Veřejný prostor pro Chrudim

Tohle vyprávění o městě tvoří dva příběhy. Takže příběh první. Mojžíš kdysi dostal na hoře Sinaj také dvě desky zákona se seznamem přikázání. I Chrudim si časem vytvořila své desatero pro veřejnost. To se však mění podle potřeby manipulace s věřícími. Některá přikázání se do politické radniční bible zapisují pro lidi rovnou za pochodu. A na ta přikázání kopírující politická rozhodnutí, kulturu jiných měst a světa se podíváme. Takže v současné politické katechetické formuli desatera městských přikázání lze dnes nalézt i tohle: „Kolem svého města neprojdeš!“

JAK SE DĚLAJÍ CESTY Z MĚSTA

Měl jsem možnost vidět plán týkající se okolí Chrudimi, který se jmenuje “Mapa navrhovaných cyklotras a cyklostezek“. Zatím věcí tak jak jsou udělané, já moc ke svému životu ani k jízdě na kole nepotřebuju. Stále jen suplují neexistující a obyčejnou péči o krajinu, obnovu její průchodnosti a chybějící pěší infrastrukturu. Jinak řečeno, staly se naprosto nevhodným synonymem obnovy obyčejné pestrosti drobné cestní krajinné infrastruktury poskytující zároveň ohromný a každodenní rekreační potenciál přímo kolem města. Staly se rovněž nevhodným synonymem pro cesty užívané lidmi, kteří nemusejí a nechtějí každodenně jezdit autem do práce. Při pohledu na plánek zaujme hned jedna věc. Všechny cesty se radiálně rozbíhají z města do jeho okolí a po okolních vesnicích jako paprsky sluníčka. Ale co bezprostřední okolí Chrudimi? Můžu dneska pohodově obejít, anebo objet na kole město jeho příměstskou krajinou? NE!, NE a ještě jednou NE!

Jako jeden z mnoha ještě dokážu po městě a kolem něj chodit pěšky nebo jezdit na kole. Tedy zatím. A co vidím? Krajinu kolem devastovaného okolí města opouští krása. Zbytky polňaček se mění v asfaltky, jinak to možná Chrudim zatím neumí. Městu chybí ucelený pohled na jeho okolí, na zbytky krajiny a dochované či nedochované cesty.

Pěkná procházka od roku 1989 stále kolem Chrudimi chybí. A přitom z náměstí k okraji zástavby je to asi 15 minut. Díky prozíravosti politiků občas krkolomně. Obejít příjemnou procházkou město, nebo to vzít kolem kolem je stále utopie. Jak dlouho by to trvalo? Pěšky dvě maximálně tři hodiny a na kole by byl člověk z baráku za necelou hodinku už zase doma. A jak dneska okolí vypadá?

SEVER – OCELOVÉ MĚSTO

Procházku začnu tady. Tady je to zatím mrtvé. Chybí jenom hraniční přechody a ostnatý drát všude kolem. Kultura průmyslu se neslučuje zatím s ničím a s žádnou jinou kulturou ani jiným životem. Předkové nám zadělali na dnešní politické dotační rekultivace, a tak na oplátku dnešní politici zadělali na rekultivace těm budoucím. Koloběh života. Smutné podnikání. Ještě že tady elektrikáři občas uklidí zeleň pod elektrickým vedením a dá se tu projít z Jánského předměstí do Markovic. Z Jánského předměstí a tohoto konce města se jinak jen těžko dostat ven do okolí města, do Markovic, Medlešic, Třibřich, Bylan a i když tu potenciál je, nějak to nejde. Dnešní plánovači učí lidi, že zóna průmyslu musí s okolím komunikovat jen pořádnými silnicemi, čím větší – tím lepší. Jak je to v územním plánu krásně nakresleno! Svědčí to i o vysoké životní úrovni. Všichni zaměstnanci už jezdí jen auty a každý den si vezmou k obleku jiné, ostatní lidé se tedy mohou přidat. Projít se tudy nikam nedá. Zóna zašpuntovala sever města a přispívá dál k jeho zuboženému prostředí. Od zahrádek, Gorkého nebo Průmyslové do Markovic to chce asi ještě nějaký čas. Zatím je to kolem zóny stále jako v seriálu s Majorem Zemanem, kdy politici připomínají na věčné časy lidem strach z města a jeho zákoutí. Tady opravdu nevíte, kdo na vás kde vykoukne. Město udělalo slavnostně nový chodník podél Čáslavské a krásu chodníku doplnilo stromky. Takže na dalších pár let jev těchto končinách asi vymalováno.

