Veřejný prostor pro Chrudim

Náměstí

Společné mají to, že leží uprostřed měst a obcí. Společné také mají to, že se dnes různě opravují a rekonstruují, dostávají novou podobu. Společné pak mají to, že jsou prý podle politiků a architektů nová. Nové věci se počítají, jenže občas jsou dnem vzniku už stará a tak jen dál čekají ve své zatím neobjevené a zapomenuté nadčasovosti na oprášení a na to, až budou objevena ve své přirozenosti a jako životní prostor uvnitř měst doprovázet své obyvatele jejich životy další stovky let. Žijeme v době, která musí být ráda za nové věci. Musí být ráda, že se vůbec něco podaří udělat. Žijeme ve věku, který skoro nedává právo dívat se na věci kriticky díky všeobjímajícím dobrým úmyslům, dláždící nejen náměstím cestu k lepším zítřkům. A tak kromě ukázkových oprav či oprášení zapomenuté krásy center českých měst i dnes stále žijí a dokonce vznikají realizace, bez kterých by se budoucí svět měl už konečně obejít.

Návrhy a podobu českých náměstí stále výrazně ovlivňuje a mění česká dopravní lobby. Česká města a jejich centra jsou stále v jejím područí. Politici jsou pyšní na to, že Česko je výrobnou aut, jsou pyšní na tento způsob zaměstnanosti, HDP i devastující ropnou kulturu. Jo takhle kdyby Česko bylo opravdu špičkou, mělo své vlastní přepravní výtvory, které by už dávno byly opravdovým symbolem techniky, pokroku a vlastní cesty pro soukromé i veřejné cestování, anebo našlo konečně fungující alternativní řešení ke stávající automobilové dopravě a špatné kultuře aut. Tohle všechno se negativně odráží v krajině, ve městech a přenáší se to do celého veřejného prostoru kolem nás. Kultura aut vytvořila závislost podporovanou nejvyššími místy, vytvořila pohled na okolní svět. Přes ní se díváme na svět kolem sebe. Promítá se do jeho budování a oprav, z pohledu aut se utváří města, formuje se jejich veřejný prostor od celku po detail. Člověk a všechny ostatní věci přestaly být v uplynulých sto letech určující.

Mají náměstí něco společné kromě aut? I dnes řada náměstí ožívá, začínají být opět pestrým centrem života. Kromě nesmyslné pozdější novodobé členitosti vzniklé asi ze strachu života ve volném placu stále obsahují historicky prověřené atributy jako vodu, sochy, krásné detaily, to vše zasazené do učebnice architektonických stylů obklopujících domů. A tak by se dalo pokračovat. Jenže pro mnohé politiky a architekty je tahle nesnesitelná lehkost pro obnovu stále nepochopitelná, skličující a moc obyčejná. Veřejný prostor města není podle nich stále hotov, dokud není rozčleněn, nalinkován, zaplněn vším možným, no zkrátka musí být vidět, že se něco utratilo.

Společné mají místa v centru měst, že je vesměs řeší dopraváci. Podle toho centra českých měst stále vypadají. Místo maximálně sdíleného veřejného prostoru, jakým náměstí byla, jsou s neskrývaně velkým úsilím projektována podle aut. Kultura náměstí, tedy města, je scvrknuta do dnešní automobilové kultury, která dá podobu i městskému centru a jeho vždy usilovně hledanému dopravnímu řešení.

Náměstí je prostor, který stačil, či stačí udělat jen jednou, stejně jako řadu jiných veřejných prostorů města a pak o ně pečovat, aby mohly v klidu stárnout stovky let. Jeho krása je v jednoduchosti a stáří. Půdorys po staletí přibližně jasný. A když se něco vykope, tak se nadčasová kamenná dlažba vrátí a plocha opraví. To neznamená, že náměstí je mrtvou stavební konzervou. Ale zpět z uliček a náměstí středomoří a světa k nám domů.

Hrochův Týnec

Týnec dávno ztratil své náměstí. Takhle dopadne město, kde si lidé řeknou, že auto je středobodem jejich světa a života. Auto zatím zničilo náměstí a město. Takhle vypadá náměstí, které vám na přání postaví dopravní inženýři. Dlouhé studium a co z toho? Zničené město a místo náměstí děsivý prostor, příkop, silnice a dnešní děsivá kultura aut ve své opravdovosti a nahotě. Když lidé v té které době nemají lepší řešení, tak to neznamená, že neexistuje. To jen znamená, že věci lze velmi rychle zničit a pak hledat, jak se v nich opět zabydlet. Řešit města a náměstí z převažujícího a jednostranného pohledu aut, vyvolává nenávratná poškození. Kéž Hrochův Týnec bude mít dost sil a najde konečně řešení svého zničeného centra, bude opět příjemným místem pro lidi.

