|
|
Pardubice jsou městem, kam svého času přišli lidé za prací,
jsou městem, kde spousta obyvatel nemá své kořeny. Teď tady žije druhá, třetí
nebo dokonce čtvrtá generace. V roce 2011 se plně projevil “patriotismus“
pardubických obyvatel. Řada lidí nechápala, co se děje, a druhá řada elit a
akademické obce města je v tom utvrzovala. Přemístění památníku na
vhodnější místo bylo bráno jako investice v rámci obnovy Tyršových sadů a
zároveň budoucí obnovy náměstí Republiky, k čemuž díky ANO zatím nedošlo
ani po více jak deseti letech. O co v roce 2011 šlo? V roce 2011 bylo hledáno
lepší místo pro PAMÁTNÍK OSVOBOZENÍ. Důvodem nebyla jen problematická minulost
památníku, problematické umístění ve vztahu k historii Pardubic a ve
vztahu k pořádání pietních akcí. Důvodů byla celá řada. Přemístění mělo
jít po jednání se Stavebním úřadem Magistrátu města Pardubic procesem územního
souhlasu. V souladu zákona č. 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních
místech bylo kontaktováno Oddělení vydávání osvědčení a správních agend
Ministerstva obrany České republiky. Někteří lidé tam působí jako v roce
2011. Věc přemístění tam byla předjednána. V roce 2011 se řešila ještě
další věc. Socha a podstavec patřily a patří městu. Pozemek pod památníkem
patřil České republice – Národnímu památkovému ústavu. Památkový ústav se
vyjádřil k přemístění památníku souhlasně, jednak jako vlastník pozemku,
jednak jako dotčený orgán. Dnes pozemek parc. č. 393/11, na kterém sousoší
stojí, patří Statutárnímu městu Pardubice. Což je defacto také výsledek jednání
a procesů z roku 2011, tedy že vlastníkem pozemku bude město. Bohužel pozemek
dodnes zůstal nesmyslně v katastru nemovitostí veden jako: způsob využití
- ostatní komunikace, druh pozemku - ostatní plocha. Město Pardubice mělo podat
formulář – Žádost o souhlas s přemístěním - zrušením válečného hrobu (pietního
místa) na ministerstvo obrany ČR. Začátkem roku 2011 zároveň vystoupila řada
“významných“ osobností města nejen z akademické obce proti přesunu
památníků. Psalo se do novin, posílaly se otevřené dopisy primátorce, atmosféra
začala houstnout. Řada “významných“ osobností placených z daní lhala,
zmařila investici, neměla a jak vidno nemá jakoukoli odpovědnost. Troufám si
tvrdit, že všichni lidé, kteří tenkrát uvažovali o přesunutí pomníku nechtěli
popírat historii, znevažovat úlohu Rudé armády za 2. světové války, znevažovat
osvobození, chtěli jen a pouze lepší místo pro sochu, která byla mj.
v roce 1968 pod vlivem událostí poškozena. V roce 2011 jsem v Pardubickém
deníku a jinde reagoval na demagogické nesmyly pardubických akademiků a
profesorů. Pardubice dneska nemají architekta města, míněno osobnost,
která má alespoň nějaké minimální vize. Proto si dovolím ocitovat architekty
minulé v r. 2011: “Mezi základní úkol územního plánování patří
stanovování urbanistických, architektonických a estetických požadavků na
využívání a prostorové uspořádání území. A v tomhle duchu přistupuje odbor
hlavního architekta, spolu s vybranými architektonickými kancelářemi, také k
rekonstrukci podzámeckého parku a hlavně vytváření nové podoby náměstí
Republiky. Projektanti v obou případech došli k jednoznačnému návrhu uvolnění
severní strany náměstí a jeho otevření na zámek, který by se stal pomyslnou
hranou zmiňovaného náměstí. Proto se v návaznosti na navrhované změny v území
uvažuje s přemístěním památníku Osvobození. Zmiňovaná socha se v kontextu
řešení celého prostranství stává necitlivou svým umístěním. Hledání nové
polohy pro tento objekt je nacházení důstojnějšího a pietnějšího místa
připomínky určité kapitoly dějin. Odbor hlavního architekta má připravených
několik variant nového, důstojnějšího umístění sochy, právě s důrazem na
estetické, urbanistické, kompoziční a krajinné kvality, v souvislostech tak
náročného a citlivého projektu.“ (ŽÁDOST O SOUHLAS S
PŘEMÍSTĚNÍM PIETNÍHO MÍSTA, Památník osvobození, r. 1957, autor. Josef
Malejovský, ev. č. 43, k.ú. Pardubice, parc. č. 393/11, Přílohy žádosti, leden
2011) Shrnutí: Ministerstvo a legislativa Vzhledem k tomu, že jde o válečný hrob (číslo VH:
CZE5309-35103) byla v roce 2011 s Ministerstvem obrany České republiky s Oddělením
vydávání osvědčení a správních agend řešena možnost přemístění památníku na
vhodnější místo. Postoj ministerstva k žádosti o přemístění nebyl tehdy negativní.
