Veřejný prostor pro Chrudim

Evergreeny

Chrudim má řadu oblíbených a neustále se vracejících témat. Politici je kolem voleb a pak příležitostně tahají z rukávů a z klobouků jako holuby či králíky. Oblíbené bylo a je Školní náměstí. Tam zakročil kdysi přírodní živel a odstranil jehličnaté stromy, které tam nepatřily. Příroda je mocná, mocnější než politika. Občas se člověku připomene. Tady sdělila, že jde udělat první krok, jenom když se nějaké místo vyčistí a další se může udělat zase za chvíli, až se rozmyslí, co dál. Stalo se aspoň něco, když nic jiného není. Kdysi tu byl také projednán nějaký ten projekt. Kdepak je a kde jsou ostatní záměry a informace?

Dalším oblíbeným místem je Michalský park. Jak krásně řekla paní Jánská: My neklesáme na mysli a snažíme se dál! A vy jste nám vždy inspirací . . . .Přeloženo do stručnosti - dotace od Nadace Proměny nepřišly, ani letos s veřejným prostorem města nic nebude. Jenže musí zlepšení veřejných prostorů města záviset takhle urputně na dotacích? 

Kam pro peníze?

Co je Nadace Proměny? Nadace je především soukromá nezisková organizace, kterou v roce 2006 založil pan Komárek. Jeho jméno je spojeno s desítkami českých firem a společnostmi jako MND, KKCG, SAZKY či nedalekého Cyklosu. Je fajn, že nadace má takové zázemí. Je fajn, co nadace v Česku dělá. Pomáhá proměňovat prostředí měst se zapojením jejich obyvatel k lepšímu, pomáhá proměňovat české školní zahrady v inspirativní prostředí pro děti a vůbec, rozvíjet zelená veřejná prostranství, snaží se rozvíjet povědomí společnosti o architektuře, krajinné tvorbě a vlivu prostředí na člověka (viz. http://www.nadace-promeny.cz/). Nadace je soukromá organizace a jako taková si asi nemůže dovolit přešlapovat na místě, musí hledat nové a zajímavé projekty, nová témata, nové věci, které musí někam směřovat, které musí být vidět, musí být se vší parádou a vzorově odprezentovány a oblepeny skvělou a pozitivní PR kaší, když už do toho někdo dává milióny. I nadace je svým způsobem business. Projekty se vybírají v rámci Grantové výzvy. O hodnocení žádostí, projektových záměrů a o vítězi rozhoduje správní rada. V rámci výzvy 2014 se sešlo 37 projektů z 33 měst České republiky. Náklady na realizaci činí příspěvek do výše 25 mil. Kč. Podíl města je min. 10 % celkových nákladů. Nadace poskytuje městům podporu projektu a tři roky přispíváme na další údržbu po realizaci. Pokud je město vybráno, uspořádá se architektonická soutěž. Trpí úplně stejnými problémy, o kterých jsme si něco řekli předešle. Jenže jsou soukromé, tedy v tomto případě jiná věc, kterou nemá cenu rozebírat. Je to věcí toho, kdo to platí. Chrudim byla jedním z měst, která se do proměny svého veřejného prostoru s žádostí o nadační podporu chtěla zapojit. 25 miliónů je hodně, ale města by se měla chovat jako nadace!, rovněž nepřešlapovat na místě, jít dál a zlepšovat svůj veřejný prostor byť pomalu a po malých krůčcích. Ať už se jedná o velký a významný, nebo zatím neobjevený, bezvýznamný, nenápadný či malý veřejný prostor. Jedním z problémů a zároveň velkou příležitostí města je politika a koncepce veřejných prostranství. Zatím to nějak pořád není ono. 

Projekt, který nepostoupil ani do užšího výběru

“Bohužel, náš projekt do užšího výběru nepostoupil.“ Je zpracování žádosti zbytečné? Kolik stál čas a práce na žádosti? Kde je žádost a další informace, co bude dál, jaké je poučení? Placená ztráta času? Kde se lidé se vším kolem Michalského parku od historie po současné konání, záměry, koncepce mohou seznámit a kde mohou sdělit, co chtějí?

