|
|
O soutěži V Pardubicích
byla v září roku 2017 ukončena architektonická soutěž. Předmětem soutěže
bylo nalezení vhodného architektonického řešení Pietního území Zámeček
v Pardubičkách, které je národní kulturní památkou (NKP). Soutěž měla
přinést nalezení vhodné expozice, řešení nástupního prostoru a přilehlého
okolí památníku. Vyhlašovatelem soutěže bylo Statutární město Pardubice. Pozemek
parc. č. 169/2 (NKP) a další pozemky ve vymezeném území patří Statutárnímu městu
Pardubice. Objekt Larischovy vily - Zámečku
- se zahradou v majetku Československé obce legionářské, z. s., předmětem
řešení nebyl. Žádost o účast podalo třináct účastníků, jeden byl vyloučen. Osm
účastníků bylo vyzváno k předložení návrhu. První cena udělena nebyla. Byla
udělena druhá a dvě dělené třetí ceny. O návrzích Jakékoli názory na lepší podobu pietního území jsou cenné. Někdy však může být soutěž danajským darem pro zadavatele. Záleží rovněž na kvalitě podmínek zadání. Mnohdy samo zadání a požadavky např. památkářů jdou na úkor kvality řešení. Do jaké míry se tohle odrazilo v tomto případě? Bohužel, žádný ze soutěžních návrhů nepřinesl silnou, přesvědčivou a jednoduchou myšlenku. Rovněž návrhy nepřinesly nějak kvalitní architektonická řešení. Stejně tak nepřinesly žádné kvalitní sochařské či umělecké dílo. Jakoby se vytratil nápad, a spolu s ním architektura či socha na pomezí nadčasové jednoduchosti a umění. Některé návrhy se tomu snažily aspoň přiblížit a za cenu porušení podmínek soutěže de-facto rozšiřují možnosti hledající lepší podobu pietního místa. Jsou příspěvkem do diskuze k vytvoření důstojného památníku i toho, v jakých souvislostech by měl být vytvořen. Upozornily na problémy odtrhávání Zámečku od popraviště a vytváření zbytečných libret a expozic na neautentických místech. Položily rovněž otázku, zda hledání nadčasové symboliky není silnější a srozumitelnější, než expoziční libreto na nevhodném místě. Stejně tak na problémy ideového konceptu. Některé návrhy rovněž nevnímají památník jako nový barák napěchovaný expozicemi a hledají jiné cesty k připomínce. Až na výjimky soutěžící návrhy nepracují s místem jako s celkem a oddělují Zámeček od popraviště a pak hledají v území, co tam není, tedy zbytečné ideové a kompoziční nesmysly. Některé návrhy jsou tak na hranici samoúčelnosti. V návrzích se
opakují motivy zakopání památníku a expozic pod zem. Ostatně nic nového.
Hypermarketový a halový člověk dnešní doby je poslán přemýšlet, kontemplovat a
rozjímat pod zem, kde je podobnými soutěžemi snad opakovaně hledána protiváha
dnešního konzumu. Vypadá to, že vzpomínky se hledají pod zemí, kde je ukryta
celá paměť národa. I Českou cenu za architekturu 2017 obdržela zemí přikrytá
stavba Archeoparku Pavlov. Podobnost čistě náhodná? Osud Ležáků a
Zámečku je provázán historicky. Je provázán i snahou nalézt lepší podobu a
dotvoření pietních území, i když byla samozřejmě obě místa architektonicky a
umělecky utvářena úplně jinak. Za připomenutí stojí, že koncem roku 2011 vyhlásil
Památník Lidice, (příspěvková organizace MK ČR) architektonickou soutěž “Kaple
pro pietní území Ležáky“. Bylo vytvořeno špatné zadání. Za zadáním stály rovněž
hloupé podmínky památkářů typu:“Sama stavba bude vycházet z archetypu českého
gotického venkovského kostelíka. Konstrukčním a stavebním materiálem bude místí
kámen a masivní dřevo. Dále zadavatel z vlastního podnětu stanovuje maximální
