|
|
Stojím u plotu ČSAD BUS Chrudim a.s. Stojím před jedním z nejluxusnějších parkovišť v cenném místě v centru města s myčkou a čerpací stanicí a prostorem pro reklamy na plotech všude kolem. Územní plán řeší toto přestavbové území města z pohledu silnice a vcelku zbytečného propojení ulice Obce Ležáků s ulicí Na Ostrově a s přemostěním řeky Chrudimky do prostoru Jungmannova nábřeží před městský Atleticko - fotbalový stadion V Průhonech (dříve AFK Chrudim). Na řešení území je vidět jeden z problémů územního plánu Chrudimi. Plánování trpí zbytečným kouskováním ploch, které ve finále mohou vypadat jinak podle konkrétního zadání. Tím obvykle pak zpětně dochází ke střetu s územním plánem. Je to jako snažit se přesně nalinkovat život (území) a omezit možnosti jeho utváření. Vymístění ČSAD do věčných lovišť slavných zón kolem města nebo jinam je zatím asi pro radnici oříšek. Nezbývá než se těšit na nějaké konkrétní myšlenky a návrhy polidšťující celé území asfaltu, autobusů, náklaďáků a ostatních silničních vozidel, plotů a horkovodu. Popošel jsem před Penny Market. Část parkoviště je města a bez této plochy by možná jedna z více jak 340 prodejen tohoto řetězce v Česku nevznikla. Lze se opět jen těšit, jak se zhodnotí kvalita místa v rámci přestavbového území a v souvislostech sousedního areálu ČSAD. Koukám, jak jdou děti do školy. Veřejný prostor kolem školy Dr. Peška a okolí ZUŠ také zatím není moc přívětivý. Přejít silnici je výkon, i když fungují semafory, připomíná to boj o život. Kde a z čeho vyrůstá chrudimská vzdělanost a jaké je venkovní prostředí škol a navazující veřejný prostor města jsme probrali v článku Chrudimské Athenaeum. Překvapilo mne, že to není jedna z prioritních věcí desatera, ani rodičů, dospívajících studentů, politiků, ani součástí strategického či akčního plánování města. Asi to tak má být. Je půl osmé ráno, jdu náměstíčkem v tlačenici aut vedle popelnic, připomíná to sběrný dvůr. Pokračuji dál uličkou B. Martinů, kde auta vesele kličkují po chodníku mezi dětmi. Doprava prý tady byla vyřešena. I když se to nezdá, souvisí to s negativními dopady současného plánování území a urbanizmu včetně suburbanizace a sídelní kaše, o které jsme mluvili. Stejně tak, nejde o to nepoužívat auta, ale o kulturu aut a mobility, která ovlivňuje podobu a život konkrétních míst. Jsem na Borzně. Za necelý lidský život se zásadně změnil urbanizmus a charakter zástavby na Kateřině. Socialistická představa a potřeba bydlení a politika stavební kultury zničila řadu měst. V Chrudimi na přelomu 70-80tých let 20. stol. vymazala pořádný kus původního města a jeho historie kolem Chrudimky. Paneláky se staly novým stavebním dědictvím. Se společenskou poptávkou po bydlení šla ruku v ruce nemilosrdná asanace města, protože devastovaná krajina a pole, byť rozoraná, měla svou ideovou a hospodářskou hodnotu. Nutno jen dodat, že dnešní společenská poptávka si s minulou nezadá. Krajina kolem města je dnes bezcenná a především ta zemědělská. Dnes je v kurzu velkoplošná asanace sídelní krajiny. Člověk se chová úplně stejně, jen na jiném pískovišti a ve větším. Pokud člověk obchází Borznu a v hlavě nebo v ruce má staré fotky, je to smutný pohled. Snad i tohle místo najde v budoucnu konečně svou přívětivější a lepší tvář. Aspoň začít, aspoň drobnost vedoucí k budoucí kráse. Jdu Palackého třídou a za chvilku už stojím na dalším parkovišti. Je tady Evona, Billa, Česká spořitelna, nemocnice, Husův sbor, kousek dál pak dům dětí a základní a střední škola Bohemia. Areál bývalé Popperovy továrny a možnosti průchodnosti či propojení s nádražím řešily různé studentské práce. Možná budou k dopátrání a zpřístupnění. I tady na parkovištích kolem Palackého třídy je třeba dolistovat minulostí a zeptat se: Co s nemocným místem dál? Popošel jsem dopravní naučnou stezkou nesčetných chrudimských kruháků na další parkoviště. Parkoviště nese jméno Masarykovo náměstí. Dívám se, jestli tady neuvidím zaparkovaného prezidentského koně světlého hnědouše Hektora s kopicí sena, mačkaného ovsa s trochou mrkve a sojovým šrotem. Bude někdo někdy tak silný a nepopulární, aby vyléčil nebo ozdravil i tohle místo? Nemá cenu pokračovat dál k Lidlu a sladovně, je to pořád to samé. Karel Čapek i jiní v jeho době si občas stýskali, že se z ulic vytrácí bohatost plynoucího času, který zabírá ulici pro své typické denní chvíle, že se vytrácí osobité hemžení zabírající pravidelně prostor v proměnách dne konkrétním odstínem života a činností lidí, že ulice přestávají být plné typických denních úkazů. To, že každá ulice měla něco. Stýskali si, že čím větší město a čím hlavnější ulice tím je stejnotvárnější, slitá do nerozlišenosti a průběžnosti lidí a provozu, že v ulicích není nic vidět a jsou nezajímavé, a že pestrost, svéráznost a charakter se vytratily. Že na ulicích města není nic vidět, jen nerozlišená uniformita a jednotvárnost, kterou může na chvíli ovládnout už jenom něco tak výjimečného, jako demonstrace nebo revoluce. Ovšem dnes jsou pro česká města i pro Chrudim ulice především ohromnou plochou plnou nových možností. Řekli jsme si o dalších problémech. Ale jsou to opravdu problémy? Více než o problémy jako u celého desatera jde o příležitosti, které mohou v budoucnu vytvořit podmínky a prostředí pro lepší život ve městě a jeho okolí. (Doporučení: Projděte
si cestu pěšky a pak třeba na facebooku - Vzpomínky na starou Chrudim a pak se
zeptejte, jestli to takhle musí vypadat a jestli se někde nenajde místo pro něco
pěkného a drobnou radost.) odkaz:
https://www.facebook.com/Vzpom%C3%ADnky-na-starou-Chrudim-824290330967948/photos/?tab=photos_albums |
|
Komentáře k tématu