|
|
Když se někdo podívá dnes na česká města
včetně Chrudimi a na krajinu kolem nich, vyvstane před ním řada otázek. Co to
je za titul Udržitelné město, či co představuje titul Zdravé město? Co je
Národní síť Zdravých měst? Má to vůbec něco společného s kvalitním městem,
životem v něm, životním prostředím, okolní krajinou, lidmi a tak? Co to je
kvalita veřejné správy a spolupráce s veřejností? Co je místní Agenda 21?
Co jsou ceny za Zdravé město a proč se vůbec předávají? Proč ocenění vůbec je,
a když už není morálně či symbolicky jiné, proč je tak hmotně směšné? Vypovídá
tak ocenění něco o celé soutěži? Co to je za lidi, kteří za celým podnikem
stojí a kteří se tím baví? Kolik se za to utrácí? Co to je Desatero problémů Chrudimi? Definice na stránkách Národní sítě
Zdravých měst České republiky říká tohle: „Národní síť Zdravých měst ČR
je asociací aktivních místních samospráv, které se programově hlásí k principům
udržitelného rozvoje, zapojují veřejnost do rozhodovacích procesů a podporují
zdravý životní styl svých obyvatel. V souhrnu lze říci, že Zdravá města, obce a
regiony se promyšleně snaží utvářet místa v Česku jako kvalitní, zdravé,
příjemné a zejména udržitelné místo pro život, na základě dohody s místními
obyvateli.“ Prestižní cenu v roce 2016 předala
oceněným Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj a Vladimír Mana,
náměstek ministra životního prostředí. „Je náš velký úkol říci občanům,
co znamená udržitelné město. Jako gestor regionální politiky budeme za
ministerstvo usilovat o to, aby udržitelný rozvoj byl ´trendy´ směrem, kudy v
obcích dál. Věřím, že toto ocenění pomůže obcím nejen při žádostech o dotační
zdroje.“ Přijde mi, že je velmi hluboký rozpor
mezi tím, jak to kolem nás vypadá a tím, co představuje Zdravé město a ocenění
udržitelných obcí, měst a regionů. Ministerstvo pro místní rozvoj
ČR, Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 Ministerstvo životního
prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10 Vážená pani ministryně, Vážený pane
ministře Dovoluji si Vám zaslat krátký dopis k
ocenění “Udržitelné město 2016“ Možná už v Česku zdravé město není.
Chrudim je nemocné město, stejně jako řada ostatních měst a obcí v Česku.
Možná to dělá způsob prezentace města, který dovede oslovit jiné úředníky
k udělení ocenění. Hodnotí se široké množství témat a všechno možné od
hospodaření, přes rozvoj města a klíčových oblastí, po otevřenost a řízení
úřadu. Protože se vítá zapojení občanů a obyvatel do diskuze, tak si Vám
dovoluji v krátkosti na několika drobných tématech povědět, jak to vypadá
s udržitelným rozvojem současného nejpokročilejšího města v ČR. Možná
to odborní posuzovatelé spolu s obyčejnými věcmi nestačili v té
rychlosti dnešního světa v Chrudimi zahlédnout. Možná je slavnostní ocenění i
všechny doprovodné věci opravdu jen smutným odrazem současné míry společenské
zodpovědnosti za malé Česko. Místo celosvětovým tématům, se možná zatím stačí
věnovat tématům drobným a malým, které lidi obklopují. Územní rozvoj města, územní plánování a
kvalitní životní prostředí : Životní prostředí kolem měst je
dlouhodobě od roku 1989 pouze ničeno. Chrudim není výjimkou. Dlouhodobě chybí
celostní a cílená obnova krajinných prvků, obyčejná průchodnost, zázemí pro
každodenní aktivity a rekreaci a vůbec proto, aby lidé mohli okolí města
využívat a navštěvovat. Pokud se někdo rozhlédne, vidí obludnou
a hloupou výstavbu ničící město, okolní obce, krajinu, vesnické prostředí a
všechno kolem sebe. Vidí ohromnou a namnoze bezdůvodnou asanaci sídelní
krajiny, za kterou stojí konkrétní lidé a politici a jejich egoistické zájmy
promítnuté do územního plánování. Člověk sleduje místní územní plánování a
výstavbu porušující snad všechny zásady Politiky územního rozvoje ČR stejně
jako zásady Politiky architektury a stavební kultury ČR. Člověk přímo sleduje
ničení obcí a krajiny v režii a s podporou města. Sleduje zbytečné
zábory zemědělské půdy. To je udržitelný rozvoj? Možná by se mohl tento
zprofanovaný pojem už konečně nahradit obyčejnou šetrností a péčí o věci kolem
nás. Díky státním a ostatním příspěvkům,
stejně jako v jiných městech, došlo ke zničení zbytků kvalitních sídlišť
z 50-60 let. 20. stol. a starých městských čtvrtí přelomu 19. a 20. stol.,
došlo k zateplení, polystyrenizaci, zničení fasád, barevnosti, někde ke zničení
uličních a veřejných prostor města. S řadou “zbytkových“ veřejných
ploch v centru a kolem něho si město neví rady, občas proběhne zbytečná
úprava bez koncepce. Úvahy o úpravě prostorů se s oblibou redukují do
zástupných témat jako dětské hřiště, výsadba stromku, nového parkoviště,
předláždění chodníku zámkovou dlažbou apod. Řeka a voda ve městě je dlouhodobě
neřešeným tématem. Kolem řeky ve městě se nedá až na výjimky projít. Půlka řeky
je v rukou přežitého dopravního řešení, silnic a asfaltu, druhá půlka
v rukou zeleně, kam nikdo nemůže. Město mělo dost příležitostí i takový
detail po roce 1989 řešit. Udělat řeku a vodu ve městě opět osou městského
života. Co udělalo? Vyasfaltovalo kus nábřeží, aby lidé k řece nemohli a
historický náhon proměnilo v ekologickou hříčku. Aspoň, že voda zůstala.