rozměry kaple – půdorys max. 5,0m x 6,0m, výška max. 7,4m“ apod. I v Ležákách prostor stavby - kaple – byl soutěžícími hledán pod zemí navíc v nesmyslných místech a souvislostech. I tady se mělo meditovat v intimním uzavřeném prostředí. Řešil to tehdy jak vítězný, tak druhý oceněný návrh. Později byly pro nedodržení podmínek vyloučeny. První ani druhá cena tedy udělena nebyla. Nakonec zbyl pouze návrh oceněný třetí cenou a scestné hodnocení poroty. Jediný oceněný návrh zakopal kapli do přírodní vlny a do záplavového území k potoku mimo jakékoli souvislosti místa, včetně historických. Celá soutěž byla tak trochu fiaskem. V Pardubicích je požadavek na expozici, která má být připomínkou doby a událostí. V ledasčems jsou tyto úvahy staré. Ležácká pietní vzpomínka posledních let např. stále připomíná jednu asfaltovou párty. V chrámu přírody stále lidi stojí jak trubky na silnici a hodinu čučí na papaláše jak řeční a kladou věnce!!! Je expozice v baráku garantem toho, že opět neproběhne ostudná vzpomínka v den výročí, že neproběhne další nekultivovaná připomínka minulosti připomínající street party? V Ležákách se totiž v uplynulých letech rozešla pietní vzpomínka s podobou území, tedy architekturou a krajinou. Od roku 2018 by nebylo od věci něco s tím už konečně udělat. I přes odlišnost obou území je podobností mezi soutěžemi více než dost! Ležáky rovněž ukázaly, co znamená tlak na vytvoření staveb pro dobové ideové expozice a jakou intervenci představují podobné realizace pro pietní území. Co to je za fušku dnes muzeum s hospodou z přelomu 60/70 let 20. stol. a vůbec podobné nápady kultivovaně nějak propojit s pietním areálem, jehož síla a symbolika je úplně jinde. Místo chybějícího záměru dodnes lidé minulé i dnešní doby přispívají do nesourodosti pietního území drobnými realizacemi, roztříštěnou vybaveností apod., na úkor původní čitelné a jednoduché symboliky pietního území. Dalším shodným okamžikem a zároveň problémem a omezením soutěže bylo, aby pardubická expozice či připomínka byla se svými svazujícími požadavky řešena stavebně v rámci hranic areálu národní kulturní památky, tedy parcely číslo 169/2. Nevyloučilo to hledání jiných a lepších řešení? Nestalo se něco podobného i při soutěži na kapli v Ležákách? Neexistuje v Pardubicích či v Ležákách autentická stavba spojená historickými událostmi? V Pardubicích existuje. V Ležákách zůstalo pietní území ideově neukončeno, resp. je stále otevřeno k uchopení dnešní dobou, na kopci Zárubka zbyly jen místa sond pro kapli z roku 1947. Bylo humorné sledovat ideové vývody architektů a hodnocení poroty, proč stavět kapli v údolí a proč stavět tam, kde by se stavět nemělo.
V Ležákách je
vidět, že vzpomínka není jen o ideovém konceptu nějaké expozice v baráku,
a že nadčasovost řešení pietního území je jinde. Je dobře, že soutěže na lepší
podobu pietních míst proběhly. Záleží však na tom, co si z nich člověk
odnese, aby nebyly zbytečné. Soutěže ukázaly, že důstojná připomínka osudových
okamžiků a paměti národa vůbec je běh na dlouhou trať. Soutěže mohou být rovněž
východiskem pokračujícího dialogu mezi všemi zúčastněnými, rozhodně jejich
práci mohou posunout dál.
Odkazy: Magistrát
města Pardubic - Památník Zámeček http://www.pardubice.eu/projekty/architektonicke-projekty/pamatnik-zamecek/ Česká
komora architektů - Památník Zámeček https://www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/pamatnik-zamecek-pardubicky
Kaple
pro pietní území Ležáky https://www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/kaple-pro-pietni-uzemi-lezaky http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=11092&type=10 http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=11091&type=4 http://prostorprochrudim.cz/clanek/souteze-soutezeni-a-projektovani-mesta.html http://prostorprochrudim.cz/clanek/lezacka-asfaltova-party-2017.html http://prostorprochrudim.cz/clanek/lezaky-a-vzpominky-ukryte-v-pietni-krajine.html
|
|
Komentáře k tématu