|
|
Je území Ležáků dle původního projektu přírodní chrám nebo stupidní asfalt a silnice dnešní konzumní společnosti? Dne 24. července 2017 proběhla v Ležákách 75 pietní vzpomínka. Jak vypadala letošní národní pouť? I v roce 2017 šlo o naprosto nevkusnou street party. Stejně jako v předchozích letech lidé připomínali nedůstojné stádo dnešní konzumní doby přešlapující a postávající na silnici s nohama zabořenýma v asfaltu! Je to dlouhodobý problém související s vykořeněností národa a s tím, že ani po roce 1945 si nebyl schopen k pietnímu území najít adekvátní vztah. Ani dnešní člověk nemá vztah ke krajině, ve které žije, a kterou si úspěšně ničí. Autor pietních úprav území Ladislav Žák se nadčasově snažil pojmout pietní krajinu a Ležáky jako přírodní chrám!!!. Už před 70 lety si všimnul nebezpečí, jaké představuje silnice a hloupí lidé. Snažil se silnici upozadit a asi věděl proč. Kam pokročila dnešní doba? Právě jen a jen na silnici! Silnice v Ležákách konečně zůstala bez aut papalášů. Auta papalášů konečně nestála na silnici v pietním území, na což bylo opakovaně upozorňováno v minulých letech. To byl rovněž jediný a velmi pozitivní posun od minulého roku. Česká televize se vyznamenala. Česká televize bez ostychu zaparkovala svá auta přímo na místě vypáleného ležáckého mlýna. Možná jsou žádné zprávy lepší než tohle. Kde zaparkuje flotila aut čt sponzorovaná poplatníky příště? Předtím v louce parkovali už jen policajti. Stupidita neskutečná. Političtí papaláši konečně přeparkují a tak zaparkovala televize? Ředitel by měl dostat za chování svých podřízených lepáka. Bůh nikdy nesere . . .
Přijímat Boha v podobě chleba a vína? To věru není obtížné. Větší zkouškou
víry by bylo proměňovat se dejme tomu, v houbu a ocet. (Mlýn na mumie, P.
Stančík, 2013) Bohu je jedno, odkud člověka poslouchá, pokud to člověk tak chce. I letos proběhla bohoslužba před muzeem. I letos se nikdo neptá, proč tady. Době je jedno, kde bohoslužba proběhne. Dnešní doba odráží ubohost a nemohoucnost lidí. Bohoslužba proběhla. Lze si odfajfkovat splněnou povinnost. Dnešní lidi by stejně možná nikam jinam nedošli než právě před muzeum a k vedlejšímu stánku pro pivo a buřta na parkoviště. Dědictví socializmu. Pietní obřad v roce 2017 vypadal opět jako pouliční vzpomínka. Připomínal opět sreet party na parkovišti jako před nějakým obchodním centrem. Víc než nedůstojné. Jak říkají papaláši, kteří sem přifrčí černými limuzínami - je třeba především mladé generaci ukázat, jak se má chovat a je třeba jí předat naší zkušenost. Kecy . . . Co té dnešní generaci ukazujeme my? Stát na silnici s buřtem a pivem? Papaláši vždycky přijedou jednou za rok trousit moudra o tom, jak nutné je si v každé době připomínat historii národa. Jenže příběh historie píšeme pořád. A jaký je ten dnešní příběh? Je o moři asfaltu, do něhož vkořenila dnešní generace. Kromě mladých, by na sobě měli pracovat hlavně ti staří, trčící jednou nohou v konzumu parkovišť a tou druhou v komunizmu. Přijde našim potomkům tahle míra nevkusu normální? Když jim to budeme takhle vtloukat do hlav, tak asi ano. Možná přijde doba, kdy celé Ležáky promění v rybník asfaltu, aby se vzpomínka mohla konečně odehrát na parkovištích a na dopravních komunikacích. Někdy si říkám, proč tu celé pietní území vlastně je?! Poslední roky se odpověď najít nedá. Vědí něco lidé vůbec o jeho utváření po válce? Kladeči věnců. Kladení věnců jen dokreslovalo smutnou asfaltově-silniční vzpomínku. Od muzea se ke knize mrtvých ("kniha obětí"), jak jinak než po silnici, táhl čtyřicet minut dlouhý zástup kladečů věnců. Jen pro informaci, kamenná
kniha ležáckých obětí (v původní dokumentaci
jen “sochařské dílo a kamenná obruba
