|
|
Staré kroniky přinášejí informace o přírodních pohromách. Z toho, jak
se dnes začíná chovat, či spíše nechovat počasí, jde strach a člověk si uvědomí
svou bezmoc a moc přírody. Změn i výkyvů počasí si všímají i staré pranostiky
zanechané nám generacemi rolníků a opřené o jejich venkovní každodenní život.
Život lidí byl s krajinou a to nejen díky obživě, provázán víc než dnes. Nebude
řeč o pranostikách, povětří a povětrnosti, ale právě o hospodářích a využívání
krajiny a o tom, komu patří. Problémům velké vody Na Šancích a samotnému sídlišti se věnovali či věnují jiní a důsledněji. Nebudeme se věnovat řešení sídliště a okolí, stavu a funkčnosti jeho infrastruktury a inženýrských sítí. Byly popsány závažné věci, takže se podíváme jen na drobnost, která s problémem souvisí. Lokální povodně, které opakovaně postihly sídliště Na Šancích, ukázaly mj. rozměr vnímání města a krajiny. Pohled poměrně smutný. Politici se probírají vinou, tvoří pracovní skupiny a mají v kapse řadu historických řešení a projektů, které se vyklubaly po roce 2006 i těch, které se rodí dnes v roce 2015. Jenže problémy města, krajiny a lidí spolu souvisejí a neutěšený stav postupně prokořenil krajnou kolem celého města. Stav města a krajiny vytváří problémy. Lidé se chovají se stejnou mírou odpovědnosti k sobě a krajině jako dřív. Stejně jako tehdy i dnes se staví na problémových místech což později vyvolává potřebu nejrůznějších silových řešení, pokud přijde v místě problém (zdi, poldry, navážky cest. . . .). Je to jako začarovaný kruh namísto soustavné a cílené péče. Jsme na začátku příběhu o české krajině i sídelní krajině Chrudimi, jsme u prvních příspěvků, které se týkaly krajiny města. Bylo uvedeno, že od roku 1989 chybí celostní a cílená práce s krajinou. Není postupně naplňovaný dokument krajiny, který by cíleně vedl k její obnově, zlepšování a rozvoji, který by byl “nadstranický“, nad politickým hašteřením a krátkodobým politickým plánováním. Území je plánováno především z pohledu nových zástaveb a silnic, ale nikoli krajiny jako takové a jejích struktur, čímž by se podobným věcem předcházelo a jako bonus bylo kolem nás pokud možno krásné a kvalitní prostředí. Do krajiny se vloudila anonymita. Lány a jejich měřítko pohltily
majetkovou strukturu. Vytratila se zodpovědnost, kterou nahradil byznys a tzv. dotace.
Je smutné, že teprve nepříjemné věci nás většinou naléhavě nutí vnímat a
zamýšlet se nad krajinou kolem sebe nebo nad plánováním území, nad tím, kde
žijeme a co nás obklopuje a o čem to všechno je. Komu krajina patří a kdo a
proč v ní zrovna takhle hospodaří. Nějak se vytratilo, snad jako pozůstatek socialistického plánování, že
odpovědnost je především na konkrétních lidech, kterým konkrétní pozemky v krajině
kolem města patří a to i v případě vlastníků jako Státního pozemkového
úřadu či města Chrudim. Stejně tak se zapomíná, že odpovědnost má i ten, kdo
v krajině hospodaří. Krajinu “ochraňovanou“ i tu hospodářskou ovládá
byznys, maximální zisk a dotační politika. Ta formuje vztah megaspolečností ke
krajině. Těmto společnostem vyhovuje dědictví kolektivizace, kterému dávají
přednost před změnou měřítka a drobením polí. Voda ukázala, že lidé by se o krajinu měli zajímat a pan starosta ani vláda či pan Babiš to za nikoho neudělají. Voda přispěla k tomu, že sídelní krajina třeba konečně začne být brána vážně, bude jednou cíleně udržována a zlepšována, stane se součástí konkrétních krátkodobých i dlouhodobých politických priorit a plánů města, živého a naplňovaného záměru, odkazu příštím generacím. Voda ukázala, že péče a zlepšování krajiny by mělo být v zájmu všech. Zatím má území prioritu dopravy a zemědělské velkovýroby. Je škoda, že stamilióny do silnic nejsou stejně přirozeně, účelně a byť aspoň v menším vynakládány do obnovy a zlepšení krajiny. Ale třeba jednou . . . |
|
Komentáře k tématu