Veřejný prostor pro Chrudim

Dobře zmáknutá stavba

Média nás informují o jejich úspěšném pokračování a tom, kolik stojí peněz, lidé se o nich baví u piva a jinde. Jde o dopravní stavby, které se staly hitem hradeckého, pardubického i chrudimského regionu a Chrudimi samotné. Podíváme se na stavbu obchvatu silnice I/37 v úseku Medlešice po křižovatku s I/17 na Vysoké Mýto a letmo na stavbu rychlostní silnice R 35.

Připravenost vnější a vnitřní

Ředitelství silnic a dálnic ČR prezentuje vzornou přípravu stavby, stejně jako město Chrudim. Vše navíc bylo stvrzeno smlouvami o vzájemné spolupráci. Média informují o nutnosti uzavírek, politici, inženýři a dotace tvrdí lidem, že jinak než takhle postupovat a stavět nejde. Opravdu? Připravenost stavby je smutnou součástí dnešní kultury a politiky stavění. Zbytečně konfrontuje lidi s realitou a rozhodnutími, ke kterým se těžko dohledává zodpovědnost.

Okolí města doplnily uzavírky, zákazy vjezdů. Místo posílení všech, byť drobných nebo dřívějších dopravních a pěších propojení, situace úplně obrácená. Místo cíleného vyřešení dopravní infrastruktury v předstihu či pokud možno bezkolizně v průběhu stavby vznikl princip chrudimské nálevky či trychtýře na staré I/37. Připravenost stavby je z tohoto pohledu tragická. Snad se jiná města připravující obchvat poučí. Nemá cenu popisovat situaci obyvatel Vestce či Májova, Malecka atd. Ani proč už dávno nemají rozumně vyřešenou stabilní a funkční nebo aspoň dočasnou infrastrukturu, důstojné spojení s městem a okolním světem. To dnes suplují zákazy vjezdu, stále chybějící cesty a jedna panelová cesta, která není zrovna v nejlepší provozně stavební kondici. Nemá cenu se podrobně věnovat zákazům vjezdu na cestách a polňačkách kolem města a tomu proč do nich někdo jezdí, když tam systém zrovna nepostaví četníka, betonové skruže, bagristu nebo jinou překážku. Stejně jako tomu proč špatně funguje spojení města s okolím a Pardubicemi, se západním okolím přes Medlešice- Markovice-Sobětuchy.

V těchto souvislostech je možno sledovat, že pro zajištění stavby není problém si postavit a užívat obslužné cesty, byť dočasné. Je hold příprava stavby a příprava stavby. Lidé otupěli a berou to jako samozřejmost, je jim vykládáno, jak to mají brát a s jakým nadhledem. Některá omezení jsou dle selského rozumu nutná jiná zbytečná. Říká se tomu špatná organizace stavby a u takhle velké stavby je mizerná připravenost už trochu vidět.

Chrudim je kromě přízvisek jako zdravé či historické město také městem kruháků. Kombinace kruháků a světelných křižovatek je občas pekelná, ale “pokrok“ se těžko zastavuje. 

Na školách by se měla učit či alespoň klást větší důraz na inženýring, na přípravu a zajištění stavby, stavební logistiku, organizaci a vůbec na vstřícnost a ohleduplnost výstavby směrem k veřejnosti a obyvatelům. Když se to nedělá, neznamená, že to nejde.

Peníze do životního prostředí I. Zlepšení životního prostředí pomocí dopravních staveb

Lidé mohou několikátým rokem sledovat výstavbu staveb za desítky miliard. Jde o dopravní stavby východních Čech, dálnici D11, rychlostní silnici R 35 a všechny související stavební počiny. Mohou sledovat třeba “klíčovou“ stavbu rozvoje území mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, mimoúrovňovou křižovatku a dostavbu estakády a silnice R 35. Kousek silnice za 4 miliardy, která bude dalšími miliardami pokračovat dál. Mohou sledovat výstavbu chrudimského obchvatu.

Informační materiály ŘSD o výstavbách nových silnic mluví jedním dechem o zlepšení životního prostředí. O miliardách do jeho rozvoje. O tom, že realizace nových dopravních staveb zlepší životní prostředí. Jde o veřejně prospěšné stavby. Zapomíná se na to, že krajina celá je jedním veřejně prospěšným prostorem, byť z větší části soukromým. Peníze a miliardy do betonu, asfaltu, do aut, dopravy, dopravní a automobilové lobby jsou něco přirozeného. Tímto pohledem je stále nazíráno zlepšení životního prostředí. Proč se stejná energie a peníze se stejnou samozřejmostí nevynakládají do budoucnosti, která nemá za prioritu jen asfalt a auta. Zlepšení dopravní kultury je jen jednou z věcí života lidí a krajiny. Pokud je silnice jednou z věcí krajiny, kolik miliard je zapotřebí do ucelené obnovy krajiny?

