|
|
Rok 2020 byl ovlivněn koronavirovými opatřeními, nicméně pietní akt bez širší veřejnosti proběhl podobně jako v roce 2019 a v letech předešlých. Připomíná totiž street party, trapnou silniční party v původně komponovaném chrámu přírody. Ovlivňuje podoba pietního území pietní akt? Není tomu tak dávno, co papaláši nechali zaparkované limuzíny v údolí na silnici a jejich řidiči, když v autech nespali, tak je po cestě leštili hadříčkem. Podařilo se auta ze silnice a pietního území při vzpomínce vymýtit. Auta na silnici však vystřídali při vzpomínce lidé. Pietní akt řadu let probíhá na silnici! Lidé mohou stát na asfaltu na kterékoli jiné silnici a na kterémkoli jiném parkovišti v Česku. Pietní území bylo v letech 1946-48 komponováno jako přírodní chrám pod širým nebem. Jde o nepochopení, o neúctu, o hloupost, o připomínku na mrtvé v éře konzumní doby? Možná je to způsobeno tím, jak lidé nejen po revoluci pietní území stále vnímají. Většina lidí vnímá z pietního území stále pouze jednu polovinu, kterou prochází silnice, kde je muzeum, hospoda, lom, rybník a hrobodomy na půdorysu bývalých stavení. Soutěž na kapli, která proběhla v minulosti rovněž nemohla dopadnout dobře. Návrhy byly poplatné době, řada kaplí byla navržena nesmyslně zakopaných na nesmyslných místech, bez ohledu na skutečnost, že návrh kaple byl zpracován už dávno v letech 1947-48 a je bytostně provázán s nadčasovou podobou náhrobků a s nadčasovým pojetím území jako přírodního chrámu. Nemohla dopadnout dobře, protože umístění kaple dle soutěžního zadání se týkalo jenom zmíněné poloviny území. Za zpackanou soutěž není odpovědnost. Někteří porotci ani neznali poválečný vývoj území. Druhou polovinu území tvoří kopec Zárubka. Kdysi holý kopec s loukami, polnostmi a dodnes patrnými kamennými zídkami a cestami je dnes zalesnění nekvalitním lesem. Nejde o to les vykácet. Jde o to s územím pracovat. Jaká příjmení jsou mezi vlastníky pozemků podílově rozdělených až do nesmyslných zlomků? Boháč, Hrdá, Klapka, Tomková . . . . Jaký je seznam zavražděných z 24. června 1942 a jaká jsou jména na náhrobcích hrobodomů? Boháč, Hrdá, Klapka, Tomková . . . . Část pozemků vlastní také Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Zárubka je součástí ochranného pásma národní kulturní památky. Je škoda, že po roce 1989 nebyla vedena jednání nad nalezením odpovídající podoby a nad obnovou pietního území, nad jeho scelením. Ležáky měly být národním poutním místem. Tím je nyní silnice a kus asfaltu. Budou opakovaně pořádány street party, dokud lidé nepochopí rozměr pietního území? Vzpomínka Pietní vzpomínka se už dávno oddělila od území a žije si svým jiným životem. Může probíhat kdekoli na silnici, nebo parkovišti. Je tu pietní území a pietní akt, dnes dvě odlišné věci. Třeba se je časem opět podaří usouladit a prolnout. Když někdo bude někdy plánovat nějaké pietní místo, měl by s utvářením nadčasového území myslet na vyjádření a neoddělitelnost vzpomínky, kterou by místo mělo vyjadřovat. Pietní akt posledních let ukazuje ještě další důležitou věc.
Komunisti potřebovali tribunu s hvězdou, dnešní doba a její úžasný
kulturní rozměr potřebuje silnici a asfalt, bez tohoto fenoménu se již roky
vzpomínka neobejde. Svědčí to o prioritách, zatím jsme u hloupé silnice. Tedy
nikoli krajina či příroda, ale asfalt. Ideu přírodního chrámu pod širým
nebem nepochopili komunisti, ani dnešní politici. Koncept měl vytvořit co
nejužší spojení všech staveb a umělých úprav s přírodou a krajinou. Vše logicky
vrcholilo kaplí na Zárubce, prostor za ní měl být přírodní otevřenou chrámovou
lodí. Dnešní kulturní fenomén nejen že stále odkazuje na konzum, území je
vnímáno přes silnici, či pomocí silnice, úplně stejně jako celé malé Česko,
jeho obce a města. Jako kdyby důležitější věci než auto, silnice, parkoviště a
asfalt v téhle zemi neexistovalo. |
|
Komentáře k tématu