Veřejný prostor pro Chrudim

Příběh třetí se zabývá ryzí ekologií. Ekologie může mít různou podobu a nejde se než ve 21. stol. zasmát opakující se tuposti radnice, úředníků a zodpovědných lidí, které si platíme a dále lidí, kteří v krajině hospodaří. I u takové banality, jako je biologická recyklace, jsou někteří z nich stále duchem v socializmu a JZD. V době ničení krajiny a vesnic. Stále ničenou krajinu kolem města a obcí dokážou dneska někteří zničit i obyčejným hovnem. A tak může začít příběh třetí o ryzí recyklaci biologického materiálu, o PAMÁTNÍKU HOVEN na horizontu krajiny, o jednom hnohišti.

Pravdivá historie EKO-BIO třídění. Pravdivý příběh historie PAMÁTNÍKU HOVEN na horizontu krajiny mezi Chru – townem - Medle-townem. Pravdivý příběh o kolonizaci zdejší krajiny.

V temném a hlubokém dávnověku se v končinách vezdejších poflakovali pohané. Pak během času přišli ve jménu kříže dobyvatelé, aby tomu udělali přítrž. Část domorodců pobili, část prodali do otroctví, část obrátili na víru, jiné na víno a se zbylou částí se zkřížili. Nad potokem na kopečku postavili hradiště a začali tady tomu šéfovat. Postupně se už rodili domorodci šéfující dobytému okolí. Byla to doba výstavby hradišť a hradů a jiné stavební činnosti, doba válek, hrdinů, poražených, bitev, vězňů, exilů, vyhnanství, prchání, utíkání a vůbec neustálých přesunů a cestování po okolních státech, doba bratrovražd, otcovražd, tetovražd, strýcovražd a jiných vražd, průkopnická doba lékařských zákroků, vypíchaných očí, useknutých rukou, doba propichování a kopí v zadku, odstraňování varlat a jiných kastrací ze společenských důvodů, doba sexu, smilnění, nemanželských styků, únosů jeptišek z klášterů, doba lásky kněžích, zkrátka doba, nad kterou se dnes tají dech. Byla to doba, které jsme se dneska vzdálili, protože jen málokdo si představí vykastrovaného slepce v důchodu sedícího na záchodě a vyprazdňujícího břich proklatého ostrým oštěpem skrz zadnici až do útrob břišních. Ano, dneska máme jiné záchody. Na jednoho takového stařešinu a nemanželského vůdce, který rád unášel jeptišky a mužně jednal, došlo i v našem městě, ve městě Chru-town.

Doby úpadku se měnily s dobami prosperity. Starousedlíci se pouštěli dál a dál divokou a neprozkoumanou krajinou za divochy. Za nimi šli zase noví osadníci provozující zemědělství. Postupně proběhla kolonizace širšího okolí Chru-townu. A ještě, než se stačila postavit koněspřežka, protože lupiči kolem města snědli koně a část prodali na rynku v Chru-townu, dotáhli barabové jednoho dne kolej ze Severní státní dráhy a spojili Chru-town s ještě větším okolím, s dalekým Medle-townem a ještě vzdálenějším Sla-city.

Doba šla. Vládu ve Spojených státech Čech – Moravy a kousku Slezska (United States of Bohemia and Moravia and Silesia) převzal vedle lidmi dosazeného pomstychtivého důchodce se strhanými čínskými rysy lidmi dosazený zahraniční mafián, zloděj a bývalý člen klanu s názvem KSČ, který si udělal ze státu firmu a jeden z dělníků této company Mr. Diligent, byl dosazen za starostu i do zdejší metropole Chru-town. Mayor jednoho dne vyslal své dva nejschopnější prospektory z departmentu Land planning and regional development na průzkum. Mr. Chief and Mr. Architect si vzali jídlo na měsíc, vzali si obrazy bohů a dědů, rozžehnali se v práci s kolegy a připravili se na dalekou, nebezpečnou a neznámou cestu, zkrátka do neznáma. Prospektoři dojeli po několika strastiplných dnech rychlým vlakem do stanice Medle-town. Na tyto odlehlé výspy a kraje světa navazuje už jen svět divochů, a tak se cestovatelé nezřídka zastavují před další cestou ve zdejším saloonu a posilují se pivem z kvasnic, protože prý tu s lidmi žijí odnepaměti.

