Veřejný prostor pro Chrudim

V Chrudimském zpravodaji (4/2020) vyšly články o údržbě zeleně města, které toho moc neřekly. Možná to odráží podobu veřejné zeleně města, možná fungování úseku údržby zeleně, možná úroveň příslušné komise rady města, možná celé radnice.

STROMY A KEŘE

V Chrudimi dlouhodobě probíhá neodborná a zbytečná péče o stromy, nejedná se pouze o nějaké desítky stromů, jedná se o celou řadu ulic a celou řadu veřejných míst. Zde jsou každým rokem naprosto nesmyslně przněny například kultivary javorů (Acer platanoides Globosum), višní (Prunus fruticosa Globosa), hlohů (Crataegus laevigata Pauls Scarlet) . . . , které jsou vypěstovány a určeny právě pro uliční veřejný prostor města. Řada stromů “odborné“ péči, “odbornému“ řezu a zásahu člověka podlehla. Možná se stromy v Chrudimi řežou, aby technické služby nebo arboristické firmy měly práci. Zvyk města velí, aby se stromy a jejich kultivary v ulicích prznily každý rok. Město Chrudim by si mělo položit otázku, proč se stromy do veřejného prostoru, a tedy i ulic, vůbec vysazují? Proč nemohou mít v místě, kam je někdo vysadí delší a lepší život? Proč nejsou vysazeny takové druhy a kultivary stromů, které se nemusí každoročně zbytečně a drakonicky prznit řezem na “babku“? Jenže v Chrudimi by se asi stejně podle zažité praxe a podle hesla města NAŘEŽTE STROMŮM, řezal jakýkoli kultivar určený pro ulice a řezal by se v rámci krásných zítřků každý rok do smrti. A ještě jedna zajímavost – nejen, že se vyhazují každoročně peníze za zbytečný řez stromů, který jim vůbec neprospívá, ale finanční hodnota takového stromu se každoročním przněním snižuje až uschne a musí být vykopán a nahrazen . . . . No a teď si je podle úřednice jen tak řežte . . . Konečně je to třeba naposled a je to třeba na pařez . . . To, že se v Chrudimi občas zbytečně kácí stromy ani zmiňovat nebudu. Pokud przní po městě stromy arborista, mělo by město požadovat v plné výši náhradu za škody a zrušit s firmou smlouvy. Ale co když to dělají technické služby města pod dozorem “odborné“ rady a románových spisovatelek úseku údržby zeleně za peníze obyvatel města?

A to pořád není všechno . . . . Lidem bylo románovými pisatelky doporučeno, vzít si na stromy ruční pilku. Pokud budete ohromný strom pižlat ruční pilkou, byť s pořádným šraňkem, kde mají kosterní větve průměr mýtného smrku, doporučuji všem nadšencům vzít si jídlo na několik dnů, vzít si do koruny horolezecké náčiní, úvazky a tábořit na stromě. Romanticky pak můžete vertikálně zakempovat i s ruční pilkou a bydlet v koruně do doby, než takový strom ořežete, či ošetříte.

A pořád to není všechno? Řadu let trápí krajinu sucho, když se k tomu přidá špatné hospodaření, nerespektování druhové skladby je lesní porost náchylnější pro kalamitu, pro lýkožrouty a následně jiné živočišné škůdce, houby a choroby, přijde kalamita, kůrovcové stromy a kůrovcové souše, a toulavá těžba, bez smysluplného programu zpracování dřeva, jeho nadprodukce, snížení ceny . . . . Jenže syčák brouk nepostupuje v souladu Lesního zákona č. 289/1995 Sb., ten syčák nerespektuje ani hranice pozemků určených pro plnění funkce lesa, on se klidně toulá mimo. Je přítomen v katastrech obcí a měst, je přítomen v městských parcích, v parcích historických, v zahradách, v remízech, v krajině, je přítomen na lesních hřbitovech, je přítomen v porostech mimo les . . . . Je přítomen a? A zodpovědní z úřadů, zasloužilí doktoři na inspekci životního prostředí, zodpovědní z ministerstev spinkají. Postupovat třeba v porostech lesního charakteru připomínající les, které jsou mimo legislativu lesa a které se řídí zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a jeho vyhlášek je kravina, je to zdlouhavé a v době kalamity zbytečné, protože kalamita a kácení se nezastavuje na okraji lesního porostu. Takže ani tento problém nevyřešíte ostře nabroušenou ruční pilkou, ani pilou dvoumužnou, kterou už používá málokdo, protože když se už konečně někde dva chlapi sejdou, tak se nalejou. A ještě ke všemu spisovatelka z úřadu poprosila lidi, aby stromy neřezali motorovou pilou. Pokud máte takových stromů více a máte dřevo ještě zpracovat, vezměte si sebeostřejší ruční pilku a hodně a hodně dlouhou dovolenou.