Trhová Kamenice

Jsou obyvatelé města, kteří si dokážou udělat díru do svého města a do náměstí. Žijí třeba v Trhové Kamenici. Již před více jak sto lety začaly padat městské brány a města slavnostně bourala svá opevnění, podle pravítek se bouraly silnice celými městskými čtvrtěmi. Jsme ve 21. století a baráky stále jako tehdy padají ve jménu krátkozrakosti a hlouposti. I dneska se vytvářejí díry do náměstí a do měst. Stejně před více jak sto lety bývá oblíbeným argumentem kolizní doprava. Školství už mělo dost času se na tyhle věci podívat z jiných úhlů. Pro tahle řešení dopraváci nemusí chodit do školy. Stačí, když někdo řekne, že se dopravákem už narodil, tedy řekne to za něj maminka v porodnici, kde dostane rovnou i diplom. Auto se stalo středobodem námětí. Město podlehlo rozmarům a momentálním dopravním trendům. Tohle nespraví ani kašna, která se tady opravuje, ani náměstí, které se někdy v budoucnu opraví. Přeju lidem, aby nalezli přívětivé a sympatické urbanistické řešení centra města, když už jej dokázali zničit. Přeju jim, aby našli odpovídající podobu náměstí, jako příjemného prostoru ke svému vlastnímu životu.

Chrast

Píše se rok 2016 a v Chrasti probíhá přestavba náměstí. Předmětem zakázky je výstavba komunikací, zeleně a technické infrastruktury. Obyčejné vnímání náměstí se vytratilo. Náměstí musí být různě nesmyslně provozně členěno a organizováno, nalinkováno normovanými pruhy a šířkami pro život aut. Kdo si přečte zadání veřejné zakázky, nebo se podívá do projektu, zjistí, že náměstí je řešeno z pohledu aut a především z pohledu řešení dopravních komunikací a parkovacích stání. Podoba a řešení je jednoduše přežité. Jeho novota je možná v novém materiálu. Takže do Chrasti přeju pěkné nové vozovky, parkováníčka, chodníčky, dlažbičky, mozaiky, obrubníčky, světýlka a nějakou tu zeleň. Přeju, aby si někdy v budoucnu konečně obyvatelé dokázali najít cestu ke svému náměstí, dokázali si najít čas k nadčasovému a lepšímu řešení. Aby vnímali náměstí jako celek, jako něco, co se neodvíjí jen od aut, zbytečného členění ploch a dlažbiček. Chrast se třeba v budoucnu dočká skutečné obnovy náměstí a svého centra. Taky si dovedu představit, že řada obyvatel tohle řešení určitě uvítá a ocení, což je na celé akci asi nejdůležitější. Vždyť je to nové. Vždyť jde i o politiku.

Nasavrky

V Nasavrkách proběhla “Rekonstrukce a modernizace místních komunikací a centra města“, týkající se jak je v popisu zakázky uvedeno i rekonstrukce náměstí. Do názvu se dostalo dokonce i to, že je řešeno centrum města, nejen silnice! Oproti předešlému stavu místa posun, který obyvatelé ocení. Když se na to dívám, vidím na jednom místě tři nesmyslné typy veřejného osvětlení, přemíru a nevhodné umístění drobné pobytové vybavenosti, hloupě umístěné lavičky, odpaďáky a značky všeho možného druhu. Korunu tomu dává svatý Jan z kamene vytesán. První etapu rekonstrukce náměstí korunuje nové řešení plochy kolem sochy sv. Jana Nepomuckého. Zátiší přenesené sem autory patrně z nějaké nepovedené zahrádky nové vilky z okolí Nasavrk či Chrudimi. Svatého Jana je mi líto, ale je z kamene a veřejný prostor tyhle srandy jak vidět unese. Oproti předešlému se nic nezměnilo, žulový piedestal kolem sochy nahradila jen jiná dnešní zbytečnost, z obdélníkové zdi se posunul do zdi kruhové. I tady platí, že v jednoduchosti je krása a nadčasovost, a že méně je někdy více, a že zahrádkářské invence na náměstí budí přinejmenším rozpaky. Jak vidět, architekti podcenili řešení detailu, nebo to neumí. Do Nasavrk nelze než popřát úspěšné dokončení oprášení zbytku náměstí, bez trapné invence a zbytečností.