Nábřeží kolem řeky v jižní části města není od roku 1989 obnoveno, je
dlouhodobě zničeno. S přispěním dotací vzniklo kolizní dopravní řešení,
řeka připomíná stoku, ke které se lidé nedostanou. V územním plánu mění
město zelené plochy v parkoviště atd. Není to z venku vidět? Asi ne.
Možná to je hledání lepší podoby města přes zbytečná řešení. S životním prostředím kolem města
není dlouhodobě a celostně pracováno, kromě toho, že území je zastavováno a
přibývají silnice. Prezentuje se výsadba stromů, ovšem už ne detail zbytečné a
sporné údržby. V Chrudimi se totiž všude v ulicích stříhají zbytečně
kultivary stromů s malými korunami, je to hold město s dlouhou
zahradní tradicí. Prezentuje se les a lesní školy, už se nemluví o podobě lesa,
zbytečné obnově a pasekách, které zvláště při malé výměře porostu nemusí
vznikat. Vždyť jde jen o pár stovek pokácených zdravých stromů. Ostatně na co
získalo město peníze? Na výsadbu nové zeleně, na bezradnost, která následuje,
když dojde invence a v dohledu není dětské hřiště a podobná nic neříkající
prkotina. Není to sranda, je to opravdu celých 5 000,-? Možná ocenění
vypovídá o tom, jak vážně či nevážně je posuzován udržitelný rozvoj. Otevřenost, spolupráce, zapojení,
participace s veřejností, plánování s občany apod. jsou oblíbená
slova, hesla a témata města. Téma dostává však řadu trhlin. Co může chtít od
lidí město poskytující špatné příklady? Napodobovat je? Aby v nich
obyvatelé vyrůstali a žili? Aby si tím město vychovalo nenáročného voliče, kterému
bude nízká úroveň veřejného a vůbec životního prostoru kolem sebe
lhostejná? Spotřeba, výroba, podnikání: Město trpí důsledky zónování,
průmyslovými i obchodními zónami, aniž by došlo k vyvážení zničeného
prostředí kolem města, jehož veduta po roce 1989 téměř zanikla. Proč se
nekriticky podporuje pouze tento způsob podnikání a stavění, který je pro
budoucnost města minimálně sporný a v současném pojetí namnoze
devastující. Proč zóny mají takovou podporu a proč vypadají, jak vypadají? Proč
je v rámci “regenerace brownfieldů“ a industriálního dědictví
z pivovaru za přispění města a kraje téměř neexistující ruina? Vzdělání a výchova: Školy vyrůstají z veřejného
prostoru, který připomíná stejně jako v jiných městech parkoviště.
Spolupráce města-škol-veřejnosti na zlepšení stavu téměř žádná. Úroveň
navazujících prostorů škol a města je dlouhodobě příšerná a dopravně kolizní.
