Veřejný prostor pro Chrudim

Ohlédnutí za jednou výstavou

V Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou se uskutečnila výstava nazvaná: KRAJINA - SÍDLO – OBRAZ - romantický řád Jiřího Jana Buquoye (http://www.ajg.cz/vystavy2/zamecka-jizdarna/). Výstava je závěrečným výstupem projektu Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, který nese název: Obnova buquoyské kulturní krajiny (http://www.buquoyskakrajina.cz/). Je o rodu Buquoyů a o proměnách jihočeské krajiny, panství a staveb tohoto rodu. Je o náhledu, jak bylo vytvářeno kulturní, přírodní a stavební dědictví v souvislostech tehdejšího života a každodennosti tvůrců. Pohled přibližuje konkrétní zájmy, vnímání tradic a prostředí, z kterého vyrůstají. Výstava není jen vhledem do minulosti, jako v zrcadle nám oživuje historický obraz a jeho stopy zpřítomňuje do dnešní podoby krajiny a staveb, nabízí srovnání tehdejších pohledů a tehdejšího života se současným děním a obrazem toho, co nám tu dnešek zanechává. Výstava zachycuje nejen uvažování tvůrců samých, ale i dobová média, která tuto proměnu zachycovala. Věci vzhledem k dnešku zajímavé a stále aktuální. Stále dnes nějak zůstává dluh ve vztahu k tomu, co tu bylo a nebylo lidmi zničeno. Chybí vize a cíle soustavné obnovy a péče o minulost, která může být přínosná pro přítomnost i lepší budoucnost.

Historie uzavřená v archivech a sbírkách, nejen svět a život šlechtických rodů a šlechty

V roce 2011 proběhl Rožmberský rok, v roce 2012 pak proběhl Pernštejnský rok (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pern%C5%A1tejnsk%C3%BD_rok),

projekty Národního památkového ústavu seznamující veřejnost s různými aspekty dějin šlechty (hospodaření, průmyslové podnikání, kultivace krajiny, politické působení, kulturní mecenát), konkrétními šlechtickými rody a s výsledky jejich působení na všestranný rozvoj území a kulturní krajiny. Výstavu doprovodila monografie s názvem Rožmberkové -  Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Volně navázala a přibližuje další aspekty vývoje regionu jižních Čech knižní edice Collectiones, jako  Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii a řada dalších tematicky podobných publikací. Česká televize uvedla k tématu např. dokument Svět podle Pernštejnů.: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10419378023-svet-podle-pernstejnu/21254215185

V roce 1997 byla Státním okresním archivem Pardubice zpracována výstava Pardubicko na mapách a plánech (http://archivpu.cz/knihy/199701.htm), na kterou pak v roce 1998 volně navázala výstava a publikace: Pardubicko na situačních a orientačních plánech (http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:63d89dd6-c00e-40a1-945f-d60e8707bd0e#map-page_uuid:cc516850-fb6c-4dc1-8f78-1372d0adc4c8). A rok 1999 byl ještě ve znamení výstavy a katalogu s názvem: Architektonické a stavební plány Pardubicka (http://vychodoceskearchivy.cz/pardubice/pardubicko-na-situacnich-a-orientacnich-planech-2/).

Součástí  královského komorního panství Pardubice byly i Kladruby nad Labem (kladrubský dvůr se zámečkem a oborou s chovem koní).

