Veřejný prostor pro Chrudim

O novém vnímání dopravní infrastruktury, o vegetačním doprovodu českých silnic a cest, o tom, jak vypadají některá česká stromořadí, aleje a zaručeně ekologické krajinné prvky. O české národní aleji.

Cesta lemovaná dvěma nebo více řadami stromů je alej. Stromy vysazené v řadě tvoří stromořadí, dvě řady pak alej. Většinou vedou liniové výsadby stromů odněkud někam, k nějakému cíli. Jsou významným historickým i přírodním krajinným prvkem, jsou kulturním dědictvím. Jsou tu s lidmi od starověku a antiky, rozkvět zažily v baroku a budou tady dál. Aleje mají v hledáčku a oblibě ekologická sdružení mluvícím o lepším životním prostředí a zachraňující co se dá. Vytvářejí nejrůznější koncepce stromořadí v české krajině, rádi o nich pořádají také nejrůznější konference s obědem, přestávkami na kávu a moučníček a závěrečnou diskuzí. Ekologové také o nich rádi mluví a v nejrůznějších anketách dávají hlasovat (http://www.suspk.cz/ekologie, http://aleje.org/, http://arnika.org/, http://alejroku.cz/). Zde se taky můžeme dozvědět, že ekology stejně jako české aleje i jejich novou podobu, zaštiťuje řada významných českých přírodovědců, botaniků a ekologů.

Evropské dotace pomáhají zkvalitnit život v regionu různým způsobem. Obnovuje se za ně také krajina - zeleň podél silnic. Někde proměnily region až k nepoznání. Účelem obnovy zeleně kolem silnic je prý zachování dřevin kolem silnic, ochrana životního prostředí, zkrášlení okolní krajiny a zpříjemnění cesty. V Pardubickém kraji to zatím přišlo na necelých 50 miliónů. Projekty, aby se na ně jen tak nezapomnělo, už připomínají pamětní desky v areálu zhotovitele. Náhrobky nové paměti krajiny a národa? Otázku hospodaření a z jakých rybníků připlouvají do Čech evropští dotační kapříci, necháme stranou. S tím, jak se právě některé věci mění až k nepoznání s odvoláním na Evropu, vyvstávají otázky, jestli jsou Čechy ještě Čechy a jestli vůbec leží tam co kdysi, natož v nějaké Evropě a především, jestli a jak vůbec tzv. dotace pomáhají. V tomto případě se jedná o obnovu krajiny a českých stromořadí, nebo ničení české krajiny a její identity?

Médii proběhly zprávy, že cestáři vysadili u silnic v Pardubickém kraji tisíce stromů a co více, že stromy podél silnic nejvíc přibývají právě v Pardubickém kraji, a že přístup silničářů chválí i ekologové. Bylo vysazeno přes 6000 stromů. Ať žije kvantita! Chtělo by se říci, že právě dnes ve východních Čechách zažívají stromořadí rozkvět. Rozhodně si výsadby stromů musel člověk chtě nechtě na svých cestách po krajině všimnout. Podíváme se, jak taková stromořadí vypadají nejen z auta. Je opravdu co stát o tak uchvátané prvenství? S obnovou alejí jsou od počátku spojeny problémy. Vesměs plynou jen z lidské hlouposti a nelze je přičítat ani chráněným a nechráněným stromům, broukům, stavu alejí, dopravě, ale jen a jen lidem.

Cesty mezi českými obcemi a vesnicemi, když nepřipomínají tankodrom a nevyvolávají vzpomínky na minulost, začínají připomínat exhibici myšlenek pseudosocialistického nejen zeleného inženýrství a plánování. A právě kolem cest je vidět, co se zeleným inženýrům a plánovačům krajiny honí v hlavě. Takový sociální, silniční nebo zelený specialista přijde unaven domů, hodí do hrnce všechny možné stromy, i ovocné, přidá keře a pak to zamíchá (Baum – Eintopf) a jednoho krásného denního času to vyzvrací kolem silnic a cest, protože z jídla už začalo bolet břicho či hlava. Na druhé straně legendární hláška: To zase bude v alejích nablito, bude v současném pojetí obnovy přírody už jen těžko přežívat. Obyčejná alej asi už přestává dnes existovat. Není IN.