Školní děti do přírody a sousedního lesa musí jezdit autobusy, protože to na
kole či pěšky není přes zničenou sídelní krajinu a kolem frekventovaných silnic
možné. Proto se jim projektují a staví dál nová parkoviště, vzdělávací
informační centra a vůbec zbytečná zázemí přímo u lesa? To je lesní pedagogika,
to je ekologická výchova? Doprava : Vše se dnes schovává za obchvat. Ještě,
že tu takové téma kvůli politikům a volbám je – protože zdařile upozaďuje jiné,
neméně důležité věci. Dopravní politika města a doprava v klidu není
v praxi a v běžném životě města celostně dlouhodobě řešena, stejně jako
humanizace dopravy ve městě, byť drobnými kroky. Vše s odvoláním na
obchvat. Realizace uličních prostorů jsou namnoze přežitá. Jediné co je vidět,
jsou opět nová parkoviště či chodník ze zámkové dlažby. To asi dělá politiku a
volby. Krajina kolem města je uzavřena silnicemi, nedá se ani po roce 1989
pěšky projít. Ekologizace dopravy. Úřednický
elektromobil nenahradí to, že úředníci a lidé už nejsou schopni po městě
chodit, nebo využívat hromadnou dopravu. Město vypadá jako jedno velké
parkoviště. Nové plochy přibývají na úkor zeleně města, aniž by byla řešena a
smysluplně uskutečňována celostní koncepce dopravy v klidu. Parkoviště už
obsadila snad všechny volné plochy po dřívějších asanacích. Problém proluk není
dlouhodobě řešen, stav tohoto rozkladu je podporován. Obchvat města a zhušťující síť silnic
uzavřela město, aniž by krajina od roku 1989 prošla obnovou, aniž by to bylo
napraveno v souvislostech výstavby nových komunikací, aniž by to bylo
napraveno nyní. Kolik stojí 1m2 silnice a kolik 1m2 krajiny?
Kolik z asfaltu a betonu okolí města unese? Humanizace dopravních stok a
průtahů dlouhodobě neprobíhá. Uliční prostory a to i v původní stoleté
zástavbě jsou devastovány dopravně, materiálově i provozně přežitým řešením
s prioritou aut. Řešení nejsou schopná jednoduše obnovit sdílený uliční
prostor. Ostatně dnešní výstavba, která není schopná udělat obyčejnou ulici a
zástavbu kolem, ničí aspoň zástavbu starou a historickou. To je
udržitelnost? Nemá cenu asi pokračovat dál, i když
připomínek ke “zdravému“ a “udržitelnému“ městu je ještě celá řada. Některé
jsou na : http://prostorprochrudim.cz/temata.html; http://www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=94333. Děkuji, že pani ministryně sdělila
občanům Chrudimi, co znamená udržitelné město. Já jen jako obyvatel mohu
doufat, že dlouhodobě nastavený “trendy“ směr nebude pokračovat. Důvod je
prostý, já tady zatím bydlím. Podle mého to zatím na ocenění není i
přesto, že úředníci, členové rady NSZM ČR a ministerstva usilují o lepší města
a lepší život v nich, stejně jako lidé, kteří tam bydlí. Poděkovat všem,
kdo to s městem a jeho udržitelností myslí vážně, lze i jinak a možná
vhodněji. Jestli si poděkování nezaslouží právě lidé, kteří ve městě žijí, aniž
by je ničili. Možná ani na podobné politicko-úřednické trachtace (a lezení na
“bedny“) zvědaví nejsou. Toto ocenění mi přijde velmi smutné.
Smutné mi rovněž přijde, že jsou na tom města v Česku ještě hůř. Možná
proto si Chrudim vystačí s málem a nikdo nechce problémy i zbytečnou
agendu v Chrudimi moc zkoumat. Možná jsou obce a města, která se do
zbytečných soutěží nehlásí, zlepšují život a prostředí města bez humbuku a
pokorně, dělají, co mají a převedení podnětů do života tam dlouhodobě nespí.
To, kam se od roku 1989 dopracovala Chrudim a její okolí, dalo asi hodně práce.
Vůbec si nejsem jist, zda to co bylo zbytečně zničeno, bylo odpovídajícím
způsobem vyváženo či obnoveno. To se však netýká jen Chrudimi, ale i jiných
měst. Vlasta Koupal v Chrudimi 8. prosince 2016 +420 731 056 510, vlasta@koupal.cz, Sv. Čecha 287, 537
01 Chrudim na vědomí: Ing. Petr Švec, ředitel Národní síť Zdravých měst NSZM ČR, Palác YMCA, Na Poříčí 1041/12,
110 00 Praha-Nové město Mgr. Richard Brabec, ministr
životního prostředí Ing. Vladimír František Mana,
náměstek pro řízení sekce státní správy Ministerstvo životního prostředí,
Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10 Ing. Karla Šlechtová Ministerstvo pro místní rozvoj ČR,
Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 odkazy k tématu: Národní síť Zdravých měst : https://www.zdravamesta.cz/index.shtml https://www.zdravamesta.cz/index.shtml?apc=r2344814n Chrudim - Zdravé město a místní Agenda
21 : http://www.chrudim.eu/zdrave-mesto.html |
|
Komentáře k tématu