Zavřete oči a představte si stromy v ulicích. Jenže to zcela určitě už nejste v ulicích města Chrudim. Tady takovou koncepci nehledejte. Tady se stromy nesázejí a zbytky přiživších stromů se zatím jen ničí. Navíc Vám na úřadě a ve zpravodaji vysvětlí, že stromy se sázejí nikoli kvůli zlepšení životního prostředí města, ale kvůli “mazlíkům“, kterým poskytují životodárný vlhký stín, aby se jim při parkování nepřehřáli gumy, plechy a obvody.

I v tomto případě chybí nějaká kvalitní koncepce. Výsadba stromu rovněž NEMŮŽE zachránit okolní zanedbaný či zničený veřejný prostor. To se ještě v Chrudimi neví. Naopak, výsadba stromu do takového místa je krajně nezodpovědná. (V tomhle jde pilně příkladem i starosta.) Na řadě míst se stromy v Chrudimi sázejí nazdařbůh. Možná podle momentální nálady spisovatelek. Možná začínající romantická spisovatelka z úřadu leží pod nějakým stromem, dívá se do jeho koruny a když ji uspí šumění listí, začne se jí zdát o chlapech, o Láďovi, o Přemkovi, o Receptáři a jiných vychytávkách, kterými když se probudí zprzní a utrápí vylosovanou část města. Ubohost prostorů možná odráží pestrost snů. Možná už na úřadě tandem spisovatelek s politiky a komisí rady města připravuje do příštího čísla Dikobrazu nový román Na pokračování Ze života berušky v chrudimském trávníku. Možná redakční rada přidá do chrudimského Dikobrazu i nové okénko úseku údržby zeleně města jako Receptář prima nápadů, Vychytávky Ládi Hrušky, nebo Receptář Přemka Podlahy.

Ani v tomto příspěvku není veřejnosti sděleno, kde mohou bez pseudoromantických románových ambicí autorek, nalézt informace a data o porostech, stromech a keřích, o které se město stará. Ani tady není koncept výsadeb. Proč se vůbec něco a někam sází. Není tady stav – tedy inventarizace dřevin, jak celý ten chaos a bordel po městě vypadá. Není tady údržba a její způsoby. Není tady cena za opatření. Ani tady se člověk nedozví, jaký je koncept dřevin v zeleném veřejném prostoru, jaké dřeviny tady máme, jak o ně město pečuje a kolik celá ta sranda stojí. Marně přemýšlím, před kolika lety byly informace ve zpravodaji aktuální. Kde jsou faktické a důležité informace, které nemají hodnotu příspěvků dubnového Dikobrazu on-line? Kde jsou interaktivní mapy pasportů, trávníků, toho co, jak, kolikrát, proč a za kolik peněz se udržuje? Co kolik peněz stojí? ANO, v ubohém a nepřehledném webu města by to stejně dneska nikdo nenašel.

Proč už dávno nemají lidé šanci se do tohoto systému zapojit a vznášet třeba konkrétní podněty? Většinou města už dávno pracují s informacemi digitálně. Jejich vytváření si platí. Proč jsou tajné? Proč neexistuje dostupný systém veřejné zeleně města. Proč není představena a neexistuje žádná vize, žádný koncept. Většinou neexistujícímu konceptu, nebo nekvalitnímu konceptu odpovídají naprosto zoufalá, hrozná a bezmyšlenkovitá řešení, která jsou v Chrudimi dlouhodobě postrachem veřejného prostoru. Stromy se sází v Chrudimi do veřejného prostoru bez myšlenek, namnoze se udržují bez myšlenek a namnoze utrápené umírají.

KRÁSNÉ TÉMA, ALE BEZ KONCEPCE

V Chrudimi od roku 1989 neexistuje kvalitní koncepce pro veřejný prostor. Neexistuje ani koncepce veřejné zeleně města. Pokud něco takového náhodou existuje tak to podle utrápeného a zoufalého veřejného prostoru nikdo dělat neumí. Město a jeho zástupci informují lidi snůškou pindů o zeleni, ale kde jsou opravdové informace? Dubnový chrudimský Dikobraz prozradil, jak moc mimo mísu je celá problematika týkající se veřejné zeleně města. Jak bylo řečeno, většina měst pracuje s digitálními informacemi, které jsou podle úrovně vyspělosti sdíleny otevřeně s veřejností. I údržba zeleně představuje balík digitálních dat. V Chrudimi jsou tyto informace neveřejné. ANO, Piráti a zbytečné komise města zatím makají na románových článcích chrudimského Dikobrazu? Řada ploch veřejné zeleně města je děsivá. To je ostatně problém celé kultury veřejného prostoru města. Město dodnes s tímto ohromným potenciálem neumí pracovat. Růže v antice podle spisovatelek úřadu znamená pomíjivost. Pomíjivost přístupů symbolizuje spíše chrudimský odbor investic a úsek údržby zeleně. Hnusný, nekvalitní a neodpovědně řešený veřejný prostor města žádný trávník, žádný strom ani žádný záhon nespasí! Veřejný prostor nefunguje jednotlivě, ale celostně. Měl by nabízet smysluplné využití, příležitosti sousedského života, sociálno, pobytové možnosti . . . Komunisti používali zeleň k zamaskování hovadin, a spolu s městy to odnesly i vesnice, které se jim dle jejich propagandy měly přiblížit. V Chrudimi se používá po roce 1989 zeleň vesměs úplně stejně. K maskování neschopnosti.