Michalský park, pokud se podívám na stánky nadace a projekty parků, není jednoduše zajímavý a jak to tak vypadá, město si s tímhle krásným prostorem bude muset konečně poradit samo. V Chrudimi jsou určitě z pohledu nadace i města zajímavější latentní místa a výzvy na úplně jiné úrovni, zatím neobjevené “pecky“. Některé jsem v minulosti zmínil. Věřte nebo ne, město mohlo aspoň zaujmout. Michalský park není, nebyl a nebude pro nadaci v kurzu. Možná by byl, kdyby tam někdo chtěl udělat třeba zase hřbitov jako součást veřejného prostoru, přirozeného koloběhu věcí a života města. Teď je jen hřbitovem myšlenek a záměrů, které i když někde třeba existují, tak vlastně nejsou a veřejnost o nich ani neví.

Řečí, záměrů, žádostí a projektů na tento prostor je hodně. Kdysi jsem tu zahlédl i nějakého pana architekta s nažhavenou tužkou. Stejně jako Školní náměstí by to vydalo na samostatný web nebo odkaz. Jenže veřejnosti se nic sdělovat nebude, my Vám ty věci k inspiraci nad městskými prostory nedáme, buďte optimisty a zase příště. Participace s veřejností možná už dneska probíhá na jiném levelu. Není nutnou podmínkou, ale přirozenou a určující věcí. Stačí se mrknout na součinnost veřejnosti nad nadačním parkem v Litoměřicích, nebo na součinnost při tvorbě zadání k některým prestižním soutěžím v Praze i jinde. Komunikace s veřejností není o setkání pár stejných lidí či důchodců na místě. Dlouho podceňované začalo být tím nejdůležitějším. Informační budget či package se posunul někam jinam, dál. Veřejnost je totiž součástí žádosti i jakéhokoli případného soutěžení a podmínek soutěží.

Je trapnou výmluvou svádět stav míst na to, že nějaká nadace nedala peníze. Chrudim jako i jiná města má své politiky, svého architekta, rozum, krásné veřejné prostory i trochu peněz na cílené, celostní a koncepční přístupy, na zamyšlení, na postupný a třeba pomalý, svébytný a netradiční rozkvět. Je to určitě jedno z budoucích témat Chrudimi, stejně jako ostatních českých měst. Míst a místeček je tolik, že městu dávají tvář. Navíc není jen Michalský park, prostor kousek od centra kolem kostela mezi sokolovnou a školou. Je tu celé město a jeho místa. Takže se lze těšit na postupné krůčky za pár švestek, které opráší, oživí, zlepší veřejný prostor a věci kolem. Mnohdy potěší konkrétní drobnosti a nápady, drobné, krásné, funkční či netradiční věci. Dát šanci a příležitost vybočení ze stereotypů. Fandím radnici, aby spoléhala především na sebe a dělala věci a rozhodnutí, která někam vedou. Aby je pak člověk mohl v krásném prostředí užívat, mohl z nich mít radost a nemusel se jich bát, stejně jako některých míst ve městě. Ať jsou třeba drobná a postupná, ale konkrétní. Nebudeme se loučit slovy Chrudimského zpravodaje, aby lidé přišli na sto první setkání v den tradičního výročí úvah o Michalském parku. Vždyť už tenhle piknik v den výročí může být inspirací a novým začátkem proměny lidského myšlení, kulturní, společenské i architektonické proměny místa a jeho života. Ostatně dá se chodit i na spoustu jiných míst. Nejen prostor kolem kostela lze uvažovat a řešit krásně a funkčně na bezpočet způsobů. Lze se těšit aspoň na jeden? “Bohužel náš projekt do užšího kola výběru nepostoupil“ – snad to je konečně ta správná motivace a začátek.