Veřejný prostor pro Chrudim

Žijeme v době, kdy musíme být rádi za nové věci, které se podaří udělat. Jsou však řešení a věci, která jsou již v době svého vzniku stará a přežitá. Svým způsobem je to i příběh o nakládání s penězi. Stará řešení nás pak doprovázejí v životě města dalších pár desítek let, než se změní. Protože mnohdy teprve až za několik let přijde ten správný čas říct, že se třeba udělala pitomost. V řadě měst stále vedou hitparádu předkladatelů starých řešení dopravní inženýři spolu se svými politiky.

Nedávno proběhla poměrně rozsáhlá rekonstrukce uličních a veřejných prostorů zástavby rozkládající se pod chrudimským nádražím. Prostory mezi domy rozčlenily pruhy asfaltu, pruhy barevných betonových dlažeb, pruhy pro stromy, pruhy organizující život. Veřejné prostory města byly možná nalinkovány tak, aby v nich moderní člověk nezabloudil, aby se to lidem nepletlo a i ti nejhloupější pochopili, když to náhodou zapomenou, kudy mají jezdit autem, kde si mají auto odložit (protože technologie ještě není tak vyspělá umožňující vzít si ho domu), kde mají chodník a kudy mohou chodit. Víc toho bohužel veřejný prostor už vcelku nenabízí. Materiálové provedení-členění - uspořádání uličního prostoru – nalinkováno-rozčleněno-sečteno-podtrženo= přežito. Městské prostory jsou projektovány pouze z pohledu auta. Rekonstrukce silnic je pojata jako rekonstrukce silni. Život z ulic byl vytlačen. Rekonstrukce nepřináší nová řešení, jen nové materiály, barvy, členění. Nepřináší ani lepší veřejný prostor ulic, ani možnosti jeho lepšího využití, nenabízí ani lepší život ulice, ani lepší a kvalitnější podobu těchto prostorů vůči hodnotné navazující zástavbě, která se jako zázrakem v Chrudimi ještě zachovala. Jednou z příčin je to, že prostor pro lidi je stále řešen z pohledu auta a pak z pohledů ostatních, včetně člověka. Nově udělané prostory nenabízí lidem vcelku nic, jsou nudné. Lidé byli eliminováni z uličního prostoru na houpačku do vnitrobloku. Řada lidí dneska samozřejmě nevidí upachtěnost řešení, které dalo určitě inženýrům pěknou fušku a nevidí, že řešení lze dnem realizace začlenit do kolonky města s nadpisem “zastaralé“. Na možnosti, které uliční prostory skutečně mohly nabídnout, nezbývá než si počkat, nebo se do té doby zastavit v Dánsku či Holandsku. Takže rekonstrukce uličních prostor v tuto chvíli svou novotou nabrala již 20let zpoždění za stavební regenerací domů, která probíhá v téhle čtvrti. Tak snad někdy příště se to všechno potká. Lidé jsou stále rádi, když se podaří udělat někde ve městě vyvýšený přechod nebo část bezpečnější ulice, nebo starý povrch vyměnit za nějaký ten rádoby trendy.

Řešení, které je pro mne dnem vzniku rovněž zastaralé, a které nám k dnešnímu dni již trochu zestárlo, je Široká ulice. Řešení uličního prostoru orientované na dopravu a auta je zatím vnímáno v souvislostech problémů stavebního řešení příčných silničních prahů. O čemž svědčí i diskuze lidí. Jsou ale jen důsledkem mnohdy zbytečných úvah nad fungováním sdíleného uličního prostoru města, lidí a aut. Zapomnělo se na to, že jde stále o krásný, historický a především velmi pestrý životní prostor města, který vedle aut mohou pro svůj život v celé jeho šířce, velikosti a kráse sdílet i lidi. Chodník k tomu není potřeba, stejně jako silnice uprostřed, příčné prahy samozřejmě také ne, ty jsou v tomto podání jen designový bonus v jinak stále nezajímavém a fádním veřejném prostoru silnice. Lze se těšit, co všechno nabídne a jak bude vypadat druhá půlka chrudimského náměstí, kde je dnes parkoviště a jak budou vypadat všechny ty prostory kolem Resselova náměstí.  Nejde o to auta zakazovat, omezovat, členit, prahovat silnice, jde o kulturu soužití lidí s auty. Ta je obecně velmi nízká.