ZÁPAD – DIVOKÝ ZÁPAD MĚSTA

Místo obnovy území povede raděj divokým západem nová silnice.

Krajinu západně od Chrudimi jsem pojmenoval takhle proto, že osidlování tohoto území a zdejší výstavba připomíná divoký západ. Šerifové z vesnic a Chrudimi D.C. si jdou na ruku. Překvapilo mě, kolik kolem Skřivánku a směrem na Markovice projde třeba v sobotu ráno a dopoledne krajinou lidí. Chodí tady po polňačce s dětmi, se psy, běhají tu, chodí na procházku a čekají na silnici, která nahradí konečně tu špatně udržovanou polní cestu. I tady má vést silnice, nevěříte? Město mohlo už dávno v trase kolem této chystané silnice “západního městského obchvatu“ klidně pro lidi vytvořit krásné a příjemné místo, obnovit polňačky, pěšiny a ostatní propojení města se Sobětuchy a Kozojedy a se širším okolím, vysadit podél ovocné či jiné stromy, začít samo pečovat o krajinu spolu s ostatními vlastníky, kromě postsocialistických kolchozníků, kterým je to jedno – jen když berou státní dotace, udělat pořádek v lese, přidal do krajiny nějaký ten drobný artefakt, kromě nevkusných typizovaných přístřešků a altánků.

Cestou kolem nových vilových zahradních čtvrtí města

Opustíme chrudimský divoký západ, nové chrudimské město v polích na vršku a jeho slepé uličky a kolem vojenského areálu, letiště a hřbitova proklouzneme do nově vznikající chrudimské městské zahradní vilové čtvrti. Nějaký potenciál projít a zlepšit okolí města tady je. Ale i tady nějaký dopravní politický inženýr naplánoval dopravní komunikaci. Takže krajino a okolí města sbohem. A jsme ve vznikající chrudimské vilové zahradní čtvrti, za technickými službami. Tyhle městské čtvrti se vyznačují jak slepými uličkami, tak tím, že je obklopují scelená pole a nikam do okolí se z nich tedy nedá jít. Cesty a pěšiny se vytratily. Můžete si dojít přes pole na pumpu pro pivo.

Polem za vojenským areálem projdou jen odvážní průzkumníci a výsadkáři. Dostáváme se do vznikající vilové zahradní čtvrti požehnané pro změnu vedením Slatiňan. Slatiňanská politická zahradní čtvrť. Takže opět vítejte ve slepé uličce, v sobectví a v neprostupnosti těžce střeženého okolí. Město tady má krásnou cestu z Chrudimi polem do Říště. Zatím po ní jezdí lidé auty bydlící v okolí a v zahrádkách. Škoda, že ani zemědělci využívající přirozeně polní cestu nejsou zatím schopni se trochu zamyslet nad podobou okolních polností, které obhospodařují. Celá krajina mezi vojenským areálem, Slatiňany a Podhůrou je zatím spíše k uzoufání.

JIH – KDYŽ SE ZE DVOU MĚST UDĚLÁ JEDNO

Končíme procházku divokým západem města, abychom se ocitly v končinách, kde nám města srostla. Jsme na frekventované kolizní cestě podél Chrudimky v Chrudimsko-Slatiňanském městyse. S územím v jehož centru jsou dnes výrobní areály slatiňanské průmyslové zóny a Ekomonitoru, se bohužel stále nepracuje a přitom k obnově a rozvíjení příměstské krajiny a rekrace tady stačí málo.

Stoupáme od Presů krásnou pěšinou na Vlčí Horu a do Vlčnova. Krásné pohledy do okolí čím dál víc kazí zástavba mezi Chrudimí a Slatiňany. Vypadá to, že lány kolem města obhospodařované postcocialistickými kolchozníky dnes nemají majitele. Omyl. Jen si zatím svých majetků stát, města a především soukromé osoby moc nevšímají, respektive dostávají raděj rentu nebo se pozemků kolem města raděj zbaví a prodají je k zastavění. Vyrostla jen další z řady generací lidí bez vztahu k zemi. I pole skrývají zbytky dřívější krajiny stále zanesené v katastru, jako východisko třeba pozemkových úprav, obnovy pěšiny, cesty, ovocného stromořadí na mezi, potoku, rybníku . . . V Česku není zvykem obnovit krajinu a připravit ji na zásah, jakým je obchvat. Tady se stále řídíme heslem zničit a pak se uvidí. Než si člověk vychutná stávající polňačky a pěšiny, včetně těch rozoraných a stále spících v lánech polí bez povšimnutí, přetne území nemilosrdně druhá část obchvatu. Stupidita dopravních plánovačů je neomezená, tedy široko daleko bez možnosti přechodu.  Tedy pardon, na stávajících dvou silnicích k Vlčnovu od Slatiňan a Chrudimi budou dvě dopravní přemostění a lze se těšit, jak ladně se silnice přenese nad potokem z Vlčnova. Polňačky mezi Vlčnovem a Třemi Bubny prošly asfaltizací. V té záplavě inženýrských děl a asfaltu se zapomnělo na drobné propojení po pozemcích města s Vlčnovem a tamní lokalitou V Lindách. Dostali jsme se do chrudimské pouště.

