témata,projekty,realizace atlas města,mapový manuál lidé,podněty

Veřejný prostor pro Chrudim

témata, projekty, realizace

Architektonická soutěž Památník Zámeček

Ohlédnutí za soutěží na Pietní území Zámeček v Pardubičkách


O soutěži

V Pardubicích byla v září roku 2017 ukončena architektonická soutěž. Předmětem soutěže bylo nalezení vhodného architektonického řešení Pietního území Zámeček v Pardubičkách, které je národní kulturní památkou (NKP). Soutěž měla přinést nalezení vhodné expozice, řešení nástupního prostoru a přilehlého okolí památníku. Vyhlašovatelem soutěže bylo Statutární město Pardubice. Pozemek parc. č. 169/2 (NKP) a další pozemky ve vymezeném území patří Statutárnímu městu Pardubice. Objekt Larischovy vily -  Zámečku - se zahradou v majetku Československé obce legionářské, z. s., předmětem řešení nebyl. Žádost o účast podalo třináct účastníků, jeden byl vyloučen. Osm účastníků bylo vyzváno k předložení návrhu. První cena udělena nebyla. Byla udělena druhá a dvě dělené třetí ceny.

 

O návrzích

Jakékoli názory na lepší podobu pietního území jsou cenné. Někdy však může být soutěž danajským darem pro zadavatele. Záleží rovněž na kvalitě podmínek zadání. Mnohdy samo zadání a požadavky např. památkářů jdou na úkor kvality řešení. Do jaké míry se tohle odrazilo v tomto případě? 

Bohužel, žádný ze soutěžních návrhů nepřinesl silnou, přesvědčivou a jednoduchou myšlenku. Rovněž návrhy nepřinesly nějak kvalitní architektonická řešení. Stejně tak nepřinesly žádné kvalitní sochařské či umělecké dílo. Jakoby se vytratil nápad, a spolu s ním architektura či socha na pomezí nadčasové jednoduchosti a umění. Některé návrhy se tomu snažily aspoň přiblížit a za cenu porušení podmínek soutěže de-facto rozšiřují možnosti hledající lepší podobu pietního místa. Jsou příspěvkem do diskuze k vytvoření důstojného památníku i toho, v jakých souvislostech by měl být vytvořen. Upozornily na problémy odtrhávání Zámečku od popraviště a vytváření zbytečných libret a expozic na neautentických místech. Položily rovněž otázku, zda hledání nadčasové symboliky není silnější a srozumitelnější, než expoziční libreto na nevhodném místě. Stejně tak na problémy ideového konceptu. Některé návrhy rovněž nevnímají památník jako nový barák napěchovaný expozicemi a hledají jiné cesty k připomínce. Až na výjimky soutěžící návrhy nepracují s místem jako s celkem a oddělují Zámeček od popraviště a pak hledají v území, co tam není, tedy zbytečné ideové a kompoziční nesmysly. Některé návrhy jsou tak na hranici samoúčelnosti. 

V návrzích se opakují motivy zakopání památníku a expozic pod zem. Ostatně nic nového. Hypermarketový a halový člověk dnešní doby je poslán přemýšlet, kontemplovat a rozjímat pod zem, kde je podobnými soutěžemi snad opakovaně hledána protiváha dnešního konzumu. Vypadá to, že vzpomínky se hledají pod zemí, kde je ukryta celá paměť národa. I Českou cenu za architekturu 2017 obdržela zemí přikrytá stavba Archeoparku Pavlov.

 

Podobnost čistě náhodná?

Osud Ležáků a Zámečku je provázán historicky. Je provázán i snahou nalézt lepší podobu a dotvoření pietních území, i když byla samozřejmě obě místa architektonicky a umělecky utvářena úplně jinak. Za připomenutí stojí, že koncem roku 2011 vyhlásil Památník Lidice, (příspěvková organizace MK ČR) architektonickou soutěž “Kaple pro pietní území Ležáky“. Bylo vytvořeno špatné zadání. Za zadáním stály rovněž hloupé podmínky památkářů typu:“Sama stavba bude vycházet z archetypu českého gotického venkovského kostelíka. Konstrukčním a stavebním materiálem bude místí kámen a masivní dřevo. Dále zadavatel z vlastního podnětu stanovuje maximální rozměry kaple – půdorys max. 5,0m x 6,0m, výška max. 7,4m“ apod.