Postoj Magistrátu města Pardubic 2011 Odbor hlavního architekta Magistrátu města Pardubice, Odbor
stavební ani jiné odbory nebyly proti nalezení vhodnějšího místa PAMÁTNÍKU
OSVOBOZENÍ. Bylo vydáno územní rozhodnutí pro účel Revitalizace Tyršových sadů,
PAMÁTNÍK OSVOBOZENÍ kvůli situaci z počátku roku 2011 nebyl předmětem žádosti
a vydaného rozhodnutí z roku 2011. Vlastníci a majitelé V roce 2011 byla situace jiná než dnes. Památník patřil
městu, pozemek ČR-Národnímu památkovému ústavu. Vlastník pozemku a zároveň
dotčený orgán, tedy památkový ústav, se vyjádřil k přemístění souhlasně. Obnova centra města Ať lidé chtějí či ne, památník kromě jiného souvisí
s tehdy zamýšlenou obnovou centra města (třída Míru, Tyršovy sady, park Na
Špici). Bohužel náměstí Republiky se zatím s přilehlými komunikacemi
obnovit nepodařilo. Uvádím to proto, že pokud to někdo s obnovou centra
města v jakékoli době bude myslet (jako v minulosti 2011) bude zde problematika
hledání důstojnějšího a pietnějšího místa pro sousoší stále. Významné osobnosti města a politická reprezentace 2011 Významné osobnosti města sehrály v roce 2011 velice
negativní úlohu. Nejen, že řada lidí a akademiků placených z kapes
poplatníků a bez jakékoli odpovědnosti za finanční stránku věci v médiích
lhala, ale nedokázala ani dohlédnout blízkou budoucnost roku 2022. Unavená
politická reprezentace města rozhodla v roce 2011, jak rozhodla. Památník
zůstane, zůstal. Nutno uvést, že památník nebyl vytvořen pro konkrétní místo.
Stál by tu v roce 2022 vedle kostela sv. Bartoloměje s mramorovým
náhrobkem Vojtěcha z Pernštejna Stalin? Neprofesionalita? Selhání části pardubické
odborné a akademické veřejnosti? Je zvláštní, že historik nedokáže předvídat
skutečnosti ani podobu místa, ani nemá vize. Historik je různě profesionální historik
a tím zůstane, stejně jako urbanista, architekt, umělec . . . Politizování záměru? Důvodem přemístění Památníku osvobození není v žádném
případě snížení piety, odkazu a úcty k vojákům Rudé armády a všem padlým. Ani
snižováním významu Rudé armády při osvobození naší země od německých fašistů.
Je nezpochybnitelné, že události spojené s osvobozením země je nutné si
připomínat. Důstojně a se vší vážností a pietou uctívat památku padlých.
Samotné historické události, na které dílo symbolicky odkazuje, to vyjadřují se
vší rozhodností. (ŽÁDOST O SOUHLAS S
PŘEMÍSTĚNÍM PIETNÍHO MÍSTA, Památník osvobození, r. 1957, autor. Josef
Malejovský, ev. č. 43, k.ú. Pardubice, parc. č. 393/11, Přílohy žádosti, leden
2011) Památník nelze přesunout? Rusko nesouhlasí? Další lež, která se objevila v roce 2011. V roce
2011 byla totiž řešena ŽÁDOST O SOUHLAS S PŘEMÍSTĚNÍM PIETNÍHO MÍSTA (Památník
osvobození, r. 1957, autor. Josef Malejovský, ev. č. 43, k.ú. Pardubice, parc.