Prospektoři šli neznámými končinami, šli bez odpočinutí, šli široširým krajem, šli krajem oplývajícím mlékem, roji včel, plástvemi s medem, krajem oplývajícím zvěří, vodami . . . krajem usychajících a suchých lesů, krajem mrtvých stromů, . . šli rychlým krokem hledat místa pro řepku, potom hledali ropu, ale našli v poli jen velké hovno, tedy kopec hoven a hnoje. Kraj oplýval hnojem.

Z radosti, že aspoň něco našli, nechali ve spolupráci s radujícími se domorodci pro hovna zbudovat na horizontu krajiny a všeho zdejšího dění a vědění velikánský památník. Byl zbudován na hraně svahu. Byl zbudován tak, aby byl odevšad krásně vidět a aby domorodci při sběru hoven domestikovaných zvířat a jejich ukládání do nových betonových zdí v krajině nezabloudili. Byl zbudován tak, aby pokud možno zakryl hnusný a naprosto nepotřebný výhled do širé krajiny. Byl zbudován se vší vážností, které hovnu náležejí. Domorodci, dědici opálených a hrubých sedláků, kteří přečkali dobu divokého komunizmu, a kterým dneska kouká kromě subvencí a dotací stále delší sláma nejen z bot, se pak celý týden radovali a tančili okolo pomníku s hnojem. Někteří v Chru-townu je hanlivě nazývají vidláky. A tito vidláci vzpomínající na doby JZD (dneska už mnozí tuto zkratku zapomněli, mnozí však říkají, že to znamenalo něco jako vzorné hospodaření v krajině a obcích) ještě slíbili, že objevili ceduli s nápisem “JZD – socializmus vítězí, socializmus na věčné časy“ a tu prý připevní na zeď památníku. Až za tisíce let někdo odkryje základy této neznámé stavby překryté zemí a písečnou dunou, tak prý si budoucí archeologové aspoň nebudou lámat hlavu o jak významnou kulturní a kultovní stavbu šlo a jakou roli hrála v životě tehdejších lidí. Je dobré předejít po odkrytí základů dohadům o bájné stavbě, dohadům o kultuře, která tu v dávných dobách žila, dohadům o účelu stavby, zkrátka všem těm zbytečným řečem. Oba prospektoři však po divoších požadovali, aby jim vytesali na věčnou paměť generací příštích jména do betonové zdi nového památníku. Prý se to dělá v Chru-townu u kašen, do kterých se kromě vody mají tesat nějaká moudra. Po třech hodinách lámání rukama a znakování jim domorodci vysvětlili, že číst ani psát neumějí.

Za stravu a možná ještě za něco, o tom prameny mlčí, si prospektoři zahráli i na lokátory. Lokátoři z Chru-townu pomohli domorodcům ještě přestavět a vyměřit několik osad. Osady chtěli přestavět i jiné kmeny v okolí. Domorodci se pustili do stavby osad a stavby chýší. Porazili nebo ohněm vypálili, žďářili, klučili, mýtili, rádlem orali, oseli, sklidili a na místě nová obydlí budovali. Stavení podobou a tvarem připomínala ta v Chru-townu, stejně tak roztodivný způsob uspořádání chýší, které sobě vystavěli na místech do té doby pro ně netušených, neuvěřitelných, zakázaných, na místech neznámých. Některé osady se však změnily tak, že divoši roky bloudili krajem a netrefili domů. I tady se projevil stavební génius památníku hoven, který jako jediný všem sloužil k orientaci.

