Veřejný prostor pro Chrudim

Papaláši jako za dob komunistů asfaltují cestu do zdevastovaného pietního území Ležáků. Vlivem nezájmu politických elit po roce 1989 a vlivem neexistující celostní koncepce je dnes část pietního území zničena. Památkově chráněné pietní území je zdevastované a dlouhodobě ve velmi špatném stavu. Pietní krajina v rozsahu ochranného pásma národní kulturní památky (NKP) Ležáky je na pokraji rozpadu, zkázy, umírá.

Politici jezdí do Ležáků vznosně hovořit o všem možném. Nyní do zničeného a umírajícího území zcela zbytečně asfaltují silnici. Smysluplná práce s krajinou a její obnova se nekoná. Ležáky upomínají na tragédii a vraždění. Zároveň však byly nadčasově koncipovány jako přírodní chrám pod širým nebem v co možná nejužším spojení umění, staveb a ostatních úprav s přírodou a krajinou. Náhrobky rodin a osob v půdorysech hrobodomů, které jsou desetinovou zmenšeninou nerealizované kaple, lze pak vnímat jako dílčí oltáře zasazené do chrámu krajiny. Z přírodního chrámu zbyly trosky, zato do nich vede nová asfaltka. Myšlenka z let 1946-1947 zůstala nepochopena, konzumní doba s asfaltem a autem zvítězila.

Pietní akt posledních let připomíná obludnou pouliční párty. V příštím roce uplyne 80 let od ležácké tragédie. Budou lidé při vzpomínce opět stát na silnici, jako kdekoli na parkovišti před jakýmkoli supermarketem? Autor pietních úprav Ladislav Žák v letech 1946 - 1947 zcela vážně uvažoval o zrušení silnice. Důvodem bylo, že do přírodního chrámu nepatří ani silnice ani auta. Nakonec tady silnice jako nutné provozní zlo zůstala. A dnes je alfou a omegou území. Donedávna (2017) se na silnici III. / 33773 parkovalo, a to přímo v pietním území během vzpomínky! Ležáky nejsou založeny na silnici, ale na krajně. Ta se léta rozpadá. Jak rozbitá byla silnice před rekonstrukcí? Jak moc ji potřebovala? Jak rozbité jsou jiné silnice v kraji? Jak dlouho je zdevastovaná pietní krajina? Jak dlouho potřebuje řešit? Jenže ze silnice a z výroční pouliční párty, tam není vidět. Chrám krajiny a přírody pod širým nebem nahradila asfaltka.

V roce 2011 proběhla zfušovaná soutěž na kapli pro pietní území, byl vybrán návrh v rozporu se žákovou koncepcí, návrh, který nesmyslně umístil kapli pod zem do záplavového území. Přitom projekt kaple existuje včetně průvodní zprávy a včetně pěti dodnes dochovaných sond na Zárubce. I v tomto případě je území řešeno s neznalostí, bezkoncepčností a nepochopením.

Ležáky nejsou jen údolím kolem stejnojmenného potoka. Podle původní koncepce je součástí pietního území i kopec Zárubka. Ten je rovněž součástí ochranného pásma NKP. Toto území je pro koncepci pietní krajiny neméně významné než údolí. Je to druhá a stejně důležitá část pietní krajiny. Pomyslná Golgota. Rostou zde nekvalitní lesní porosty. Dnes celá zdevastovaná krajina s nekvalitním a nestabilním lesem umírá. Rozpadá se. Od roku 1989 je stranou zájmu politiků. Jména některých vlastníků upomínají příjmením na původní obyvatele. Celé toto “druhé“ území pietní krajiny Ležáků v ochranném pásmu NKP je bez zájmu zodpovědných a státu, dlouhé roky se rozpadá před očima, je ničeno a dnes zničeno. Za zničené území může především člověk. Kůrovec a jiné přírodní faktory jsou až daleko za ním. V roce 1947 zde byl vysvěcen základní kámen kaple. Na podzim bylo na Zárubce vykopáno pět sond, jejich zbytky jsou v území dodnes. V roce 1948 dokončil Žák s inženýrem Paličkou projekt kaple, vizi představenou ve skicách roku 1946. A jaký je stav tohoto území dnes? A proč? Pietní krajina nekončí dřevěným křížem pod kopcem na jeho úbočí. Ani období po roce 1989 nedokázalo vyprávět a postupně dotvářet příběh celého pietního území a krajiny. Zvláště v počátcích po roce 1989 byla činnost a dílčí realizace velice nesourodé. Bohužel tento stav trvá dodnes. Nový asfalt je vidět, papaláši si mohou připsat v očích veřejnosti body, jenže roky umírající pietní krajina je dnes už také vidět. Body si v tomto případě připíše kdo?

Pietní vzpomínka k 80 letům od vyhlazení osady Ležáky proběhne v roce 2022 ve zničeném chrámu přírody, zato na nové asfaltce? Je silnice novým národním chrámem a národním symbolem? Je už silnice konečně dnes onou přírodní otevřenou chrámovou lodí pro shromažďování co největšího množství účastníků pietní vzpomínky? Je silnice tím místem v pietním území, které má dneska nejblíž k Bohu? Je silnice tím pravým místem pietní vzpomínky ve zničené pietní krajině?