s deskou u lomu v Ležákách“ – výkres č. 28 či jako “kamenná obruba a
deska s básnickým nápisem v lomu v Ležákách“ – výkres č. 29) pochází z druhé a už komunistické úpravy pietního
území, která jej obohatila o nepovedené kousky Kniha byla dokončena koncem roku
1962. Na závěr je nutno upozornit, že Ležáky jsou spravovány Památníkem Lidice, tedy státní příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současná úroveň kultury národa v roce 2017 se rovná silnici, betonu a asfaltu. Dnešek nepíše historii? Jaká je dnešní historie? Je opravdu smutná! ZÁVĚR ROKU 2017: PIETNÍ VZPOMÍNKA NEMÁ DLOUHODOBĚ KONCEPCI A TOPÍ SE V BLBOSTI, STEJNĚ JAKO PIETNÍ ÚZEMÍ. VZPOMÍNKA V ROCE 2017 JE STEJNĚ UBOHÁ, JAKO TA KOMUNISTICKÁ. NA DOBĚ NEZÁLEŽÍ, JEN NA LIDECH, PROTOŽE KAŽDÁ DOBA TU CHCE ZE SEBE NECHAT JEN TO “NEJLEPŠÍ“. V DNEŠNÍ DOBĚ JE TO NEJLEPŠÍ SILNICE . . . Co dodat závěrem, co dodat po 70 letech!? Snad jen pár
slov z roku 1947. V dnešním českém demokratickém paskvilu by možná
měla lidi fackovat hanba. Od roku 1989 se česká společnost nedostala nikam
jinam, jen na silnici a do asfaltu? Česká politická úroveň je dlouhodobě otřesná
a jen odráží úroveň české společnosti, tedy voličů.
Průvodní zpráva, Ladislav
Žák, 4. IX. 1947.: . . . Hlavním objektem pro dálkové pohledy, patrných
ovšem zároveň i z kotliny ležácké, jest velký kamenný památník s kaplí, přes 22
metrů vysoký, umístěný na vrchu Zárubce nad kotlinou ležáckou, ve výši 455 m.
n. m. - vrchol 477 m. n. m. Památník, jehož hlavním motivem jest průhledný
kříž, jako světový všelidský symbol utrpení, obsahuje v přízemí ve své podnoži
jednak prostor vlastního památníku se sarkofágem, v němž bude uložen popel
mučedníků - jednak prostor kaple, oltáře. Památník je obrácen do kotliny,
prostor oltáře je pak otevřen na stranu opačnou, aby rozlehlé témě vrchu
Zárubky se tak mohlo státi přírodní otevřenou chrámovou lodí pro shromažďování
co největšího množství účastníků smutečních obřadů . . . Náhrobky osob mají stejný tvar jako velký monument,
jsou však menší, pouze 220 cm vysoké, a tvoří desetinový model velkého
památníku . . . . . Památník je obrácen do kotliny, prostor
oltáře je pak otevřen na stranu opačnou, aby rozlehlé témě vrchu Zárubky se tak
mohlo státi přírodní otevřenou chrámovou lodí pro shromažďování co největšího
množství účastníků smutečních obřadů. . . . . Silnici, probíhající kotlinou ležáckou, bude
nutno podrobiti vhodným opatřením, zejména zastavení nebo vydatnému omezení
provozu . . . Zastavení a odvedení dopravy - motorové - považuje projektant
dosud za nejlepší a jedině správné řešení. . . . . Pietní území v projektu je
pokládáno za velký národní hřbitov, za
přírodní památný chrám ticha a smutku. Hrubý hluk motorových výbuchů a
škodlivý zápach výfuků by zle rušil v tomto chrámovém prostoru . . . od
počátku lidské kultury byly chrámy a hřbitovy vždy chráněny od ruchu a hluku komunikačního
. . . obdobně by nám jako kulturním lidem mělo být zcela samozřejmé, že
událost, která se stala v Ležákách, je takového významu, že je zcela na místě
vytvořiti v těchto památných místech národní
chrám Projektant pojal úkol pietní úpravy a výstavby Ležáků v duchu směrnic nové krajinářské architektury, jejímž je sám tvůrcem a theoretickým i praktickým iniciativním pracovníkem. Zásady této nové krajinářské architektury, vyslovené a obšírně popsané v autorově spise "Obytná krajina", o němž byla jíž v této průvodní zprávě zmínka, budou poprvé ve větších rozměrech moci býti realisovány při pietní úpravě Ležáků. Jde o řešení do značné míry odlišné od dosavadních pojetí, o řešení, jehož cílem jest co nejužší spojení všech staveb a umělých úprav s přírodou a krajinou.