Jsou však i řešení stará, rovnou když prvně spatří světlo světa, a když se rodí na papír v těžkých porodních bolestech z nateklých hlav architektů a inženýrů. Nezřídka tato řešení vznikají na politickou objednávku. Jedním z mnoha případů je návrh areálu letního kina za chrudimským Regionálním muzeem, který má rovněž právo být jednou lepším místem. Papír unese hodně hloupých věcí. Unesl i návrh multifunkční zpevněné plochy, tedy jinak řečeno návrh obyčejného parkoviště vytvořeného z půlky tohohle malého areálu. Skončilo to zatím pouze na papíře a uvidí se v dalších kolech projektování, co bude dál. Pokud by se ke vší smůle už věc realizovala, nezbývalo by lidem čekat dalších pár desítek let, než přežije i tohle přežité řešení. Bylo by však nové a spolu s lidmi by muselo zestárnout.

Došli jsme k příkladu, na kterém jsou už dnes zmiňované věci pěkně vidět. Psal se rok 2006, bylo uděláno další, nové a dnem svého vzniku přežité řešení. Opět jej mají na svědomí především dopraváci a jejich politici. Řešení vniklo, podobně jako jiná, za přispění dotací. Na věčnou památku to připomíná cedulka upevněná na dotačním kamenném patníku před stadionem AFK. Předtím však bylo vytvořeno nové chrudimské nábřeží. Dopravní inženýři a politici si potřásli rukou, jak se vše podařilo, a předali dílo veřejnosti k užívání. Jak to tehdy krásně shrnul jeden z tehdejších i současných místostarostů města: „ Ta komunikace je hezčí a bezpečnější.“ Nešlo o nábřeží města, ale jen o auta a jejich silnici. Veřejnost je na pár desítek let opět odsouzena žít v mezidobí, které bude směřovat k lepšímu, vhodnějšímu a citlivějšímu řešení, když to nešlo udělat hned. Čekací doba 10?, 20?, 30?, a více let? Kdo ví.

Dopravním inženýrům a politikům se podařilo zdejší život a všechny lidi odříznout dokonale od vody. Vytvořili jednostranný projekt s prioritou auta, vytvořili nábřeží pro auta. Z úvah o prostoru města se vytratil člověk, procházka, chůze, kolo, in-line, příroda, voda, obyčejné a všednodenní aktivity, vytratilo se obyčejné selské uvažování. Na tyhle kraviny máte parčík kolem parkoviště před stadionem. Řeku, která dneska připomíná hnusnou stoku, obehnaly po obou stranách silnice, aby dílo zkázy dokonaly. Nové chrudimské nábřeží a proměna ulic Na Ostrově a V Průhonech byla dokonána. Dopraváci a politici vytvořili nejhnusnější nábřeží ve městě. Člověk ve městě kolem řeky neprojde, ani se k ní nedostane. Kdo nejezdí po nábřeží autem má jednoduše smůlu. Ostatní život v místě a okolí byl totálně upozaděn.

Žijeme, dospíváme a stárneme v mezidobí a čekání na lepší řešení. Vždy se však najde dost alibistických tvrzení, že v současných urbanistických, dopravních a bůh ví jakých souvislostech, to jako na potvoru ani dneska řešit nelze a zvolené zaostalé řešení bylo a je nejlepší. A co chcete řešit, když “nová“ řešení jsou ještě tak nová. A finance? Stále to vypadá, že je levnější řešit věci na několikrát. Je lepší bez záměru utratit kousek tady a pak zase tam a krájet věci jak salám, tak proč to řešit hned. Stačí si jen počkat na tu správnou chvíli, než se salám vyškolí, jako ve Slavnostech sněženek. Možná, že nás mají stará řešení připravit na to, aby budoucnost pro obyvatele nebyla takovým šokem. Jenže jakýpak šok člověk může mít z oprášených věcí, nebo z těch, které lze udělat hned, ale čeká se na ně desetiletí. A tak žijeme v době, kdy musíme být rádi za nové věci, jen když jsou a ať už jsou jakékoli, třeba sebepitomější.