Hitem několika posledních sezón a hitem letošní krajiny je pestrost. Vypadá to tak, že míjíte na levé straně cesty či silnice pět švestek, tři javory mléče, pak osm babyk a devět třešní. Na pravé straně, kde je zatím prázdno, se najednou obrázek skoro zrcadlově obrátí a opakuje, na levé straně pokračuje prázdno. Někdy, aby se to nepletlo a umění bylo ještě zajímavější, je na každé straně cesty zastoupení nejrůznějších druhů a střídání nejrůznějších mezer ještě rafinovanější. Řadu třešní tam např. v rychlém sledu doplňují všechny možné stromy, břízy, lípy, ptačí jeřáby nebo habry a na druhé straně výhled do nekonečna, nebo rovnou do protějšího svahu s příkopem. Do stromořadí je nutno vysadit všechno možné. Druhová pestrost připomíná výprodej zahradních a ovocných školek lákající na neuvěřitelné akční ceny. Čím víc nejrůznějších druhů stromů ve stromořadí včetně ovocných, tím lépe. Třeba na sousedním javoru jednou začnou růst hrušky, na břízách mezi třešněmi začnou růst chutné a sladké červené peckovice, na dubech se objeví místo žaludů jablka a na našem národním stromu lípě vyrostou časem švestky. Třeba půjde biodiverzita tak daleko, že ptáčkům v takovém stromořadí naroste každé křídlo jiné, nebo jiná hlavička a jiný zadeček, malí savci a myšky se zkříží s nějakým tím létavým dravcem, noční motýli s netopýry a srnky nebo zajíci s myslivci, kteří na posedech ve stromořadí čekají na zvířátka. Příroda musí být pestrá a to za každou cenu, to je jeden hitů posledních sezón.

Dalším hitem České krajiny je uspořádání, harmonie a rytmus alejí. Vysazené stromy rostou buď na jedné, nebo na druhé straně silnice či cesty. Hlavně ne naproti sobě a hlavně ne souvisle, řady musí být vědecky přerušené, aby se to řidiči a krajině neomrzelo. Stromořadí je nejlépe vysazovat odnikud do nikam. Obyčejná alej byla shledána za přežitek. Řidič a krajina musí být v napětí, jak to všechno dopadne. Jako na divadle. Othello stále v nových šatech a nastudování. Předložená invence a pestrost je opravdu hodná už jen mistrů a dotací. Formuje českou krajinu k nepoznání. Tohle je zatím jen Evropa a obraz vnímání Česka přes dotační peníze. Až se kolem dálnic a silnic objeví vystříhané čajové konvičky a šálky a další všechny možné obrazy ze zeleně, až ptáčci budou hnízdit v konvičce a broučci v pagodě, nebudu se divit, dorazila sem Čína. Je možná otázka času, kdy druhovou pestrost kolem českých silnic doplní stromy ze současných materiálů, stromy z dotací do zateplení krajiny, nové už rovnou trouchnivějící stromy, stromy z recyklátů, stromy nejrůznějších barev a materiálů. Je otázka, kdy se vrátí zase do módy havajské košile, aby člověk zapadl do české krajiny. Možná až se s oteplením kolem silnic objeví i palmy.

Silničáři možná chtěli sdělit, že příroda je umění a že cesty a stromořadí v krajinném umění vytváří nezanedbatelnou stopu. Možná nám připravují chvíle pro živé silniční umění a nové zážitky. Živá plastika stromořadí bude třeba nejen vzpomínat na to, kde domov můj, ale bude promlouvat po lučinách, skalinách i sadech symfonií dojemných zvuků, které se v projíždějícím autě budou reprodukovat do slov informujících řidiče o životě a stavu vegetačního prvku, jeho názorech, bolestech, potřebách a radostech. Živé české umění, český silniční zelený land-art. Vážení řidiči, včera jsme to v aleji tak roztočili, že nám padají větve z korun na silnici a slečna osika zlomená v pase a vyvrácená z kořenů přes ni ještě leží. Příští mejdan bude za týden.