I v Ležákách prostor stavby - kaple – byl soutěžícími hledán pod zemí navíc v nesmyslných místech a souvislostech. I tady se mělo meditovat v intimním uzavřeném prostředí. Řešil to tehdy jak vítězný, tak druhý oceněný návrh. Později byly pro nedodržení podmínek vyloučeny. První ani druhá cena tedy udělena nebyla. Nakonec zbyl pouze návrh oceněný třetí cenou a scestné hodnocení poroty. Jediný oceněný návrh zakopal kapli do přírodní vlny a do záplavového území k potoku mimo jakékoli souvislosti místa, včetně historických. Celá soutěž byla tak trochu fiaskem. 

V Pardubicích je požadavek na expozici, která má být připomínkou doby a událostí. V ledasčems jsou tyto úvahy staré. Ležácká pietní vzpomínka posledních let např. stále připomíná jednu asfaltovou párty. V chrámu přírody stále lidi stojí jak trubky na silnici a hodinu čučí na papaláše jak řeční a kladou věnce!!! Je expozice v baráku garantem toho, že opět neproběhne ostudná vzpomínka v den výročí, že neproběhne další nekultivovaná připomínka minulosti připomínající street party? V Ležákách se totiž v uplynulých letech rozešla pietní vzpomínka s podobou území, tedy architekturou a krajinou. Od roku 2018 by nebylo od věci něco s tím už konečně udělat. I přes odlišnost obou území je podobností mezi soutěžemi více než dost! 

Ležáky rovněž ukázaly, co znamená tlak na vytvoření staveb pro dobové ideové expozice a jakou intervenci představují podobné realizace pro pietní území. Co to je za fušku dnes muzeum s hospodou z přelomu 60/70 let 20. stol. a vůbec podobné nápady kultivovaně nějak propojit s pietním areálem, jehož síla a symbolika je úplně jinde. Místo chybějícího záměru dodnes lidé minulé i dnešní doby přispívají do nesourodosti pietního území drobnými realizacemi, roztříštěnou vybaveností apod., na úkor původní čitelné a jednoduché symboliky pietního území. 

Dalším shodným okamžikem a zároveň problémem a omezením soutěže bylo, aby pardubická expozice či připomínka byla se svými svazujícími požadavky řešena stavebně v rámci hranic areálu národní kulturní památky, tedy parcely číslo 169/2. Nevyloučilo to hledání jiných a lepších řešení? Nestalo se něco podobného i při soutěži na kapli v Ležákách? Neexistuje v Pardubicích či v Ležákách autentická stavba spojená historickými událostmi? V Pardubicích existuje. V Ležákách zůstalo pietní území ideově neukončeno, resp. je stále otevřeno k uchopení dnešní dobou, na kopci Zárubka zbyly jen místa sond pro kapli z roku 1947. Bylo humorné sledovat ideové vývody architektů a hodnocení poroty, proč stavět kapli v údolí a proč stavět tam, kde by se stavět nemělo.

 

V Ležákách je vidět, že vzpomínka není jen o ideovém konceptu nějaké expozice v baráku, a že nadčasovost řešení pietního území je jinde. Je dobře, že soutěže na lepší podobu pietních míst proběhly. Záleží však na tom, co si z nich člověk odnese, aby nebyly zbytečné. Soutěže ukázaly, že důstojná připomínka osudových okamžiků a paměti národa vůbec je běh na dlouhou trať. Soutěže mohou být rovněž východiskem pokračujícího dialogu mezi všemi zúčastněnými, rozhodně jejich práci mohou posunout dál.

 

Odkazy:

Magistrát města Pardubic - Památník Zámeček

http://www.pardubice.eu/projekty/architektonicke-projekty/pamatnik-zamecek/

Česká komora architektů - Památník Zámeček

https://www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/pamatnik-zamecek-pardubicky

 

Kaple pro pietní území Ležáky

https://www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/kaple-pro-pietni-uzemi-lezaky

http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=11092&type=10

http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=11091&type=4

http://prostorprochrudim.cz/clanek/souteze-soutezeni-a-projektovani-mesta.html

http://prostorprochrudim.cz/clanek/lezacka-asfaltova-party-2017.html

http://prostorprochrudim.cz/clanek/lezaky-a-vzpominky-ukryte-v-pietni-krajine.html

 

Komentáře k tématu

K tomuto tématu zatím nikdo nenapsal zádný komentář. Buď první!