PAMÁTNÍKU OSVOBOZENÍ NESLO PO ROCE 1962 TENTO NÁZEV. MOŽNOST NALEZENÍ LEPŠÍHO MÍSTA PRO SOUSOŠÍ V ROCE 2002 ŘEŠIL VÍTĚZNÝ NÁVRH VEŘEJNÉ ARCHITEKTONICKO-URBANISTICKÉ SOUTĚŽE NA ŘEŠENÍ TYRŠOVÝCH SADŮ. V ROCE 2011 SE S MINISTERSTVEM VNITRA, PAMÁTKÁŘI, POLITIKY A NĚKTERÝMI OSTATNÍMI AKTÉRY ŘEŠILA REÁLNÁ MOŽNOST PŘEMÍSTĚNÍ PAMÁTNÍKU. VZHLEDEM K TEHDEJŠÍM EMOCÍM ČÁSTI VEŘEJNOSTI A ODBORNÝCH ELIT OD TOHO VEDENÍ MĚSTA UPUSTILO. ZÁROVEŇ SE V TÉ DOBĚ OBJEVILY LŽI A NEPRAVDY O TOMTO DÍLE.

V minulosti byl řešen problém sochy Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6 Bubenči z roku 1980. Myslím, že nikdo nechce zpochybňovat roli maršála ani zásluhy a oběti Rudé armády během druhé světové války. Působení maršála po roce 1945 na velitelství Varšavské smlouvy, činnost při potlačení Maďarského povstání, jeho působení v Berlíně a tragikomické působení spojené s rokem 1968 v tehdejším Československu je přinejmenším k zamyšlení. Pomník byl odhalen 9. května 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa. Podobných pomníků osobnostem, nebo padlým, bylo po válce odhaleno mnoho.

V roce 1957 byl v Pardubicích odhalen památník, jehož vznik, a především minulost je z dnešního pohledu Putinovy agrese a války na Ukrajině ironická s velmi hořkou pachutí připomínky doby minulé a dnešní. Místo a památník byl určen totiž původně Stalinovi, sovětskému diktátorovi, ke kterému má blízko ten dnešní. Generace pardubických obyvatel, pionýrů a svazáků zde v povinných manifestacích v nebezpečném místě u silnice u převlečeného Stalina prostála celé roky. Nakonec sochař Malínský vybouchal do pískovce a posadil na Stalinův podstavec dobově tuctovou amorfní pískovcovou sochu, resp. sousoší, odpovídající notám a ideologii komunistického totalitního režimu.

Řada obyvatel Pardubic dodnes netuší o památníku Osvobození celou řadu nejen historických souvislostí. Někteří pardubičtí historici a profesoři v minulosti ukázali svůj “objektivní“ dějinný pohled a to, že je lepší někdy raději mlžit neexistující “objektivní“ historickou pravdou (Pardubický deník 31. 1. 2011). Proč historici lidem lhali, že pomník byl vytvořen pro určité a konkrétní místo? Na rozdíl od okolních staveb včetně sousední hrobky nemá dlouhodobě s místem nic společného. Mluvit v souvislostech možného přemístění o záměrném poškozování díla či o neschopnosti “objektivního“ se vyrovnání s nepříjemnou minulostí je rovněž nesmysl. Peripetie vzniku a umístění odpovídaly absurditě doby. Nemám akademické objektivní pravdy a nedokážu objektivně vykládat dějiny jako pardubičtí páni profesoři, mám pouze subjektivní názor a veřejně dostupné informace, včetně informací z archivů, které jsou přístupné všem.

Lidé si připomněli 500 let od smrti Viléma z Pernštejna, který skonal v Pardubicích 8. dubna roku 1521. Pernštejny lze spojovat se stále živým renesančním odkazem, se stále živým historickým a kulturním dědictvím. Síla tohoto odkazu není jen regionální či krajská, ale dávno překročila Česko. Kancléř Vratislav z Pernštejna v letech 1568 až 1581 podle Gioanniho Baptisty Avostalise de Sala vybudoval zámek v Litomyšli, nejvyšší hofmistr Vilém II. z Pernštejna snad podle rad Albrechta Dürera vybudoval pardubickou rodovou rezidenci a zvelebil Kladruby nad Labem s chovem koní.