Možná ale silničáři naopak přispěli k přírodní a kulturní revoluci a k poznání, že umění ve světě je zbytečné, že umění je hloupost, zatěžuje lidi zbytečnými ideály, tradicemi, minulostí, že zatěžuje lidi jejich vlastní veteší neboli tím, co za umění považují, že je jen skládkou lidské marnivosti. Opravdu těžko soudit, jestli jde o nové umění či tradice nebo o umění nejde a jde o křišťálovou podobu ryzího a nadčasového světa. Možná silničáři jen vykročili na cestu k přírodní revoluci porodem nové reality. Chtěli jen zkusit, jak bude nová národní alej mobilizovat Česko a společnost a k čemu? Byl vytvořen nový prazáklad české národní aleje a nové identity krajiny a nových tradic?

 O alejích se stále pořádají semináře s obědem, přestávkou na kafe a zákuskem. Před výsadbou se určitě také sešli několikrát odborníci a zástupci krajinné estetiky a bavili se o tom, jak estetické zákonitosti a představy zhmotnit do krajinné kompozice vyhovující dnešní civilizaci a úrovni poznání ve východních Čechách. Přítomen byl i psycholog. Řeč byla o krásnu, příjemnu a účelnu, o vztazích logických i nelogických, o kompozici, uspořádání, perspektivě, opakování, organizaci, řádu a formách prvků, o měřítku, hmotách, o velikosti a charakteru prvků, jejich skladbě, uspořádání, rytmu, proporcích, liniích, rovnováze, tvarech, barvách, textuře a habitu, o kontrastu, harmonii, světlu, stínech a odstínech, o zrcadlení, o iluzi, o průhledech a pohledech, o modelaci, plastičnosti a členění terénu, o optice, o zorném poli, směrování průhledů a pohledů. Seminář pokračoval vytvořením všesvětového vzorce organizace prostoru kolem silnice a tvorbou doprovodného a nejen psychologického nadnárodního zeleného silničního programu. Po kafi a zákusku byl vytvořen prototyp regionální východočeské aleje. Byla vytvořena nová estetik české krajiny. Sponzorem semináře byla krajská správa a údržba silnic, krajský úřad, MMR, MKČR a MŽP.

Obnova některých alejí a stromořadí připomíná sci-fi ve jménu ekologie a životního prostředí. V porovnání s výstavbou baráků a hal na polích, loukách a v lesích kolem měst a obcí, v porovnání s dnešní realitou stavění, územním rozvojem a územními plány, výstavbou mnohdy nesmyslné a zbytečné dopravní infrastruktury a nekriticky protěžovanou automobilovou a dopravní lobby, je tohle opravdu jen prkotina. Možná to je pro zasmání, aby život nebyl taková nuda a člověk se mohl v krajině pěkně vychechtat. Takže, až pojedete či půjdete po cestách Pardubického kraje, můžete se smát a řehtat jako o život, až vám z toho potečou slzy. Ale pozor, ať v kolonkách nehodovosti nepřibude políčko, že se řidič za jízdy uchechtal nad tím světem vezdejším. To jestli jej pochopil nebo ne tam sice už nebude, ale díky smíchu možná věděl proč.

 Tímto do soutěže Alej roku 2016 přihlašuji nové aleje a stromořadí východních Čech, novou a dnešní generaci alejí, které budou jednou hyzdit českou krajinu. Přihlašuji dnešní aleje zajišťující generační kontinuitu s bývalým historickým a přírodním dědictvím. Přihlašuji toto dnešní smutné dědictví budoucnosti krajiny, protože je stejně důležité jako všechny staré a krásné aleje našich předků. Požadovaný poutavý příběh a důvody byly výše popsány. Aleje by měly zvítězit proto, aby už se neopakovaly. Čestně prohlašuji, že hlavní výhru, let balonem a tiskárnu věnuji krajskému úřadu a SUSce.