č. 393/11). Dle legislativy péči o válečné hroby upravuje zákon 122/2004 Sb., o
válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o
pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jde o
věc politického vedení města a našeho ministerstva. Před podáním žádosti, která
nakonec nebyla oficiálně městem Pardubice podaná, bylo předběžně zažádáno o
souhlas s přemístěním pietního místa příslušný odbor a oddělení Ministerstva
obrany (1. o souhlas a stanovení podmínek přemístění Památníku osvobození, 2. o
souhlas a stanovení podmínek úpravy pietního místa). I když předběžně byla
možnost přesunu památníku Osvobození do vhodnějšího místa vyhodnocena
ministerstvem jako reálná, zástupci města nevyužili možnost podat žádost ve
smyslu ustanovení zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních
místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb. , o pohřebnictví a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tehdejší vlastník pozemku parc. č. 393/11
ČR - Národní památkový ústav souhlasil, rovněž příslušný odbor Magistrátu města
Pardubic, odbor správních agent, úsek památkové péče. Po roce 2011 se
uskutečnil pouze převod dotčeného pozemku na Statutární město Pardubice. Rozdělené město 2011 PAMÁTNÍK OSVOBOZENÍ svého času nesmyslně rozdělil lidi,
politiky, odbornou i laickou veřejnost, historiky. Odborná a zodpovědná diskuse
se nekonala. Já jsem si odnesl pachuť nezodpovědnosti akademických elit, které
si platíme. Město rozdělily nepravdy a nepodložená tvrzení. Rovněž nebyla
pravda, že ministerstvo obrany vydalo nesouhlasné stanovisko či zamítavé
rozhodnutí. Nic takového se v roce 2011 nestalo. Město a jeho politici
totiž ani souhlasně předjednanou žádost na ministerstvo obrany neposlali. Co
ukazuje doba v roce 2022? Že zachování památníku na místě je i po
realizaci obnovy prostoru kolem zámku a Tyršových sadů problém. Dnes je problém
přesunu úplně stejně aktuální jako v roce 2011 a bude stejně aktuální
v letech budoucích, pokud se bude řešit obnova náměstí Republiky, bude
aktuální pořád a bude dražší. Co, když se památník přemístí na vhodnější místo? Jednou ze zásadních otázek, když se povedou úvahy o
přemístění památníku, je otázka, co se stávajícím místem. Když pominu autorská a
jiná práva, pod památníkem je totiž základ jako prase. Otázkou potom je, jak a
jakým způsobem vše vhodně a účelně procesovat. Tedy nejvhodnější volba, způsob
a formát veřejné zakázky na úpravu tohoto místa. Stejně tak na jeho nové
umístění. Nepravdy o obnově Tyršových sadů Tyršovy sady měly být podle tehdy zaručených informací vybetonovány,
stromy měly být vykáceny, neměl zůstat kámen na kameni, nahaté děvy se “přivazovaly“
ke stromům a fotily kalendáře . . . Dnes se zdá dění kolem obnovy veřejné
zeleně a veřejného prostranství města úsměvné. Jenže nebylo. Obnova veřejných
prostranství není úsměvná v žádné době. Nejen historikové, ale všichni
ostatní jsou architekty, urbanisty, odborníky přes zeleň, přes veřejná
prostranství. Může proběhnout jakákoli participace a kolik chce diskuzí s veřejností,
každý ve městě je odborník, ale bez jakékoli zodpovědnosti. Souvislosti Málo kdo ví, že tehdejší revitalizace a obnova Tyršových
sadů přinášela přesahy a záměry do urbanistického řešení centra města, přinášela
názory na zástavbu, přístaviště, snažila se řešit souvislosti s obnovou zámeckých
valů. Tyršovy sady jsou obnoveny, ale obnovu zámeckých valů se dotáhnout v souvislostech
nepodařilo. Byla řešena lepší podoba Bělobranského náměstí a propojení se
zámkem, byla řešena problematika tenisových kurtů a celého sportovního zázemí. Samostatně
byla řešena problematika náměstí Republiky. Problematiky Chrudimky. Bylo toho
řešeno hodně. I to málo, co bylo uděláno ve veřejném prostoru města pozvedlo
Pardubice na jinou úroveň. I sousední Hradec může Pardubicím realizace bývalého
vedení města závidět. Roky trvající vakuum je v centru města znát. Postesknutí V centru Pardubic zbyl památník zbudovaný pod silným
ideologickým vlivem tehdy vládnoucího komunistického totalitního režimu. Pomník
vyjadřuje to, co nikdo nepopírá, úlohu sovětské armády v druhé světové
válce, vyjadřuje to jen na záměrně velmi špatně zvoleném místě. Pro stejné
místo připravovaný Stalin, aby podle některých historiků ve spojení
s autentickým místem uchoval jeho věcnou paměť, by tu asi dávno nebyl. A
věcná paměť by byla v depozitáři, pokud by byla kamenná, možná taky někde
v základech, pokud kovová, byla by možná roztavena. Podle některých historiků
by byla jakákoliv manipulace s pomníkem nenahraditelnou ztrátou jeho
vypovídací hodnoty a historické paměti, dokonce činem úmyslného poškození a
tím, že se nedokážeme objektivně vyrovnat s nepříjemnou minulostí.
Zaklínat se objektivitou v jakékoli době je od historiků na pováženou. Je
objektivní Bůh? Úvahy o umístění Stalina do centra Pardubic lze brát jako úmyslnou
provokaci ze strany komunistů, zúčtování s Pernštejny a jejich odkazem, necitlivost,
neúctu k budovatelům města, k rezidenci i místu posledního odpočinku. Problém
sochy také je, že uzavírá svou nekvalitou náměstí a tvoří protipól divadlu,
zámku, hrobce. Socha je vyjádřením neúcty k místu a bude ji vyjadřovat tak
dlouho, dokud jí nebude nalezeno lepší místo. |
|
Komentáře k tématu