Středoevropská šlechtická renesanční rezidence “Zámek a zámecký areál v Litomyšli“ je od roku 1999 a “Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“ je od roku 2019 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zámek v Pardubicích a okolní území s Tyršovými sady prošlo rekonstrukcí. Světové dědictví - Pardubický kraj – Pernštejnové - Pardubice. A přímo v centru tohoto dědictví měl stát zcela záměrně Stalin. Dnes stojí v centru tohoto dědictví uprostřed Pardubic poválečný sochařský socialistický realismus - pískovcový památník Osvobození – voják Rudé armády - rudoarmějec se samopalem PPŠ-41 Špagin (pistolet-pulemjot Špagina) v ruce, kterému salutují pionýři.

Vcelku nehodnotná socha památníku Osvobození (rudoarmějce) od sochaře Josefa Malejovského zatěžuje od roku 1957 náměstí Republiky a centrum města Pardubic. Historické materiály o vzniku a instalaci tohoto díla jsou uloženy v pardubickém archivu a muzeu a odhalují nejednu zajímavou skutečnost.

Nutno předeslat, že asi nikdo nechce zlehčovat úlohu Rudé armády a oběti během druhé světové války, které přinesla. Naopak, bylo by dobré památníku najít lepší a méně kontroverzní místo ve městě. Navíc místo důstojné piety, tedy území, které je vhodné pro pořádání pietních akcí, nikoli místo, kde lidé postávají u nebezpečné silnice. (Což souvisí s pokračováním revitalizace a obnovy centra města, obnovou nám. Republiky, Sukovy a Jahnovy tř.) Památník prošel svou ideovou genezí, ocitl se záměrně na velmi špatném místě. Je ukázkou bolševického plánování, bolševické ideologie, kultury, propagandy, nevkusu, komunistického “citu“ pro místo a jeho zničení a dehonestaci. Socha totiž záměrně maže historii města a ničí pernštejnské dědictví. Účelově ničí spojení obyvatel se stovkami let jejich historie, ničí paměť místa, města, regionu.

Dne 1. listopadu 1952 se konala ustavující schůze komise pro postavení pomníku J. V. Stalina. Na ustavující schůzi bylo usneseno, že památník Josifa Vissarionoviče Stalina bude umístěn na okraji Tyršových sadů a dále komise doporučila, aby základní kámen byl položen přibližně v den narozenin generalissima 21. 12. 1952. Komise vybírala s předložených návrhů architekta na úpravu místa a položení základního kamene. Bylo předloženo 7 návrhů. Soutěže se účastnil i známý pardubický architekt Řepa. Doporučen byl arch. Návesník. Otazníkem ještě bylo, zda Stalin bude stát přímo v ose tehdy Stalingradského náměstí. Základní kámen Stalinovy sochy byl postaven a odhalen v roce 1952.

Aby toho nebylo málo, na schůzi komise pro výstavbu socialistických Pardubic je v roce 1953 řešeno nejen postavení pomníku J. V. Stalina, ale to, že „Postavení pomníku je nutno řešit jako dvousoší s. Stalina a Gottwalda.“ Když se sesbírají drahé kovy, zapojí JZD a vesnice atd. doporučuje komise odhalit pomník v roce Stalinova výročí. V roce 1953 až 1955 se tedy s plnou vážností v místě řeší postavení pomníku dvou bolševických titánů. Dokonce je konzultována technologie stavby s pražským Stalinovým památníkem. Jeho sochař Švec v roce 1955 spáchal sebevraždu, jeho žena o rok dřív, celá fronta na maso byla na Letné po odhalení kultu osobnosti v roce 1962 odstřelena. Ještě na začátku roku 1956 je výstavba Stalinovy sochy v kurzu, je vymodelován třetinový rozměr, jsou připraveny pískovcové bloky, socha je odlita do sádry.

Po XX. sjezdu KSSS v únoru 1956 a po projevu Chruščova nastal obrat. V květnu na schůzi KV KSČ bylo rozhodnuto nahradit pardubickou sochu Stalina rudoarmějcem, z Komise pro postavení pomníku Stalina a Gottwalda se stala Komise pro postavení PAMÁTNÍKU OSVOBOZENÍ. Na již upraveném místě a na vybudovaném základě byl vztyčen ideologicky více neutrální PAMÁTNÍK OSVOBZENÍ, socha sovětského rudoarmějce, pionýrů a vděčné ženy. Ideově myšlenkový vývoj PAMÁTNÍKU OSVOBOZENÍ v Pardubicích byl ukončen. Na tehdejším Stalingradském náměstí byl památník odhalen 5. listopadu 1957 v předvečer 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Anabáze vývoje památníku výmluvně ukazuje na pozadí dobových historických reálií a dějinných událostí práci s kultovními symboly doby socialismu a totality, ukazuje, jak vypadá změna kultu osobnosti, ukazuje způsob formování socialistických kultovních míst a veřejného prostoru.