Veřejný prostor pro Chrudim

Lidé si už zvykli na to, že celé Zdravé město je jen politický kec. Politici totiž už dávno mohli řešit lépe koncepci dopravy ve městě a ono pořád nic. Místo toho máme s revitalizací vodovodního řadu a dnes plynu už skoro celý rok rozkopánu Palackého, místo toho se nám nesmyslně na nábřeží v ul. Na Ostrově prohánějí auťáky, místo toho sjezdem ke sportovištím udělali politici z nábřeží lidem pod nosem akorát nesmyslnou obří okružní křižovatku, aniž by nábřeží a přilehlé čtvrtě zbavili zbytečného průjezdu aut, místo toho máme neuvěřitelně hnusné Masarykovo náměstí plné aut a auta s největší pravděpodobností skončí i za muzeem a nemá cenu pokračovat.

Stejně tak už dávno mohli politici řešit koncepci dopravy v klidu pro celé město a ono rovněž pořád nic. Místo toho se uvažuje o nejrůznějších a naprosto nesmyslných parkovacích domech, které ve stejně velkých městech zejí prázdnotou. Koncepce žádná a tento stav všem vyhovuje.

Lidé parkující ve městě auta považují zábor veřejného prostranství za něco zcela samozřejmého a chrudimský politik je v tom ještě podporuje. Tito lidé na rozdíl od trhovců, drobných podnikatelů, kteří se ještě ve městě drží a jiných, kteří platí, nepřináší městu nic. Chrudimský politik jim pro jejich plechovky ještě rád postaví kousek parkovišťátka, aby byl zvolen. Přidaná hodnota žádná, peníze do kasy taky nikde, jen další kus zničeného města. V Chrudimi se totiž staví bez souvislostí a zapomíná se na to, že veřejný prostor města není jen nový chodník ze stupidní a hnusné zámkové dlažby, nebo kousek asfaltu na parkovišti.

Kdo má ve městě auto, měl by za něj platit. Cenu lze snadno určit podle vyhlášky města a pěkně pro všechny ve městě stejně, aby v tom nebyl zmatek. Takže roční paušál v centru města je dnes cca 4000,- až 5000,-. Za každé auto na území Chrudimi by tedy lidé měli zaplatit minimálně 5 000 Kč / rok.

Jenže lidé si dnes v autech libují, a tak si pořizují druhé a třetí a třeba čtvrté auto, která pak hyzdí ulice města. Za to by rovněž měli přispívat odpovídajícím způsobem. Takže za druhé auto by mohli městu dát nikoli dalších 5 000,-, ale minimálně 10 000,- a za třetí nikoli deset, ale minimálně 15 000,- a raději ještě víc, protože v porovnání s Prahou jsou to ceny velmi mírné. Jenže město zatím ani neví, kolik aut ve městě má, proč stojí zrovna tam kde stojí a podobně. Smutná realita. Nemá se cenu v této stručnosti rozepisovat dál o podrobných podmínkách parkování, neboť ty musí být součástí promyšleného nařízení a zohledňovat celou řadu dalších věcí.

Logicky vyvstává otázka a co za to? Platit za hodinu či dvě na náměstí za parkování, aby si člověk něco vyřídil by bylo třeba zbytečné. Za desítky a postupně nasbírané stovky miliónů by město mohlo přistoupit na základě celostní koncepce ke smysluplné obnově zničených veřejných prostranství, mohlo by postupně realizovat smysluplné parkování, lepší podobu ulic a celou řadu dalších věcí, a především ve spolupráci s lidmi, kteří to zaplatili. Postupně realizovaný koncept by konečně mohl přinést obnovu všech dopravou zničených, bezprizorních, asanovaných a obludných ploch. Lidé by se také o město a o to, jak vypadá možná jinak zajímali, když by to měli částečně platit. Byly by možná i peníze na rekonstrukce či stavby. Město a jeho okolí by šlo rovněž postupně zlepšovat a obnovovat. Jenže zatím tu máme jen kecy o nějakém zdravém městě, které je jen dlouhodobě velmi nemocné. I když jsou podobné úvahy pro řadu lidí dnes nemyslitelné, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nepopulární kroky se budou muset řešit. Budoucnost bude přinášet častější zamyšlení nad dnešním neudržitelným stavem, který připomíná dopravní epidemii rozežírající město a jeho prostor. Město bude muset hledat řešení, třeba jiná, lepší a spravedlivější, ale mělo by už konečně někdy začít.