S historií regionu jsou spojeni nejen Habsburkové, Auerspergové, Kinští, Thun-Hohensteinové, Thurn-Taxisové atd. Stranou zatím zůstávají samotné proměny měst, obcí a krajiny regionu. Proměny nešlechtických sídel. Svět materiálů, které uchovávají život tehdejších lidí, jejich odkaz a pohled na svět, přenesený a zanechaný nám činností tehdejších konkrétních lidí v tom skutečném světě, je dnes součástí řady institucí a archivních fondů a sbírek. Inventáře nás informují o celé řadě rodinných archivů (za všechny např.: Rodinný archiv Auerspergů, Žleby a Slatiňany, 1704 – 1939 (1944), ev. č. 8925Bc. Markéta Veselíková,  Zámrsk 2015), STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V ZÁMRSKU; http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/rodinny-archiv-auerspergu-zleby-slatinany-1704-1939-1944/), informují nás o uvažování a činnostech našich předků, o jejich práci, kterou otiskli do konkrétních míst regionu, do konkrétní krajiny, o souvislostech kulturního a stavebního dědictví. Materiály nás informují nejen o regionální, ale i evropské kultuře vůbec. O souvislostech, které tu byly a jsou stále. Informují nás o věcech, které dnes stále “objevujeme“. Na druhou stranu se připomínce a oživování regionální historie věnuje řada publikací, včetně doktorských, diplomových či bakalářských prací. Poučené výstupy pro praktickou realizaci obnovy však stále pokulhávají za teorií.

Doba digitalizace nebo stále kauza Wirth ?

Výstavy nám dávají i ponaučení, že řada materiálů a věcí zůstává i nadále špatně přístupných, což je škoda. U výstupů grantových projektů státu, financované s podporou státu, týkající se státního majetku, by člověk očekával materiály on-line. Řada výstupů a materiálů je dodnes těžko dostupných, akademici si hrají na akademiky. Připomíná to dobu, jako když si tehdy erudovaný historik Wirth odnesl řadu materiálů posbíraných ze šlechtických depozitářů jednoduše domu, dnes jsou součástí sbírek státních institucí. Organizace, instituce či ústavy, včetně toho památkového, které jsou placené státem i přes probíhající digitalizace všeho druhu stále vůči veřejnosti šetří informacemi, na kterých sedí někdy jako za časů pana Zdeňka. Abychom nechodili daleko, může se člověk někde na stránkách okolních hradů, zámků a památek seznámit nejen s historií, ale s celou škálou materiálů, které se k životu stavby, území a lidí váží? Badatelské projekty to mají s některými výstupy ještě těžké, některé informace jsou jen pro některé. Stejně tak není stále běžné, že by jejich znalost byla závazná pro práci s územím či práci na konkrétních stavbách. Člověk se pak nemůže ani zlobit, že něco, byť špatně bylo uděláno, protože může být rád, že vůbec nějaká realizace či výstupy spatřily světlo skutečného všedního světa dneška. V tomto ohledu je laťka, nejen soužití s minulostí, posazena stále dost nízko.

Pozvání na výstavu jako východisko obnovy kulturního a přírodního dědictví kolem nás?

Širší povědomí o zatím neobjeveném kulturním a přírodním dědictví zanechané nám tu nejen Pernštejny, Auerspergy, Habsburky, Kynskými, Thurny, či Thuny, ale i zástupci sídel a ostatními by mohlo vést k cílenému přístupu, k opatrování a obnově práce minulých generací lidí, památek a krajiny, než to úplně zničíme, aniž bychom si toho povšimli. V tomto ohledu nemají jen Pardubice, Slatiňany, Choltice, Heřmanův Městec, Kladruby či Chroustovice, ale především celý východočeský region před sebou spousty práce. Soustavné studium pramenů a především jejich používání by mělo být běžné, stejně jako konkrétní realizace a výstupy směrem k praxi.

Lze si přát, aby i východočeský region nastartoval nějaký ten dlouhodobý projekt podporující vědomí sounáležitosti s minulostí, s dědictvím po předcích. Projekt řešící systematicky a celostně zdejší kulturní, stavební a přírodní dědictví. Projekt, který jednou třeba přeroste do cílené obnovy všedních i nevšedních věcí kolem nás, které zatím stále míjíme bez povšimnutí, přeroste do obnovy sídel i kulturní krajiny a jednotlivých prvků tohoto impozantního díla, které nám tu bylo zanecháno. A než se přikročí k nějaké té cílené a kontinuální obnově a následné péči o to všechno, nebylo by od věci se seznámit s dostupnými informacemi. Začátkem a příležitostí může být i výstava ukazující měnící se sídla a krajinu v souvislostech života tehdejší společnosti a lidí a zároveň v souvislostech dneška.