Ležáky = pietní území = přírodní chrám. Ležáky byly od počátku komponovány jako národní přírodní chrám. Událost, která v dobové kultuře i architektuře není častá. Je naprosto odlišná od Lidic a jiných pietních území. Je smutné, že takové uvažování nemáme ani dnes, po sedmdesáti letech, tedy po několika generacích. Tuhle prostou věc nepochopil bývalý ředitel Památníku Lidice ani jeho šéfové na ministerstvu kultury. Češi totiž nejsou hrdí na svou zem a krajinu a stále vymýšlejí kraviny, jak ji ničit. Dnešní řečí. Šlo by říct, že Žák v roce 1947 pracoval systémem Land Art . . . jak sám několikrát uvedl . . “Území Ležáků je přírodní chrám“ . . . “Je to vlastně velká plastika utvořená z terénu, zeminy, balvanů, vody a rostlinstva – a takové dílo nelze bez řádné přípravy a dozoru dobře provést i kdyby provádějící závod měl sebelepší pracovníky zahradnické.“ . . . Tuto plastiku musí sochař - projektant vytvořit s pracovníky přímo na místě, i když hlavní rysy úprav jsou nakresleny v plánech. Cílem bylo vytvořit přírodní chrám. Land art nevznikl v Americe v 60. letech. Jde kontinuálně celými lidskými dějinami a kulturou. Žák si to pro sebe a své okolí pojmenoval a v Čechách v roce 1947 realizoval. Z toho co tu bylo, z krajiny a přírodního umění vytvořil národní symbol. Propojil umění a krajinu. Také v dějinách člověka nic nového. Dodnes však jde o jedno z nejlepších děl své doby na světě, byť zůstalo nedokončené. Stavebně historický průzkum / 2005 / Prvotní architektonický Žákův návrh úpravy pietního území z roku 1947 odrážel vysloveně lidský charakter, prostý ideologického balastu. Do krajiny, maximálně respektující svůj vlastní přírodní prostor, měla být zasazena vzpomínka na lidi a události, které se zde staly. Měl být vytvořen přírodní chrám prostoupen a vyjadřující hlubokou lidskou úctu k tomu, co se zde stalo. Přírodní loď chrámu měla být situována nejen na plošinu kopce – jak uvádí Žák, ale i do prostoru údolí. Katedrálu krajinného prostoru ovládal prostor kněžiště – oltář – situovaný na vrch Zárubka, jako památník s kaplí“. Neuzavřený presbytář. Památník, jehož hlavním motivem byl průhledný kříž „jako všelidský světový symbol utrpení“. Kalvárie, která je v prvních poválečných letech často zmiňována i v novinách. V tomto pohledu lze vnímat náhrobky rodin a osob jako dílčí oltáře zasazené do chrámu krajiny. ležácký archiv zpráv, poznámek a odkazů: http://prostorprochrudim.cz/clanek/lezaky-a-vzpominky-ukryte-v-pietni-krajine.html http://www.archiweb.cz/salon.php?type=10&action=show&id=11092
http://www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=94333&id_article=244 |
|
Komentáře k tématu