Hlinsko a Skuteč

I náměstí v Hlinsku trpí předešle uvedenými nešvary a nemá cenu je rozebírat. Ani nová budova úřadu vedle radnice na náměstí moc krásy nepobrala. Pokus o členění náměstí, zahrádkářské úpravy pod radnicí či pokus o nový vodní prvek vypadají zatím stále srandovně. Nehledě k tomu, že rychle stárnou a přežívají se. Jako přes kopírák to vypadá i ve Skutči. Pokus o členění dřívějšího náměstí ve jménu dopravy, parkoviště a zahradní úpravičky a jako nový středobod srandovní kašna, snad moderní protiváha mariánskému sloupu.  V Hlinsku a ve Skutči mi to přijde jako pokus na cestě přiblížení náměstí opět obyčejnému náměstí. Třeba i tady to konečně někdy v budoucnu už vyjde.

Heřmanův Městec

Obě zdejší náměstí na své lepší zítřky také čekají. Zatím se lidé mohou dívat po centrech jiných měst, aby pak na svém náměstí nalezli to podstatné a dokázali jej oprášit do krásy a života. Náměstí žije a mohlo by zde být ještě daleko příjemněji. Paradoxně nejsou největším problémem auta, která přes náměstí dneska jezdí a není důvod, aby nejezdila v souvislostech budoucího celostního přístupu k obnově náměstí a centra města. Pokud náměstí bude jednou dobře vyřešeno a oprášeno, a opět k tomu stačí velmi málo, promítne se to i do lepší dopravní kultury města. Rozhodně není zatím důvod si zničit jedinečné okolí města obchvatem. A než se na to někdy najdou peníze, lidé si třeba obnoví krásnou krajinu kolem města, náměstí a centrum a třeba zjistí, že nový beton a asfalt v krajině nepotřebují, stejně jako devastující halovou kulturu, nejrůznější obchodní a průmyslové zóny, které nové silnice přinášejí. I tyto věci je možno dnes řešit jinak.

Praha – Malostranské náměstí

Jedním z nejotřesnějších ukázek dlouhodobě zničeného veřejného prostoru je Malostranské náměstí v Praze. Lidé z parlamentu a nedalekého senátu to mají pod nosem už 25 let, od doby co vstoupili po revoluci do politiky. Politici to za tu dobu mají už v krvi, jsou tím prolezlí, načichnutí, nezřídka se stali posli a nositeli této kultury do center svých regionálních politik, domovských měst a obcí. Smutné je, že je po celá ta léta ani nezajímá okolí jejich fabrik na splněné občanské sny. Pro prezidentský pohled z Hradu je to asi taky daleko. Za pohled a návštěvu to léta nestojí.

V roce 2014 proběhla soutěž a ať vyhrály návrhy, jaké vyhrály - to je ostatně vždycky věcí poroty, bylo s potěšením sledovat především řešení ve prospěch rozvíjení života náměstí jako sdíleného životního a veřejného prostoru pro hrdinné zbytky obyvatel a všech ostatních lidí, kde se vše neodvíjí jen od aut a auto přestalo být po letech středobodem prostoru a dění ve městě. Návrhy se rovněž různě zdařile snažily vrátit náměstí jeho bývalou nadčasovou jednoduchost, přirozenost, obyčejnou prostupnost, drobné atributy jako kašny, sochy a podmínky pro pestrý společenský i běžný každodenní život, od společenských akcí, trhů po obyčejné sousedské spočinutí u kafe či u piva pod stromem bez strachu z přejetí. Návrhy se snažily o posunutí kultury aut, aby náměstí nebylo jen parkovištěm a dopravní křižovatkou. Tak uvidíme, jestli se stane obnova náměstí inspirací a příkladem, nebo bude jen následovat východočeská náměstí.

ps: Humpolec

Když se budete chtít podívat, kam až to takové obyčejné náměstí může dopracovat, zajeďte se podívat třeba do Humpolce. I z obyčejného placu lze časem za usilovné tvořivosti politiků, architektů a dopraváků vytvořit nevídaný městský prostor a nevšední centrum. Humpolec v tom není sám.

zdroje v obrazové příloze: http://archivnimapy.cuzk.cz/ , http://kontaminace.cenia.cz/ , https://geoportal.gov.cz , https://maps.google.com/ - Street View , https://mapy.cz , http://www.fotohistorie.cz/ . . .