NA KRAJINU PRDÍME, TU JENOM PRZNÍME

A to pořád není všechno! Pojďte se podívat kolem města. Bez vize, bez koncepce, bez celostního uvažování a dalšími přívlastky by se dala charakterizovat obnova a udržitelnost krajiny Česka po roce 1989. Stejný je rozvoj měst a obcí, který je součástí jednoho prostředí a jen kopíruje devastující trendy a privátní ekonomické zájmy. Pozemkové úpravy na spoustě míst neodborné a devastující. Ve státě vládnoucí firma ANO přišla s balíkem pro životní prostředí. Jenže podobné dotační balíky pro vodu, pro revitalizace, pro ostatní věci v krajině tady byly po revoluci a ztratily se právě v chaosu nekoncepčnosti. Sucho není včerejší, problémy s vodou nejsou včerejší, kalamity v lesích se také opakují, poučení nulové. Blbosti se opakují jako sucho, horko, vysychající zem a dnes jako chřipka. Člověk a jeho opatření v zajetí desítek let minulosti. Jak vypadá krajina na katastru města, jak vypadá v rámci ORP, jak vypadá mezi Chrudimí a Pardubicemi a okolními obcemi? A to pořád není všechno! Program na obnovu krajiny v Chrudimi žádný není, a tak nemůže být ani naplňován. Naplňován je pouze nekvalitní urbanistický a stavební rozvoj obcí, korupční a klientelistická nekvalitní zástavba, nehospodárnost, ubohé či spíše neexistující soužití s vodou, obce a katastr vyplněn halami, silnicemi, betonem, asfaltem, auty . . . A to pořád není všechno! Když třeba sázíte nějakou tu alej kolem cesty, hlavně ji vysaďte nesouvisle, nejdříve třeba stromy po jedné straně a pak zase po té druhé, sázejte druhy na střídačku, míchejte ovocné stromy navzájem, míchejte ovocné stromy se stromy jinými a daleko většími, logiku ani budoucnost v tom nehledejte, ale sázejte. Anebo si raději někde na mezi, pokud ho najdete, jděte lehnout pod nějaký strom, dívejte se do jeho rozpadající se koruny a kochejte se uschlými větvemi, mezi kterými hvízdá vítr. Snad se Vám nebude zdát o komunistech, kteří desítky let programově ničili Česko a když se spolustraníky z firmy ANO opustili téma církevních restitucí, mají dneska plnou hubu keců o ekologii.

A to není všechno. Krajina kolem města je neodmyslitelnou součástí každodenního a někdy i víkendového života obyvatel. Zatím moc blahodárný vliv na lidskou psychiku nemá, tyhle nazdařbůh míjející přírodní kulisy stojí od roku 1989 permanentní stranou zájmu, stejně jako cílená a smysluplná obnova krajiny celé země. Krajina se vším, co obsahuje je stále vnímána jako divadlo přírodních kulis, které si hrají na stabilitu, občas se peníze vrazí do jedné dekorace, za pár let do druhé a když se znelíbí, lze je přeskupit, dát do skladu, nebo vyhodit. Krajina navazující na město je v Chrudimi stále brána jako periférie pro myšlenkový odpad, pro průmyslový, hospodářský, obchodní, stavební, dopravní, klientelistický a jiný odpad všeho druhu. Segmenty krajiny jsou místem přežitých způsobů hospodaření na polích a v lesích, což přináší své výsledky. Lidé krajinu a její vývoj neznají a co neznají, to ničí. Město má centrum, které politici horko těžko dokážou z okna radnice uchopit a krajina je jeho pohraniční periférií, která je pro politiky už totálně nečitelná a kde vládne zmar. Jedno bez druhého, obce bez krajiny, fungují jen těžko. Sídelní krajina je životním prostorem, je společným dílem člověka a přírody, je největší zadarmo přístupnou venkovní plochou, je největší plochou pro každodenní aktivity obyvatel, je živým a měnícím se organizmem, je příležitostí pro stabilitu, druhovou pestrost, šetrné a smysluplné zacházení. Rozsahem a množstvím prvků jde o jinou dimenzi, než představuje třeba druhově pestrý záhonek na kruháku. Šaškárny na okružních křižovatkách jsou však vidět a politici se jimi mohou hned pochlubit. Okružní křižovatka se pro mnohé stala v Chrudimi novým sdíleným životním prostorem.