Šaman prý měl té noci sen o tom, jak dřevěná rádla z doby bájné dynastie oráčů změnily v sousední gubernii v železná, jak zemědělství kvetlo, lány se oraly, obilí sklízelo, tráva zelenala, modré rybníky odrážely modré nebe, dobytek množil, pastviny a chlévy byly plné krav, ovcí, koz, prasat, dobytka domestikovaného a ten papal a sytil člověka, udržoval krajinu, kadil a vyráběl hnůj. Čas návratu domů nastal. Když už nemohli prospektoři zachytit výhled ze zničeného horizontu, přinesli ve flaštičce aspoň vůni domoviny a při návratu podali zprávu Zeměpisné učené společnosti chru-townské. Učená a moudrá komise Chru-townu doporučila oba prospektory povýšit do šlechtického stavu a udělit jim nejméně hodnost majora, ale Mayor Mr. Diligent to odmítl s tím, že by nejdřív museli povýšit jeho. Mr. Mayor pak oba prospektory vyznamenal aspoň řádem vypuštěného ventilku. Jeden z prospektorů totiž po cestě z Medle-townu do Chru-townu vypouštěl vzduch ze všeho, na co přišel, ze železných kol vlaku, mašiny i vagónů, z dřevěných kol drožek, bryček a kočárů, z dřevěných kol trakařů . . . Skromná výprava s sebou přivezla na ukázku i pár domorodých divochů, to bylo v Chru-townu nekončící pozdvižení. Dnes a nutno předeslat, že vlastní donesenou historickou slámou, vycpané vycpaniny tvoří součást sbírek chru-townského muzea, které upomínají nejen na expedici, ale jsou součástí sbírek národního významu a celosvětového kulturního dědictví vůbec. Po návratu bylo z podnětu učené společnosti a departmentu, nákladem města vydáno dílo: Chronica longissima - Anal Annales et Annales excremento. Kronika je dodnes k zapůjčení na úřadu města.

Památník lidi inspiroval. Z hoven se prý dokonce jeden čas tak kouřilo, že to daleko a daleko později vedlo k tomu, že kolem objevené řeky Labe byly postaveny kouřící tepelné elektrárny s kouřícími chladicími věžemi, které byly postaveny na změněném kruhovém půdorysu. Vedoucí Chru-townské paroplavební společnosti navrhoval umístit na památník lucernu, aby sloužil také jako maják, aby parníky po řece nebloudily a nenajely na mělčinu a aby ostatním ukazoval cestu. Každá městská instituce a každý spolek a občan přicházel s něčím novým. Památník hoven měl být světýlkem naděje ve tmě ukazující lidem správnou cestu, dodávající víru, měl být nejen inspirující, ale v pravdě multifunkční. Za krásného počasí byl památník hoven vidět i z oken radnice Chru-townu. Ale navrátivší se lokátoři zničili stavebně okolí města tak, že památník hoven přestal být z okna vidět. Rada města Chru-town prý podala návrh, aby PAMÁTNÍK HOVEN byl součástí kulturního světového dědictví UNESCO.

ps: Stavba PAMÁTNÍKU HOVEN (BIG SHIT MEMORIAL , DENKMAL GROßE SCHEIßE) se nachází v katastrálním území Medlešice. Medlešice jsou součástí města Chrudim od roku 1985. Za výstavbu plně zodpovídají příslušné odbory městského úřadu a politici, kteří mají tuto gesci na starost. Příslušný stavební odbor vydává příslušné souhlasy, rozhodnutí a povolení. Odbor územního plánování a regionálního rozvoje plní funkci plánování území a to v rozsahu právního obvodu města Chrudim a rozsahu působnosti ORP. Odbor životního prostředí vykonává výkon veřejné správy a je dotčeným orgánem dle stavebního zákona. Má na starosti ekologii prostředí. Stavba navazuje přímo na regionální biokoridor a je v blízkosti regionálního biocentra! Průběh stavby a výstavba velmi negativně ovlivnila nejen místo, prvky systému územní stability, ale celé navazující území a zničila krajinný horizont. Místo smysluplné obnovy krajiny hnojiště – PAMÁTNÍK HOVEN – v myšlenkové úrovni komunistických jezedáků a plánování lepších zítřků. Naprostá dehonestace krajiny. Vlastníkem pozemku a hospodářem v navazujících polnostech je První zemědělská a.s. Tuněchody.