Plánování včera, dnes a zítra

Nechce se věřit, že v dnešní době je nutno křižovatky a silniční stavby řešit zrovna takhle jako u Opatovic, tedy nejen za takové peníze, ale především stavebně a provozně lépe a jinak. Je škoda, že to dopravákům přijde normální a přirozené a že poptávka a vůbec stavební výzva není cílena obráceně do minimalistického a funkčního řešení. Svým způsobem je to škoda, šlo o výzvu, která mohla být uchopena jinak, mohla nastavit vysoko laťku současnému dopravnímu stavitelství. Nestalo se. Snad také proto, že v Čechách se s krajinou zatím všeobecně plýtvá.

Obchvat, silnice a křižovatky, když už jsou nutné, jsou stejně důležité, jako vše ostatní kolem nás, tedy vše ostatní v okolní krajině a v území kolem města, jsou stejně důležité, co krajina obsahuje, co se z ní vytrácí či vytratilo.  

V Čechách je stále zvykem, možná z pohodlnosti, dělat některé věci obráceně a nelogicky. Nejdříve něco zničit, ověnčit stavby potřebným výrazivem a jedním dechem dodat, že to přináší snížení negativních dopadů do životního prostředí. Což potřebné stavby snad ani nepotřebují. A pak si hrát na obnovu toho, co stavba zničí. Krajinu nejde zatím cíleně řešit v předstihu ani v souběhu stavby a jak to vypadá, ani dodatečně. Řešení obnovy krajiny po dopravních stavbách končí ekoduktem, či ozeleněním náspů. Jsou pouze zmírňovány tzv. negativní účinky stavby, pokud je tedy někdo připustí. Jenže o nějakou zeleň a stromeček kolem dopravních staveb vůbec nejde.

Celostní obnova krajiny a území kolem měst, včetně propojení a vybavenosti, zatím chybí. Výjimkou není okolí Chrudimi, ani území kolem obchvatu, které dneska krom užitku moc radosti nepřináší. Nejdřív musí mít radost auto, pak si možná odpočine město - jenže to by musela existovat kloudná dopravní politika, pak se možná uvidí, pak možná přijde na řadu i to ostatní kolem obchvatu a v krajině kolem města.

Peníze do životního prostředí II. Miliardy do krajiny Polabí a východních Čech

Byl zničen kus krajiny, kus Polabí, kus krajiny kolem Chrudimi. Proč nejde žít kolem Labe, proč tudy nejde projít, proč to tam pořád vypadá tak nepřívětivě.

Jak by vypadala česká krajina, pokud by cena obnovy 1m² odpovídala ceně za 1m² silnice, obchvatu, dálnice, mostu či mimoúrovňové křižovatky, tedy pokud by nedopadla stejně?

Je škoda, že stejné ba větší prostředky než do rozvoje dopravní infrastruktury, či takto vynakládané prostředky do životního prostředí přes dopravní infrastrukturu a na kousek silnice, nejsou se stejnou samozřejmostí a přirozeností vynakládány do zlepšení a cíleného rozvoje krajiny kolem, krajiny zanedbaného Polabí mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, potažmo Hradcem a Kolínem, které to po letech devastace potřebuje jako sůl. Krajiny kolem měst. Snad až jednou budou postaveny všechny silnice a nebude je už kam umístit a peníze z jedné kopičky utraceny za beton a asfalt, což je zatím vnímáno také jako investice do rozvoje krajiny a životního prostředí, snad potom přijdou se stejnou samozřejmostí miliardy do obnovy zničeného Polabí a zničené krajiny kolem této říční tepny. Snad přijde čas, kdy se nikdo nepozastaví nad tím, že stejné miliardy jako na kus asfaltky, křižovatky, či obchvatu budou vynaloženy se stejnou samozřejmostí do zlepšení a obnovy krajiny. V případě Polabí jen několik desítek miliard. Kolem Chrudimi to spraví pár miliard. Takže se máme na co těšit. Je to hodně? Vůbec ne. Stejné peníze do krajiny jako na kousek silnice.