VÝCHOD – CESTOU NECESTOU PO CHRUDIMSKÉ POUŠTI

Dostali jsme se do nefalšované agrární poušti, kterou nově prochází pouštní dálnice nového obchvatu zajišťující autům rychlejší propojení mezi světy. Na ostatní lidi a vše další v území pouště se při tom chvatu nějak zapomnělo. Takže nezbývá než projet nebo projít nevzhledným územím kolem nákupní zóny nebo se pustit po cestách a pěšinách širší krajinou Tři Bubny-Honbice-Kočí-Nabočany-Dolní Bezděkov-Topol a sledovat mizející Chrudim raděj z povzdálí. Možná je to tak schválně.

Pumberky, sídliště a most nad obchvatem stále nabízí smutný pohled po okolí. Kolik let už se chystá cestička do Topola? Jenže tehdy a právě dnes, když už je tahle příměstská krajina totálně zdevastovaná, by mělo jít o daleko víc, než cestičku s nějakým tím stromkem. Tak uvidíme, jak dopadne obnova krajiny. Okolí sídliště je na všechny strany tak nějak stále stejně hrozné. Po cestách necestách a loukách klesám z Pumberků pod estakádu. Stavba za mraky peněz, to co je však kolem ubohost sama. Ještě, že má krajina takovou výdrž a jen tak lehce se zničit nedá. Cesta do Pardubic a obnova drobné infrastruktury cest v krajně propojující řeku Chrudimku s okolními vesnicemi, to už je hodně vzdálená budoucnost, které se řada lidí jen tak nedožije. Přes Májov nebo rovnou přes Chrudimku se lze dostat do Vestce.

KRUH SE UZAVŘEL

Vidím nikam nepokračující cyklotrasu z Chrudimi do Medlešic. Dívám se na okolní pole se zbytky obyčejných cest a krajinných prvků. Pomalu uzavírám kruh kolem města. Stojím na kruháku při sjezdu z obchvatu před novodobou hradbou, před průmyslovou zónou, před Vernovým ocelovým městem. Tohle území je dneska protkáno už jen dopravními silnicemi, zbyla tu panelová cesta v lánech polí. Připravený sjezd z kruháku není nic jiného než začátek budoucí silnice, která nahradí i tuhle cestu a uzavře celý sever města před průmyslovou zónou.

Kolem města se v krajině potuluje stále ještě dost příležitostí, zbylých cest a cestiček. Byla by škoda je zničit a nerozvíjet. Byla by škoda je nevyužít v obnově krajiny kolem města a to v souvislostech obnovy zeleně, krajinných prvků, rekreačního využití, drobné pobytové vybavenosti apod. Lepší okolí by měli nejen lidé v nových barácích kolem města. Těm je však zatím úplně jedno jak to vypadá kolem. Zatím si budují zahrádky a uvnitř plotu možná jejich svět taky končí.

Z náměstí je to i přes chybějící a pohodlná propojení k okraji města tak patnáct minut chůze. Ale řada lidí se lepšího okolí města oprávněně bojí. Dneska se totiž pořád jakákoli stavba a silnice v tomhle nepěkném prostředí ztratí. Navíc člověk konfrontovaný s realitou vývoje území očekává, že může být jen hůř. A tak se po okolí města moc toulat ani procházet nedá. Navíc je to kolem čím dál hnusnější. Začíná být lepší dívat se na město z větší dálky a užívat si na kole nebo pěšky tu zdravou Chrudim od Medlešic, Lánů, Morašic, Rabštejnské Lhoty, Zaječic, Honbic, Úhřetic, Tuněchod. Je škoda, že okolí města toho zatím lidem, kteří v něm chtějí trávit víc času, moc nenabízí. Naopak, je odpuzuje.